Amerika? Obrovská zkušenost, hlásí navrátilec Štibingr

13.9.2017, Martina Kramerová

Uplynulý rok strávil na zkušené v Americe. Přestože si musel zvykat na specifické prostředí i jiný styl hokeje, ostudu za mořem rozhodně neudělal. Ba právě naopak. Obránce Jan Štibingr dokráčel s mladým týmem z Minnesoty takřka na vrchol. Navíc se hráčsky zocelil a získal neocenitelné zkušenosti. A to i mimo ledové plochy – ve škole si vyzkoušel pitvu prasete, ve volném čase vyrazil i na populární lov. Teď se vrátil do Slavie a vyhlíží dobrou sezonu. Na staré známé spoluhráče už se hodně těšil. Navíc věří, že starší dorost letos může vystoupat hodně vysoko. „Myslím, že jsme dobře připravení, sezona by mohla vypadat hodně dobře,“ uvažuje mladý talent, který je do hokeje neskutečně zažraný.

 
 

Máš za sebou rok strávený v Americe. Když se ohlédneš zpátky, jaká to pro tebe byla zkušenost?
Bylo to samozřejmě něco jiného. Zkušenost je to obrovská. V Americe jsou jiné rozměry hřiště, jiný styl hry. Takže mi to po hokejové stránce – třeba z pohledu rychlosti nebo hry do těla – dalo hodně. Navíc jsme v sezoně měli úspěch. Takže musím říct, že to byl rok, který jsem si hodně užil.

Zmínil jsi úspěšnou sezonu. Kam jste s tvým týmem z Minnesoty dokráčeli?
Hráli jsme svým způsobem finále všech finále. V něm jsme prohráli ve druhém prodloužení. Hráli jsme v aréně před patnácti tisíci diváky. Vedli jsme 3:1, oni bohužel srovnali a ve druhém prodloužení jsme dostali gól. Sedmnáct vteřin před koncem. Škoda, že to nevyšlo.

Jak Američané podobné mládežnické soutěže prožívají?
Minnesota je hokejový stát, takže tam to prožívají ještě o to víc. Na náš mládežnický hokej průměrně chodilo dvě stě tři sta lidí. Chodili třeba i rodiče, i když tam jejich kluk nehrál. Prostě se přišli podívat, protože to byl jejich klub. Jejich tým v jejich městě.

Říká se, že tradiční srandičky a vtípky v kabině jsou typické pro české prostředí a jinde se moc „nenosí“. Jaká atmosféra panovala ve vaší šatně?
Američané to berou trochu jinak. Zase tam mají jiné vtipy. Ale musím říct, že s klukama tady v Čechách je vždycky sranda a jsem rád, že jsem se vrátil zpátky. Samozřejmě tam taky byla sranda, nechci říct, že ne. Také to mělo něco do sebe. Ale jsem rád, že jsem zpátky mezi klukama tady.

V Čechách se při tréninkových cvičeních obvykle soutěží o nějakou „libůstku“ – válení sudů po ledě atd. Funguje něco podobného i za mořem?
Ano. Jsou tam třeba různé „challenge“. Například o krále nájezdů. Ten, kdo to nezvládne, nebo prohraje, musí třeba jít do školy s takovým dřevákem na zádech. Nebo má na svém místě něco jako panenku „posměchu“.

Americké prostředí jsi poznal hodně detailně. V čem místní hokejisté vynikají?
Vzhledem k tomu, že hrají na menším kluzišti, tak jsou na vyšší úrovni dovedností na menším prostoru. Jsou šikovnější. Hraje se víc do těla, je to rychlejší. Tady je led větší, je víc času.

Mimohokejové zážitky? Škola, pitva prasete nebo lov

V rámci zámořského pobytu jsi bydlel v jedné z amerických rodin. Jak se ti v ní žilo?
Byla to typická americká rodina. Navíc jsem bydlel se spoluhráčem, takže jsme spolu každý den jezdili na tréninky. Minnesota je typická tím, že se tam loví, rybaří. Je tam přes deset tisíc jezer. To jsem si taky užil na plné čáře. Bylo to s nimi super a chtěl bych jim za to poděkovat.

