Není to tak dávno, co Nathan Robinson bavil v Edenu fanoušky Slavie. Za rok toho stihl mraky – štaci v Bělorusku nebo návrat do Německa. Teď se chystá zpátky do Prahy, aby rozjel kariéru osobního kouče. „Je mi 35 let, nikdy jsem nebyl zraněný a pořád jsem prospěšný týmu. Jsem připraven tyhle zkušenosti předat i mladým českým hokejistům,“ řekl „Robo“ v rozhovoru pro slávistický web.

Hlavně má ale sám usměvavý Kanaďan pořád chuť do hokeje. Konec sezony strávil v Bayreuthu, ambiciozním klubu druhé německé nejvyšší soutěže, se kterým došel do čtvrtfinále. „Vrátil jsem se do Německa s tím, že mi to může otevřít dveře do další sezony. Nejlépe zpátky do DEL, kde jsem hrál osm let kariéry,“ doufal Robinson v návrat do nejvyšší soutěže.

Sezonu ale začal na opačné straně Evropy – v běloruském Soligorsku. Na východ Evropy šel bez předsudků a jen s několika zprávami, jak na tom tamní hokej je. „Musím říct, že Soligorsk hraje kvalitní hokej a hráči dostávají skvělou péči,“ zhodnotil Robinson.

Z Běloruska si Robinson odnesl smíšené pocity (Foto: Instagram Nathana Robinsona)

V produktivitě se mu celkem dařilo – během 17 zápasů nasbíral 15 bodů, jenže potom přišly komplikace. „Tým se bouřil proti trenérovi a v tom já jsem nechtěl být. Přeci jen už tolik let hrát nebudu a nechtěl jsem plýtvat časem,“ vysvětlil.

Německý Bayreuth byl proto dobrou volbou pro změnu. I když loni hrál ještě třetí nejvyšší soutěž, teď se ve druhé lize netají ambicemi dostat se do DEL. To byla pro Robinsona po běloruském trápení výzva a zároveň spása. A to nejen z hokejového hlediska.

„Bělorusové pořád žijí trochu v jiné době než my. Pokud držíte jazyk za zuby hlavně ohledně politiky, tak nemáte problém,“ popsal atmosféru společnosti, ve které vládne prezident Alexandr Lukašenko.

„Měl jsem pár rozhovorů v novinách a cítil jsem, že nesmím moc řešit jejich záležitosti, abych neměl potíže. Ale samozřejmě jsem tušil, o co v té zemi jde, a úplně se mi to nelíbí. Ale já jsem tam přijel pracovat, hrát hokej, nejsem politik,“ dodal kanadský útočník s tím, že se snažil hledat hlavně pozitivní aspekty tamního života.

Třeba že prezident Lukašenko je známým fanouškem hokeje, což potvrdil třeba před třemi lety, kdy Bělorusové úspěšně pořádali mistrovství světa. „To mi bylo jako hokejistovi na jejich prezidentovi sympatické. Možná bych si s ním zahrál, prý má dobrou střelu,“ smál se Robinson.

Slavia? Měli by na sebe být pyšní

Návrat do Německa byl ale přeci jen úlevou. „Nemusíte se bát říct věci nahlas, Němci jsou v jistých ohledech více otevření a každý je tam celkem šťastný. Navíc mluvím německy a rozumím jejich kultuře. Bylo to jako přijít domů,“ dodal s nadějí, že v Německu znovu po čtyřech letech dostane šanci zahrát si nejvyšší soutěž. Novou smlouvu zatím nemá.

S parťákem ze slávistické lajny Jánosem Vasem je Robinson pořád v kontaktu

V čerstvé paměti má ještě vzpomínky na loňskou sezonu, kdy v sešívaném dresu bojoval o extraligu. Cíl byl hodně blízko, nakonec chyběl krůček. „Znal jsem Slavii už dávno předtím a vím, kde si ten tým zaslouží být. Vždycky jsem řikal kamarádům: Kdybych byl miliardář, okamžitě investuju do Slavie,“ smál se Robinson. „Potenciál tam je. Fanoušci, historie, snad jednoho dne budou zase mezi nejlepšími týmy extraligy.“

Na Slavii se byl v Edenu podívat ještě v říjnu, další dění a odchod klíčových hráčů pak sledoval už z Běloruska. „Ten tým by na sebe měl být pyšný, protože našel způsob, jak být pořád konkurenceschopný. Trenéři nejspíš odvedli skvělou práci, protože čtvrté místo je hodně dobré,“ smekl před některými bývalými spoluhráči a trenéry Robinson.

Hurá do koučování!

Do Prahy se plánuje z Německa zase brzy vrátit. Ne tolik kvůli hokeji jako kvůli svému velkému snu – založit profesionální posilovnu zaměřenou na sportovce a speciálně hokejisty, kde by se dalo mezi cvičením třeba i pracovat s hokejkou. „Robo“ by pak předával zkušenosti ze své kariéry, během které vždycky dbal na posilování, kvalitní letní přípravu a životosprávu. I díky tomu nebyl nikdy delší dobu zraněný.

Kvalitní individuální příprava, to byla vždycky deviza Nathana Robinsona (Foto: Instagram Nathana Robinsona)

K trenérské profesi dokonce v Kanadě vystudoval speciální školu a teď se snaží ještě během aktivní hokejové kariéry zajistit si program na další léta dopředu. „Všichni hráči dneska v Česku trénují stejně. Každý z těch 25 kluků dělá úplně to samé. V létě mají nabírat sílu na další sezonu a v juniorském věku je opravdu důležité, aby těch pár let trénovali dobře, aby se zdokonalila jejich rychlost a síla. Každý hráč je jiný, a to bych chtěl předat mým klinetům,“ vysvětlil svoji vizi.

Do trenérského mixu pak plánuje zapojit i mentální přípravu, kterou studuje dálkově na další škole v Kalifornii. „Sám zažívám, že hokej je z 90% o hlavě. Někdy vystřelíte sedmkrát na branku a nedáte gól, to slabšího hráče položí. To je důvod, proč tvrdá práce občas vyhrává nad talentem. Tvrdá práce má nějaký řád a smysl, kdežto talent je líný, nechápe, že je potřeba trpělivosti,“ dodal.

Tyhle ideje teď plánuje vitální Kanaďan předávat dál. Kromě smlouvy na další hokejové angažmá tak v létě hledá i kontrakt pod některým z pražských fitness center, kde chce začít s tréninkem anglicky mluvících turistů i dalších zájemců.

Ti se můžou už teď kanadskému hokejistovi ozvat na mail: fitwithrobo@hotmail.com

Přestože to může vypadat, že v 35 letech už Robinson tak trochu myslí na zadní vrátka, s hokejem rozhodně končit nehodlá. „Vůbec necítím, že bych stárnul. Každý rok se totiž naučím něco nového a tím se zdokonaluju. Můj cíl je teď nejíst tolik čokolády a sladkých tyčinek. To jsem dělal až moc často i ve Slavii,“ zasmál se s pohledem na rok dozadu.

„Chci hrát co nejdéle, hokej je moje vášeň. Můj úkol v týmu by měl být přenést zkušenosti na mladší hráče, zůstat pozitivní a vést je k úspěchu. A tyhle zkušenosti bych chtěl teď jako kouč přenášet i dalším lidem.“