Z trávníku na led, z útoku do branky. Hrozně mě to baví, říká legendární Pavel Kuka

20.5.2017, Adam Kolář

Pavel Kuka je slávistou srdcem i duší. Fotbalovou kariéru ukončil v roce 2005 a u sportu zůstal. V Psárech plní roli hrajícího trenéra a dalším sportovním aktivitám se věnuje v rámci projektu Czech Team 96. Právě s týmem složeným z bývalých fotbalistů se vydal Kuka také na led, kde ale nepokračoval ve střílení gólů. Naopak oblékl brankářskou výstroj: „Já jsem neuměl moc bruslit, nikomu se tam moc nechtělo a tak jsem tam šel," prozrazuje stříbrný medailista z ME 1996 v rozhovoru pro náš web.

 
 

Na ebay.com si můžete i dnes objednat oficiální sběratelskou samolepku Pavla Kuky ze stříbrného ME 1996.

Máte za sebou bohatou a úspěšnou kariéru. Jak na ni vzpomínáte a který úspěch stavíte nejvýše?
Nejvíc je určitě Anglie 1996 – finále mistrovství Evropy ve Wembley proti Německu. Řekl bych, že větší vrchol mé kariéry zkrátka nalézt nemohu. Ve fotbale má každý hráč nějaké sny a tímto se mi ty největší v podstatě naplnily. Dále hodně rád vzpomínám na vítězství v Německém poháru, to byl taky ohromný úspěch. V Kaiserslauternu se nám podařilo vyhrát i Bundesligu. Ten pohár byl speciální, protože se finále hrálo v Berlíně na starém stadionu před 94 000 fanoušky. Nyní je tam kapacita o pár desítek tisíc nižší, tehdy byla atmosféra naprosto neuvěřitelná.

Když jste v roce 2005 končil s aktivní kariérou, věděl jste, čemu se chcete dál věnovat?
Myslel jsem, že už si budu pouze užívat a nebudu dělat nic. Po pár týdnech jsem ovšem zjistil, že to tak nejde. Hledal jsem různé příležitosti, ale bylo to složité, protože jsem do té doby nic nedělal, tudíž jsem neměl žádnou praxi. Byl jsem zvyklý, že je to každý rok stejně nalajnované. Změna po konci kariéry je obrovská.

I po konci kariéry jste zůstal aktivní v mnoha směrech, jste za to rád?
Už během kariéry jsem se pokoušel něco dělat, ale když to dnes zpětně sečtu, tak si myslím, že cokoliv, co jsem udělal, bylo kontraproduktivní. Kdybych to mohl vzít zpátky, opravdu bych nedělal nic a koncentroval se čistě jen na fotbal. Bohužel jsem ale měl svoji hlavu. Neustále jsem se snažil něco poznávat a dělat. Podnikal jsem. S odstupem ale vím, že to bylo špatně. Dvě věci najednou zkrátka dělat nejdou a v té době mi to uškodilo. Paradoxně je to teď pro mě výhoda, neboť se ve věcech orientuji lépe než ostatní, kteří se věnovali pouze fotbalu.

Soukromý život bych za trénování nevyměnil

Nelákalo vás stát se na profesionálně fotbalovým trenérem?
Lákalo a láká mě to pořád. Chtěl bych trénovat, ale nemůžu. Bojím se stereotypu, na který jsem byl během kariéry zvyklý a který jsem nenáviděl. Mám tím na mysli dovolené pouze v červnu a v prosinci, všechny víkendy pryč, ani jedna možnost jet s rodinou na hory, nebo k moři, když mají děti prázdniny. Soukromý život, který si teď mohu konečně dopřát, za tu trenéřinu nevyměním, přestože bych se jí věnoval rád.

3
Dle slov Pavla Kuky se díky charitativním akcím Czech Teamu 96 podařilo vybrat za posledních pět let přes tři miliony korun.

Působíte v Czech Team 96, který hraje mimo jiné i hokejové zápasy, jak tento projekt vznikl?
Nebylo to ani tak kvůli hokeji, ale Nadace fotbalových internacionálů nás požádala, zda bychom pomohli nějakým způsobem vydělat trochu peněz. Tak jsme založili sdružení, které se skládalo právě z českých reprezentantů z roku 1996. Nyní už v něm ale působí i další hráči jako například Koller, Ujfaluši nebo Jankulovski. A bavíme se sportem… Pořádáme golfové turnaje, tenisové turnaje, dvakrát třikrát do roka se potkáme na fotbalovém a poslední dobou čím dál tím více také na hokejovém hřišti. Nás to všechny v současné době baví daleko více než fotbal. Nejvíce nás všechny překvapilo, že neduhy, které jsme si přenesli z fotbalové kariéry, nás v hokeji nebolí. Když si jdeme zahrát fotbal, tři dny skoro nemůžeme chodit. Při hokeji se sice daleko více zapotíme a vydáme více energie, ve výsledku nás ale naštěstí nic nebolí.

