Dotáhl hradeckou juniorku do extraligy, v 17 letech si vyzkoušel i mládežnickou reprezentaci. Třiadvacetiletý Lukáš Nedvídek je sice v Edenu na hostování právě z Hradce, do kabiny ale zapadl perfektně a dokazuje to i na ledě – prosazuje se bodově a zaujímá místo v elitnách formacích. „S klukama jsem si sedl perfektně," pochvaluje si sešívaný křídelník.

Seriál MOJE KARIÉRA

Pavel Kolařík

Zdeněk Doležal

Jaroslav Kasík

Marek Račuk

Stejně jako mnoho ostatních mladých hokejistů i jeho přivedl k bruslím a puku tatínek. „S hokejem jsem začínal asi ve čtyřech letech, hlavní zásluhu na tom samozřejmě mají moji rodiče, kteří mě dováželi na trénink,“ přibližuje slávistický útočník. Ten se sice narodil ve Vysokém Mýtu, po vzoru některých svých spoluhráčů ale i on musel na stadion dojíždět. „V Mýtu není zimák, tak jsem na tréninky jezdil do Chocně, kde vlastně začala celá moje kariéra.“

Starý zimák v Chocni, kde Nedvídek začínal (foto: zimnistadiony.cz)

Ta je čistě hokejová, byť drobné náznaky i jiných sportovních aktivit samozřejmě existovaly. „Hokej jsem zkoušel jako první, všechno ostatní následovalo. Zkoušel jsem hlavně fotbal, moc mě to ale nechytlo,“ vypráví Nedvídek.

Největší úspěch kariéry? Postup s juniorkou!

Lukáš prakticky celou svou kariéru strávil v Hradci Králové, odkud se vždy odebral na pár zápasů do prvoligových klubů na hostování. Než se tomu ale tak stalo, vyzkoušel s kromě klasických mládežnických soutěží také reprezentaci – s výběrem do 17 let odehrál 9 zápasů a připsal si v nich 1 bod.

„Reprezentace byla fajn, ale z juniorky v Hradci mám lepší vzpomínky,“ popisuje svou cestu šikovný levák. Po akvizici v dresu národního týmu totiž získal potřebné sebevědomí a byť měl před sebou ještě rok ve starším dorostu, dokázal v juniorském týmu nasbírat v 35 zápasech úctyhodných 52 bodů. V následné kvalifikaci do juniorské extraligy však uspět nedokázal.

Lukáš Nedvídek ještě v dresu Hradce Králové (foto: mountfieldhk.cz)

To se nezměnilo ani následující sezonu (2013/14), kdy za stejnou porci zápasů dokázal nastřádat ještě o 14 kanadských bodů více. V jeho poslední sezoně za juniorku o rok později už ale postup vyšel. „Bylo to nádherný, hráli jsme s klukama o postup a nakonec se nám to po obrovském boji povedlo. Na ten pocit nezapomenu,“ vzpomíná s nostalgií v hlase Nedvídek.

Hostování, regenerace a fotbal

Vstup do dospělého hokeje už se mu však nevydařil tak, jak by si představoval. Ve třiatřiceti zápasech za hradecké Áčko si připsal pouhé tři branky a vedení extraligového klubu jej tak dvě sezóny v řadě posílalo na hostování do prvoligových Litoměřic. To se jako mávnutím kouzelným proutkem změnilo v letošní sezoně, kdy místo k soutoku Labe a Ohře zamířil do Edenu.

Na rozdíl od svého spoluhráče Lukáše Endála ale na tréninky nedojíždí. „Stejně jako pár dalších kluků bydlíme na ubytovně vedle zimáku,“ přibližuje. „Ve Slavii se mi obecně moc líbí, v kabině jsem si se všemi sedl, každý tam má nějaký svůj přínos.“

Svůj volný čas tráví především relaxováním, od sportu se však odtrhnout nedokáže. „Hodně sleduju fotbal a tenis, občas zajdu do Edenu na Slavii, podívám se na Ligu mistrů, nepohrdnu ani tenisem.“ Na tradiční otázku, koho ze dvou v současnosti nejšikovnějších fotbalistů na světě sleduje raději, reaguje s úsměvem na tváři. „Mám rád Real Madrid, takže Ronaldo. V tenise preferuju Rafu Nadala,“ uzavírá pobaveně.

Když přijde na regeneraci, volí Nedvídek osvědčený postup. „Většinou se jdu projít někam do přírody, abych si od toho na chvíli orazil. Jindy si pustím Xbox a hraju třeba FIFU nebo nějakou střílečku, občas zajdu do wellness,“ uzavírá.