Do Státu jsi odletěl hlavně za hokejem. Jaký ale byl tvůj největší mimohokejový zážitek?
Škola. I ta byla svým způsobem zážitek. Ve čtyřech ročnících tam bylo přes tisíc lidí. A 250 studentů na jeden ročník je docela dost. Pak lovení a rybaření, to tam hodně prožívají. Jeden den jsme třeba vstávali ve 4:30, abychom si připravili všechno na lovení. A ráno jsme potom vyrazili.

Zmínil jsi školu. Vzdělávací systém za mořem se od našeho hodně liší. Který model ti vyhovuje víc – americký nebo český?
Musím říct, že český model má taky něco do sebe, protože máme všeobecný přehled. Ale tam je dobré, že si člověk volí předměty, které chce studovat. Pak studuje to, co chce. A může to studovat i na vysoké úrovni, protože tam mají i „college level“. Někteří to ale zneužívají a berou si lehčí předměty. Proto se říká, že Američani jsou tak hloupí.

Ty sám sis mezi předměty zvolil hlavně přírodní vědy. Proč právě ty?
Přírodní vědy mě baví, proto jsem si vybral biologii člověka a chemii. Ty bych chtěl studovat i dál a víc se jimi zabývat. Jak jsem říkal, Američani to mají víc promakané. Při hodině jsme třeba pitvali prase. Což by se tady nenašlo. Na gymplu tady jsme si napsali spousty zápisků, ale ve finále jsme nic neviděli naživo. Tady jsme rozebírali tkáně, dívali se na ně pod mikroskopem atd.

Dalším americkým specifikem je jídlo. Jak sis zvykl na jiný způsob stravování?
Jídlo mi naprosto vyhovovalo. Protože oni jedí hodně steaky, hamburgery a tyhle věci. Mně to ale chutná, takže jsem si nemohl stěžovat. Navíc mi i vycházeli vstříc a ptali se, co mám rád. Takže když jsem třeba řekl sladkosti, tak mi je koupili. To jsem byl rád. Oni jsou mistři v grilování, přípravě steaků, barbecue…to bylo hodně dobré. Na druhou stranu ale nejedli tolik saláty. Základ byl na masu.

Stýskalo se rodině i mně. Teď jsem rád zpátky, přiznává Štibingr

Poměrně dlouhou dobu jsi strávil daleko od domova, bez rodiny. Musel sis zvykat na nové prostředí, jazyk. Kdo ti byl v těchhle chvílích největší oporou?
Mamimka. Té se hodně stýskalo. Mně po rodině samozřejmě taky. Dostal jsem od nich krásné dopisy, které mě zahřály u srdíčka. Potom jsem si s nimi i zavolal. Nějaký „facetime“. I babičky psaly emaily, jak se mi daří a že třeba viděly nějaké fotky a chtějí to popsat. Takže mě podporovala celá rodina. I někteří kamarádi ze Slavie mi napsali.

Teď jsi ale zpátky. Udržuješ kontakt se zámořskými kamarády?
Píšeme si přes sociální sítě. Píšu si i s rodinou, ve které jsem bydlel. Jsme vždycky domluvení, že si třeba jednou za tři týdny zavoláme. I kluci z hokeje se ptají, jaké to tady je, jak to vypadá atd.

Hokejová sezona se pomalu rozjíždí. Jaké máte se starším dorostem cíle?
Hokej mě hrozně moc baví a vždycky když začíná sezona, jsem nabušený a naplněný energií na další rok. Jsem natěšený na to, až si s klukama zahrajeme jako za starých časů. A doufám, že tahle sezona by mohla vypadat dobře. Sice se nám nepovedl první zápas, který jsme měli jednoznačně vyhrát. Ale stalo se, byl to první zápas. Snad jsme se z toho ponaučili, druhý zápas už byl vítězný. O víkendu Sparta a Liberec. To bude hodně velká výzva. Jsou to lepší týmy, lepší zápasy. Uvidíme. Myslím, že jsme dobře připravení, trenér nás dobře připravil. Kluci tomu jdou naproti. Takže si myslím, že by sezona mohla vypadat hodně dobře.

Názory FB uživatelů

 

Partneři
 


© 2001-2017 HC Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. | RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.hc-slavia.cz

Hubnutí s fitness | Olympiáda dětí a mládeže