I hostování jsou pozitivní zkušenosti, říká Petr Míka

Urostlý pravý křídelník Petr Míka působí na první pohled tichým, nenápadným dojmem. Na ledové ploše je silovým typem, který se přihrávek nebojí. Ve svém českobudějovickém hostování svému mateřskému klubu nasázel dva góly a přidal přihrávku. Jak silný byl hlad po střelecké produktivitě, když se mu na Slavii nedařilo a klub jej dvakrát za sezónu uvolnil na hostování nejprve do Havířova, posléze do Českých Budějovic?

Na stůl pokládá ulomenou čepel hole, která může snad působit jako zastrašovací manévr na osobu stejné věkové, ale poloviční váhové kategorie. O svém návratu zpět a pocitech v loňské sezóně mluví klidně, s přehledem a bez příboje emocí. Přemýšlivý a kultivovaný Petr Míka rozebíral angažmá v potápějícím se Havířově i vzestup a klidný přístav v jihočeské metropoli.

Před necelým rokem si vás testoval na svém sportovním soustředění ruský celek Nižněkamsk spolu s Maříkem a Hučkem. Sice dali přednost pouze obránci, ale vy jste připustil, že byste ruskou superligu vyzkoušel.
"Byl jsem už v Havířově. Jel jsem do Piešťan na soustředění ruského týmu, můj agent jednal s nimi i se Slavií. Strávil jsem tam pouze dva dny, což bylo málo, abych se jim ukázal v plné výši. Zájem by měli, i když hledali obránce, ale chtěli hráče na celou sezónu. Můj agent měl kontakty, volal do klubů, jestli by neměli zájem. Chtěl jsem být někde blíže Praze, hledal jsem klub v Čechách spíš než v Havířově."

Radek Duda, který odchází do Kazaně spíše před negativní publicitou, finanční výhody ruské Superligy připouští.
"Samozřejmě, finanční podmínky jsou v ruské soutěži mnohem lepší než v české extralize. Vydělané peníze jsou zde zasloužené, na hráče se kladou vysoké podmínky na kondici spojené s vysokým tréninkovým zatížením. V Rusku se jede na doraz, soutěž je kvalitní s technickými typy hráčů, ale náročná, před každým zápasem se kádr schází na tréninkovém soustředění, kde absolvuje velké dávky (v Piešťanech v 7 hodin ráno 3 km výklus, posilovna, trénink na ledě a večer běh na 6 km - pozn. aut.)"

Vám ve Slavii příliš příležitostí nedali. Hrál jste nejprve ve třetím útoku, posléze vás přeřadili do čtvrté formace, aniž jste odehrál zápas a kontaktoval jste agenta, aby vám hledal nové angažmá.
"Kontaktoval jsem agenta už na začátku ještě než začala extraliga. Nastupoval jsem ve čtvrté pětce, moc příležitostí ke hře jsem neměl, kádr byl nabitý. Byl jsem z toho zklamaný, nic se neotáčelo a já hledal východisko, možnost hrát stabilně. Požádal jsem agenta, aby mi našel klub, kde bych mohl být platný a mohl jsem více nastupovat. Nejsem typ hráče, který by seděl na střídačce. Možná se trenéru Růžičkovi nelíbily moje výkony, herně jsem mu neseděl, ale každý trenér je jiný a o něm je známo, že míchá sestavou, přehazuje pětky. Možná kdybych vydržel, hrál bych, nevím, psychicky jsem se nechal rozhodit."

Přestup do Havířova proběhl velmi rychle, takřka mezi dveřmi slávistické kabiny jste dostal číslo na vedoucího havířovského mužstva. Hostoval jste do listopadu, ovšem z týmu pasovaného dopředu na titul jste šel do mužstva, které bylo po deseti kolech zmítané depresemi a ironickými vtipy o baráži.
"Já jsem chtěl hrát a najednou mi řekl, že mají pro mne klub, Havířov. Chtěl jsem být blíže v Praze, někde v okolí, mluvilo se i o zájmu Plzně. S Havířovem jsem nepočítal. Když jsem tam přišel, Havířov šel od porážky k porážce, to na psychice nepřidá. Mne to také dostalo. Chyběly finance, výstroj, hráči byli ve skleslé náladě, to vše se odráží v hráčské kvalitě, která byla mizivá."

