Áčko? Splněný sen, chci se o něj porvat, hlásí maturant Matějka

8.4.2017, Michal Toman

V loňské sezoně patřil k tahounům staršího dorostu. Letos byl nedílnou součástí slávistické juniorky a nakoukl i do A-týmu. Řeč je o Davidu Matějkovi, který prožil většinu svého života na jihu Čech. Když ale přišla přestupová nabídka od Slavie, neváhal a z Budějovic zamířil do hlavního města. „Odmalička jsem slávista. Po rozhovoru s panem trenérem Peckou jsem byl rozhodnutý, že bych chtěl směřovat svoji kariéru sem do Edenu,“ vypráví o rozhodnutí přestěhovat se do Vršovic sešívaný forvard.

 
 

Poslední roky jsme zvyklí tě vídat v Edenu, kterak hájíš červenobílé slávistické barvy. Jak jsi se ale vůbec k hokeji dostal a kde jsi udělal svoje první krůčky na ledě?
První krůčky jsem udělal na rybníku u babičky nedaleko Sušice. K hokeji mě vlastně přivedli jak rodiče, tak spolu s nimi právě i prarodiče z mamčiny strany. Proto ty začátky na rybníku.

Na jakém zimáku jsi potom začal trénovat? Pamatuješ si na svůj první klub?
Původně jsme nevěděli, že jsou v Sušici mládežnické týmy, takže jsem začal trénovat ve Strakonicích. Až po jedné sezoně jsme zjistili, že je mládež i v Sušici. První komplexní tréninky jsem tak zažil pod hlavičkou klubu ze Strakonic, ale jako svůj první klub beru TJ Sušice.

Jak na ta léta na sušickém zimáku vzpomínáš?
Na začátky se nezapomíná. Sušice je klub mého srdíčka. Působil jsem tam až do sedmé třídy a nikdy bych neměl zapomenout, kde jsem se naučil hrát hokej a kde mi ukázali, co to vlastně hokej je. Takže na Sušici vzpomínám jenom v dobrém. Přece jen jsem tam vyrostl a vybudoval jsem si k ní vztah.

Odchovanci sušického klubu sehrají každoročně exhibiční utkání s A-týmem TJ Sušice.

Takže se vracíš do Sušice asi hodně rád…
Moc často už tam nejezdím, protože se naše rodina přestěhovala do Českých Budějovic. Když se do toho kraje vracím, tak je to jen za babičkami anebo o Vánocích. Máme takovou tradici, že na Štědrý den sehrají odchovanci TJ Sušice zápas s tamním A-týmem. Je to pro mě to nejhezčí z celých Vánoc. Nejenom že se podívám za rodinou, ale i na stadion, kde jsem začínal s hokejem. Potkám se se známými tvářemi a můžu jim ukázat, co jsem se naučil ve světě.

Ze Sušice ses potom přesunul do Českých Budějovic. V Motoru jsi odehrál taky celé dvě sezony v mladším dorostu, které pro tebe byly celkem úspěšné. Jak tohle období hodnotíš?
První rok jsem odehrál jako prvoročák v mladším dorostu. Druhou sezonu jsem se dostal na jeden reprezentační sraz. Odehrál jsem taky pár zápasů za starší dorost a byl jsem i součástí kádru pro play-off. Ve vyřazovacích bojích se nám tehdy se staršákem povedl velký úspěch. Postoupili jsme přes Třinec a Vítkovice až do semifinále, ve kterém nás nakonec vyřadil pozdější mistr z Liberce. Plnil jsem spíš roli náhradníka, ale i tak to pro mě byly cenné zkušenosti. Poznal jsem atmosféru play-off a vůbec jak to vlastně chodí. Otrkal jsem se a pomohlo mi to potom ve starším dorostu tady na Slavii.

Proč ses rozhodl jít z Budějovic zrovna do Slavie? Měl jsi ke klubu nějaký vztah?
Odmalička jsem slávista, a když jsem potom vybíral z několika nabídek, tak se mi nabídka Slavie líbila nejvíc. Jednak kvůli prestiži a historii klubu a i z hlediska vzdálenosti od domova to bylo pro mě nejpřívětivější. Po rozhovoru s panem trenérem Peckou jsem byl rozhodnutý, že bych chtěl směřovat svoji kariéru sem do Edenu.

