V červenci loňského roku se účastnil ještě jako trenér sešívaného mladšího dorostu mezinárodního turnaje v Číně. Prakticky ihned dostal nabídku, aby v nejlidnatější zemi světa zůstal a pomohl zvednout úroveň ledního hokeje. Během září se definitivně rozhodl a společně s dalším slávistickým trenérem Jiřím Hájkem odcestoval na druhou stranu zeměkoule. „S blížícími se zimními olympijskými hrami v roce 2022, které se budou konat v Pekingu, se všichni snaží hokej pozvednout a zpopularizovat. Je vidět, že se to postupně zlepšuje,“ popisuje Novák. Za sebou má už půl roku u mládežnických týmů, během kterých toho v Číně prožil opravdu hodně - neustálé dopravní kolapsy, zvláštnosti čínské kuchyně, návštěvy zápasů Kunlunu nebo trénink v obchodním centru.

V Číně trénujete už několik měsíců, jak jste spokojený s angažmá takhle daleko od domova?
Můžu říct, že jsem spokojený, byť to ze začátku nebylo jednoduché. Člověk si musel zvyknout na řadu odlišností v kultuře i sportu. Naštěstí jsem tu s kolegou Jirkou Hájkem, s kterým se znám už dlouho, a tak si pomáháme, když je potřeba.

S výběrem do osmnácti let skončili Novák a Hájek druzí na republikovém mistrovství.

V čem je trénování mladých hokejistů v Česku a v Číně nejvíce odlišné?
Jelikož lední hokej zatím nemá v Číně takovou tradici jako u nás, rozdílů je hodně. Největší překážkou je škola, protože jí dávají velký důraz. Běžně tu děti chodí do školy od půl osmé do půl šesté, proto se může trénovat jen večer. Občas se i stává, že se kluci omlouvají ze zápasů s tím, že se musí učit. To je v Česku něco nepředstavitelného. Postupně se to však zlepšuje, protože se všichni snaží, aby byli dobře připraveni na zimní olympijské hry v roce 2022, kdy se budou konat v Pekingu.

Jsou v kvalitě nebo stylu hry velké rozdíly oproti nejlepším hokejovým zemím?
Nejlepší by bylo to rozdělit na dvě části. Jelikož je tady všechno hodně daleko a kluci se na trénink mnohdy ani nedostanou, často se trénuje v malém počtu hráčů. To znamená, že se hodně dbá na individuální schopnosti, ve kterých podle mě nejsou Číňané o moc pozadu. Naopak horší je to s herním myšlením a celkovým pojetím hry. Ve hře nemají zažité návyky, kam si mají najet nebo kam se správně postavit na přesilovkách nebo oslabení. Není tu tolik taktiky a spolupráce. Na druhou stranu se to snaží vynahradit maximálním nasazením a srdcem, což se nám hodně líbí. Na každém je vidět, že se chce učit a zlepšovat.

Čínská kuchyně nám chutná, občas ale chybí guláš nebo svíčková

Během volných dní chodí Novák a Hájek na procházku, jednou se byli podívat i v olympijském parku.

Jak vypadá váš normální den?
Myslím, že se to moc neliší od toho, jak jsem trávil dny v Česku. Je to taková klasika. Když máme trénink, tak si během dne uděláme přípravu a večer jsme na ledě. Pokud trénink nemáme, tak si přispíme a pak se většinou vydáme na procházku nebo do obchodních center. Výhodou je, že můžeme chodit na KHL a užili jsme si i play-off. Škoda, že sem nepřijel Omsk, těšili jsme se, že se potkáme s Dominikem Furchem a Vláďou Sobotkou.

Jak to máte se stravováním, vaříte si doma?
My chodíme do restaurací, kterých je v okolí opravdu hodně, doma jsme snad ještě ani nevařili. Je pravda, že pokaždé dostanete jen rýži nebo nudle, ale rychle jsme si zvykli na místní chutě a zvláštní přípravu jídel.

