Hejda a Slavia. Tohle spojení už fanoušci dobře znají a stejně obstojně v minulosti i fungovalo. Platí to jak v případě (zatím) úspěšnějšího Jana, tak o osmnáct let mladšího Tadeáše. Ten v Edenu prošel všemi mládežnickými kategoriemi a po dvouletém nabíraní zkušeností ve Vrchlabí si snaží vybojovat místo v áčku. Rady mu dává i v zámoří hrající bratr Jan, oba odchovanci Slavie jsou stále v kontaktu.

„Říkali, že na mě čekáte s rozhovorem. Myslel jsem, že je to nějaká sranda,“ vychází ze slávistické kabiny překvapený, ale dobře naladěný Tadeáš Hejda. Ve dvaceti bojuje o místo v áčku vršovického klubu a zároveň i premiérový start ve WSM lize.

Lehký úkol ho ale nečeká. Kromě místa v sestavě se musí porvat i s tím, aby v hokejovém světě nebyl jen „ten druhý“ Hejda. Očekávání spojená s velkým hokejovým příjmením ale zvládá naplňovat. Bratrovy úspěchy ho ženou dopředu, je pro něj vzorem a motivací.

Dnes osmatřicetiletý Jan Hejda zanechal ve Slavii velkou stopu. Jako odchovanec si v Edenu vybojoval stálé místo v kádru a stal se jedním z nejlepších beků v lize. V sezoně 2002/2003, kdy sešívaní vybojovali titul, se mu povedlo nevídané – v play off byl tenhle obránce se 13 kanadskými body nejproduktivnějším slávistou. Následně se stal v roce 2005 mistrem světa a strávil devět sezon v NHL.

„I ten Honzův titul tady ze Slavie je motivací. Doufám, že si to místo vybojuji. Udělám pro to, co bude v mých silách,“ říká o osmnáct let mladší bratr Tadeáš a pochvaluje si návrat do známého prostředí: „Jsem tu už od čtvrté třídy. Strávil jsem tu vlastně celý svůj dosavadní hokejový život. Jen jsem chtěl poznat dospělácký hokej, a proto jsem šel do Vrchlabí.“

Jan Hejda po vstřelení své první branky v NHL. Pro Tadeáše je bratrova cesta inspirací a motivací.

„Zvykl jsem si na ten velký hokej – je to o dost jiné než ten juniorský. Hraje se víc do těla a víc hlavou,“ říká o dvouleté štaci ve Vrchlabí, která ho posunula dál. Doma je ale doma. Snahu vybojovat si místo v červenobílém dresu si pochvalují i rodiče. „Na Slavii byla v podstatě celá rodina. Brácha tu hrál, pak šel na mistrovství a měl celkem štěstí, že ho draftovali. Snad mi to tak taky půjde.“

Za bratrem na mistrovství

Jan je sice o téměř dvě desítky let starší, přesto je často s Tadeášem v kontaktu. „Bavíme se, voláme si o hokeji. Byl se tu před dvěma měsíci na mě podívat. Bavili jsme se co a jak dál,“ říká o Janovi, který se nově zkouší prosadit jako agent.

„Na play off druhé ligy proti Kobře byl na pár zápasech a hned mi radil. Jsem za to rád. Snažil jsem se napravit, co jsem dělal špatně,“ popisuje spolupráci mladší ze sourozenecké dvojice. Nejenže Jan sleduje zápasy Tadeáše – podpora funguje i obráceně. „Byli jsme se na něj podívat na mistrovství světa ve Švédsku. Už je to ale hodně dávno. Letěli jsme s tátou. Super zážitek. Byli jsme i v kabině, zajímavá zkušenost,“ vzpomíná Hejda.

Na otázku, kdo je Tadeášovým vzorem, bezpochyby vypálí jméno svého bratra. Slavné příjmení je pro něj ale i břemenem. Porovnávání s bratrem se nevyhnul. „Příjemné to nebylo. Stávalo se to – hlavně do juniorky. Teď už je to spíš, že se kluci jen občas zeptají.“

Makat Tadeáš tak jako tak musí. Dohlíží na něj otec – stejně jako na bratra Jana. „Táta je takový náruživý fanoušek. Je se mnou už od přípravky – na každém zápase, na každém tréninku. Hodně mi radí a jsem za to rád. Snažím se vždy si z toho něco vzít a udělat mu radost.“

Napíše Tadeáš podobný příběh jako jeho starší bratr?