V Havířově se točila spousta hráčů a také trenérů. Nejvýraznější byl asi exreprezentační kouč Augusta, který vás kdysi nominoval na Karjala cup. V Havířově na vyburcování kádru příliš tužil hlasivky. Na vás také? "V Havířově bylo těžké něco dělat, když jsme byli v situaci, kdy jdete od porážky k porážce a výhra v nedohlednu. Že by přímo řval si nepamatuji. Byl tu snad tři neděle, stal se sportovním manažerem a potom už byl jinde. V kabině bylo těžko, čekalo se, až vyhrajeme a nic. Bylo ticho, koukali jsme na sebe, nikdo moc nemluvil, to se ani nedá, když se nedařilo. Špatná nálada padala na všechny stejně."

Hrál jste v elitní formaci s Kopeckým a Sršněm. Jan Kopecký je váš velký kamarád z mladších reprezentačních výběrů, to pomůže....
"V Havířově i přes neustále prohry byla dobrá parta, kluci byli v pohodě. Já jsem tam strávil měsíc a půl, v šatně všechno klapalo, horší to bylo na ledě a v zázemí kolem. Nedostatek peněz byl znát, nebyly finance na nic."

Bydleli jste vedle sebe, v Budějovicích jste měl štěstí na dalšího spoluhráče Gýnu, se kterým jste chodíval do kina. Je to lepší mít takovou oporu v novém celku pro rychlejší adaptaci?
"V Českých Budějovicích s námi v partě byl ještě Honza Slavík, což bylo lepší, pokud se šlo po tréninku spolu na oběd, do kina, kam těžko zajde ženatý spoluhráč s třemi dětmi."

Vy jste v sedmnácti odešel do USA, letos jste se doma také moc neohřál. Jaké to je začínat v cizím, neznámém prostředí?
"Amerika je hodně specifická. Problémy jsou s cizí řečí, člověk se musí naučit jazyk, aby překonal bariéru, vstřebat prostředí, nechat více pracovat mozek. Pobyt ve Státech je náročný na řeč, hraje se zde jiný typ hokeje, ne ten technický jako u nás. Více se nahazuje, jde se do těla, není čas přemýšlet, soutěž má více zápasů. Za týden se odehraje více než v extralize, problémy jsou s cestováním, kde jsou obrovské vzdálenosti. Člověk vždy začíná."

Cítil jste rozdíl v osamocení mimo domov více v Ottawě v Kanadě nebo v českém prostředí?
"Já jsem nebyl snad ani sám, bydlel jsem s Kanaďanem, ale život v zámoří je jiný, mnohem náročnější. Problémy jsou s jazykem a nemáte tam kamarády."

Zpět k extralize. Havířov měl problémy s rozpočtem. Budějovice tyto finanční křeče neměly. A vy jste začal dávat góly, vytáhl jste se i proti Slavii v kanadském bodování, produktivitě.
"Dva dny po mně přišel Pepík Štraub, České Budějovice nehrály špatně a po našem příchodu vyhrávaly. Dařilo se celému týmu, dostal jsem se do úplně jiné atmosféry než předtím v Havířově, tady jsem byl maximálně spokojený. Pokud se daří, člověk se zvedá i psychicky, je v pohodě. Já jsem byl spokojený, začínal jsem si zase znovu věřit, dostávat se do střelecké formy a doufat, že občas padne i gól."

Přesun do Budějovic byl opět velmi rychlý...
"Po skončení hostování jsem jel z Havířova domů do Prahy a v autě mi zvonil telefon. Volal trenér Růžička: ´Hele, vypadá to, že půjdeš do Budějovic.´ Jedu zpátky na Prahu, vyhodil jsem věci doma a na druhý den zamířil do Českých Budějovic."