Čínská kuchyně je oproti té české hodně rozdílná, jak se s tím vyrovnáváte?
Mně osobně čínská kuchyně hodně chutná, je lehká, a když jíte hůlkami, ani se nepřejíte. Na druhou stranu je většina jídel poměrně pálivá, a tak se nám občas zasteskne po guláši, svíčkové a dalších typických českých jídlech.

V Číně můžete ochutnat opravdu zvláštní jídla, jedním z nich jsou i smažení škorpioni a brouci.

Vyzkoušeli jste už nějaké jídlo, které není obvyklé?
Vzhledem k tomu, že ve spoustě restaurací nemají obrázkový jídelní lístek, často si vybíráme jídlo na náhodu. Je pravda, že se to někdy nepovede, ale objevili jsme už několik restaurací, ve kterých nám chutná všechno. Můj asi nejodvážnější pokrm, který jsem snědl, byl smažený škorpion, do dalších experimentů jsem už nenašel odvahu.

Roušky jsou povinností, bez nich nemůžeme ven

Většinu času trávíte v Pekingu, je život ve městě s více než dvaceti milióny obyvatel těžký?
Je pravda, že Peking je obrovské město. Koncentrace lidí na jednom místě je neskutečná. Většinou cestujeme metrem, protože je to nejrychlejší možnost dopravy. Je tu dohromady šestnáct linek, ale skoro nikdy si nesedneme, jelikož je pořád plno. Nejhorší problém Pekingu je smog, ten je tu opravdu často a mnohdy i několikanásobně překračuje nejen limity, ale i nejhorší smogové situace v Česku. Skoro pořád tak musíme nosit roušky, protože nám nic jiného nezbývá.

Smogová situace v Pekingu není vůbec dobrá, skoro pořád musí oba trenéři chodit s rouškami.

A jak je to se silniční dopravou? Je známo, že v Pekingu často bývají kolony...
Ve většině případů ani nemá cenu jezdit taxíky nebo autobusy, cesta se pak může prodloužit i o několik hodin. Zácpy tu jsou mnohdy i ve tři hodiny ráno, někdy to trvá i několik dní v kuse. Nejrychlejší dopravou je opravdu metro, když je stanice kousek dál, vždy je lepší dojít pěšky.

Existuje něco, co vám v Číně opravdu chybí?
Přímý kontakt s rodinou a přáteli. Sice se občas vidíme díky video hovorům, ale není to ono. Ostatní věci už jsou jen drobnosti, bez kterých se dá obejít.

Dovedu si představit, že bych v Číně na nějakou dobu zůstal

Co ze všech těch nových situací vás nejvíce překvapilo?
Zajímavých nebo netradičních situací jsme zažili už hodně, je těžké vybrat, která byla nejpřekvapivější. Nedovedu si třeba představit, zda by v Praze bylo možné před hotelem chovat kachny nebo venčit krocany. To se děje velmi často a nikomu to tady nepřijde divné.

Ledová plocha uprostřed obchodního centra.

A na nějakou hokejovou historku si nevzpomenete?
Vybavuju si, že jsme byli svědky zápasu, kdy jednomu týmu nedorazil brankář, celé utkání tak hráli v šesti hráčích v poli. A nejzajímavější na tom bylo, že i přesto vyhráli. Také jsme jednou trénovali uprostřed obchodního centra, kde je ledová plocha. Bylo to pro nás zase něco nového. Hodně se tu také dbá na vzhled trenérů a lidí okolo týmu, dokonce klidně vyhodí trenéra ze střídačky, protože na sobě nemá sako.

Dovedete si představit, že byste zůstal v Číně natrvalo?
Za sebe můžu říct, že bych si dokázal představit, že bych tu ještě nějakou dobu zůstal. Zaujalo mě totiž s jakou touhou tady chtějí všichni lední hokej posunout a rád bych byl u toho. Nedokážu ale momentálně říct, jestli bych tu chtěl zůstat natrvalo.