Poprvé jste se na hokejovém kluzišti představili před fanoušky na charitativní akci pořádané pro Mariána Čišovského. Jak na ni vzpomínáte?
Nejhezčí na ní byl obsah a podstata. Krom toho bylo pro mě skvělé, že jsem si mohl zachytat proti Martinu Strakovi a dalším hvězdám plzeňského hokeje. Také jsem poprvé na vlastní kůži pocítil, jak hokej doopravdy vypadá. Viděl jsem, co kluci dokážou a o čem všem hokej přímo na ledě je.

Asi nešlo o jedinou akci s charitativním účelem?
Naše činnost má pouze charitativní podtext. Snažíme se pomáhat a když to sečtu, tak za posledních pět let jsme na tyto účely vydělali přes tři miliony korun, což v dnešní době není málo. Je totiž čím dál tím těžší peníze na charitu vydělat.

Jako malý jsem chytal na betonu, hrozně mě to baví

Pavel Kuka s Pavlem Horváthem během charitativního utkání Czech Teamu 96 se Spolkem 28 na podporu Mariána Čišovského. Foto: isport.cz.

Jak jste již zmínil, v hokeji jste brankář. Jak se to stane, že reprezentační fotbalový útočník skončí v hokeji v brance?
Já jsem moc neuměl bruslit, tak jsem tam šel (směje se). Také se do brány nikomu moc nechtělo. Mě chytání bavilo vždy jako kluka, když jsme hráli na betonu, tak jsem si řekl, že zkusím, jaké to je v opravdovém hokeji. Jsem samouk, ale strašně mě to baví. Jsem moc rád, že mám kolem sebe tým, který mě trpí. Nikdo jiný do té branky nechce, a tak mi nikdo nemá za zlé, že mi to nejde. Baví mě to čím dál tím více, je to zajímavé.

Asi dva roky zpátky jste se dostal i do fotbalové brány, kde jste odchytal jeden zápas za FK Rapid Psáry, tam to ale už tak dobře nedopadlo…
Tam to ani nemohlo dopadnout dobře. V tu chvíli jsem měl zafixované koleno a na jednu nohu jsem nemohl došlápnout. Jelikož se nás ale sešlo jen devět, tak jsem se do té brány postavil, nic jiného mi nezbývalo. Ale byla to jen taková zkouška, hlavně to bylo lepší než hrát v osmi.

Snad se brzy Slavia vrátí tam, kam patří

Sledujete dění okolo hokejové Slavie?
Samozřejmě sleduji. Bohužel je to v poslední době smutnější než v době, kdy hrála Slavia o titul a chodili jsme fandit ať už do starého Edenu nebo do O2 arény. Ty pocity jsou nyní jiné. To však neznamená, že člověk přestane fandit. Stále doufám, že se to obrátí a dočkáme se návratu do extraligy, kam Slavia patří.

Ve fotbalové bráně se Kukovi nedařilo tak jako v té hokejové. Psáry v Holubicích prohrály 3:8. Foto: isport.cz.

Těší vás alespoň, že fotbalová Slavia bojuje o titul? Myslíte si, že ho získá?
Samozřejmě těší. Teď je to jednoduché, do konce jsou dvě kola a když Slavia dvakrát vyhraje, získá titul. Slávisté mají vše ve vlastních rukou, respektive nohou. Záleží, zda ty poslední zápasy zvládnou, pokud ano, titul si zaslouží, pokud ne, zaslouží si ho soupeř. Slavia už měla hodně příležitostí, ale vždy někde ztratila. Je jasné, že je to hrozný nápor na hráčskou psychiku, na druhou stranu je to stejné i pro Plzeň. Je vidět, že se s tím perou oba týmy a uvidíme, kdo bude nakonec šťastnější.

Na závěr ještě k Czech Teamu 96. Prozradíte, kde vás mohou fanoušci vidět v rámci další akce?
Teď jedeme do Monaka na jeden z největších hokejových amatérských turnajů. Utkáme se například s Rusy, Finy nebo Francouzi. Ta konfrontace nás opravdu zajímá. Jedeme tam za Honzou Kollerem, který nás na tento turnaj přihlásil. Máme snad dobré složení, navíc s námi asi pojede i Jirka Hudler. Bude skvělé, když se nám podaří mít v každé lajně alespoň jednoho hokejistu. Jedeme si hlavně zahrát a na místě uvidíme, třeba přidáme i nějaké ambice, ale v tuto chvíli vůbec nevíme, jací soupeři nás čekají.

Názory FB uživatelů

 

Partneři
 


© 2001-2017 HC Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. | RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.hc-slavia.cz

Hubnutí s fitness | Olympiáda dětí a mládeže