Vy jste jak fotomodelka. Sbal si věci, zítra roluješ v Miláně na Linate a fotíš kampaň na plavky...
(Petr Míka úsměv) "Pro mne byly Budějovice nová výzva, nový začátek. Já jsem žádal výměnu, abych našel novou motivaci. Člověk, když nehraje, nic nedělá, ztrácí naději a já jsem měl obrovskou touhu předvést, co všechno ve mně je. Navíc Budějovicím se dařilo, měly silný mančaft, hrály v naprostém klidu, postupovaly do play-off, což se jim podařilo. Hráč stoupá s úspěchem celého týmu. Vloni měli Jihočeši problémy, letos celý tým šlapal během celé sezóny."

Nemrzelo vás, že zatímco jste koloval po klubových hostováních, Slavia vyhrála titul v extralize a vy jste u toho nebyl?
"Já jsem v kádru Slavie nepočítal s první lajnou, hrál jsem vloni ve třetí a říkal jsem si, že by bylo fajn hrát v ní i tuto sezónu. Nakonec to dopadlo jinak, chtěl jsem na minulý ročník ve třetí lajně navázat. Hrál jsem ve čtvrté. Zažádal jsem o výměnu, ale během sezóny to člověk už tak nevnímá. Dařilo se mi, v Českých Budějovicích jsem byl šťastný, proto mne to ani nemrzelo. Na Slavii jsem od šesti let, kdy jsem začal hrát hokej, a je to její první mistrovský titul. Nemá cenu se v tom nyní pitvat. Nyní jsem tady, člověka vždy něco rozhodí, když se nedaří, nehraje. Začnete bojovat, ptáte se, co máte v sobě, jak hrajete, střídají se uvnitř smíšené pocity. Dostával jsem se do křeče, problémy se lepí jako sněhová koule, když se nedaří, je na tom člověk psychicky špatně, mrzelo mne to. Říkal jsem si, co tady dělám. Dnes jsem zpátky a nelze se tím, co bylo, zabývat, člověk s tím stejně nic neudělá. Lze to pouze přejít. I hostování jsou pozitivní zkušenosti."

Máte osm zářezů na pažbě reprezentace, těsně vám unikla nominace na mistrovství světa v Lillehammeru, na juniorském mistrovství světa jste nastřílel šest gólů. Dá se ještě křesat naděje na další nominaci?
"Všechno závisí na výkonech hráče, na jeho kondici, na jeho stabilních výkonech, aby si ho reprezentační trenéři všimli a zařadili do nároďáku. Musí se hodit do sestavy, do typu formací, být psychicky stabilní. Každý má určitě šanci."

Jak vypadá vaše současné působení v Edenu?
"Vrátil jsem se a připravuji se na další sezónu, nikdy nevíte, co se může stát, ale trénuji s mužstvem. Jsem tady."

Ať se daří.

Obrovitý útočník má sesuv z kopce za sebou, v minulých letech velký příslib českého hokeje může znovu pouze růst a stoupat. Mluví rozvážně, nad vypuštěným slovem přemýšlí, podobně jako ve hře, což je jeho slabinou. Na ledové ploše se pálí jako na střelnici. Ne ovšem bez rozmyslu a bez rizika. Ze stolu zmizela i obávaná zlomená čepel a strach opačné strany z lamželezů a vynořila se vzpomínka na kapitána Slavie Josefa Beránka, který i přes prudkou povahu má stránku umělce a umí kromě svatyně rozeznít i nejeden hudební nástroj včetně klavíru a houslí, a který si po sáhnutí na dno hráčských sil před třemi lety dokázal poradit sám se sebou a vrátit se zpátky. Beránek věděl znovu co chce a i Petr Míka má v hlavě velmi dobře srovnané, co od života očekává. Sportovec vždy lépe utíká a roste, když před sebou vidí metu a v dohledu cílovou pásku.

Související články

Karta hráče

Tady to znám a mám to tu rád (19.11.2001)

Petr Míka: Do Ruska bych šel! (13.11.2002)

Autor Markéta Barboříková