Život bez rodičů? Nebylo to lehké, ale zvykl jsem si

Přesun z jihu Čech do Prahy pro tebe musel být náročný i z osobního hlediska. Musel sis hledat novou školu a kamarády. Jak ses s ním popasoval?
Do té doby jsem vždycky bydlel s rodiči a najednou jsem se musel starat sám o sebe. Bylo to pro mě ale jedině dobře, že jsem se musel osamostatnit, naučit se hospodařit a zajistit si potravu. (směje se) Občas mi sice chyběla teplá kuchyně a buchty, co se u nás doma pekly, ale zvykl jsem si. Myslím, že mi to pomohlo jako člověku i jako hokejistovi.

Malý David na zimáku v Sušici

Jak těžké pro tebe bylo aklimatizovat se herně? Podle statistik to šlo celkem snadno.
Začátky na Slavii pro mě byly výborné. Aklimatizaci jsem měl o to jednodušší, že jsem spoustu kluků znal. Nových nás přišlo víc, takže to pro mě bylo jednodušší i v tom smyslu, že jsem nebyl jediný, kdo byl odjinud. Začal jsem dobře. Celkem rychle jsem se probojoval do sestavy. Měl jsem dobře našlápnuto díky skvělé suché přípravě, jenže jsem se zranil a byl jsem dlouho mimo hru. Po návratu nebyly moje výkony optimální. Netrefil bych snad ani vodu, kdybych vypadl z loďky. Zpátky do formy jsem se dostal až před play-off. Z pohledu týmu šlo ale o povedený ročník, i když jsme v play-off vypadli poměrně brzo s Olomoucí.

Tvoje druhá sezona ve starším dorostu se ale vyvedla ještě lépe…
Byl to daleko lepší rok než ten první. Sešla se tady výborná parta, byli jsme hodně našlapaní. Myslím, že jsme měli na víc, než co jsme nakonec dokázali. Všechno se nám dařilo. Měli jsme i volnost od trenérů, kteří nám dovolovali hrát náš technický, kombinační a útočný hokej. Bylo jedno, když jsme dostali pět gólů, protože jsme jich sedm dali. Pro nás všechny to asi byla nejzábavnější sezona, jakou jsme kdy hráli. Měli jsme dobré výsledky, dostali jsme se do play-off. V prvním kole jsme oplatili Olomouci vyřazení z předchozí sezony, když jsme přes ni přešli jasně 3:0 na zápasy. Přes Brno se nám pak ale postoupit nepovedlo, což byla velká škoda. Rozhodl první domácí zápas, který jsme prohráli, přestože jsme v něm asi třikrát vedli. V Brně jsme potom bohužel úplně vyhořeli. I tak ale na tu sezonu vzpomínám rád.

Během téhle úspěšné sezony jsi navíc nosil na dresu kapitánské céčko. Jaké to pro tebe bylo velet takovému týmu?
Byla to pro mě ohromná čest. Člověk má na svých bedrech větší zodpovědnost. Nemůže se starat jenom sám o sebe, ale hlavně o tým. Musí zprostředkovávat různé informace, je to spíš taková organizační funkce. Na papíře jsem byl napsaný já, ale v týmu bylo vůdčích typů víc, takže jsem měl jednodušší roli, protože jsem na to nebyl sám.

Před letošní sezonou ale přišel přesun do juniorského hokeje, který se od vašeho kombinačního ve starším dorostu hodně lišil. Byl pro tebe ten přechod těžký?
Hokej v juniorce je ulítanější než hokej v dorostu. Už se to blíží k dospělým, i když ještě chybí chytrost hráčů. Juniorka je celkově taková uspěchanější. Hodně se bruslí a hodně se bojuje. Hokej už není tak hezký, ale o to je asi účinnější.

Jak uplynulou sezonu v juniorce hodnotíš?
Nemůžu ji hodnotit nijak hezky. Naše výsledky hovoří za vše. Poslední místo je ostuda a velký neúspěch. Nemyslím si, že bychom hráli tak špatně. Na začátku sezony jsme prohrávali všechny zápasy o gól nebo o dva. Bylo to vždycky po našich vlastních chybách, soupeři nás nepřehrávali. Postupem času jsme se ale dostávali do takového srabu, že už bylo skoro nemožné se z něj dostat. Čím víc člověk chce, tím víc to nejde. To byl i náš případ a prohrávali jsme i zápasy, ve kterých jsme nebyli jasně horší. A je vždycky horší prohrát vyrovnaný zápas než prohrát suverénně 0:10.

Momentální cíl? Odmaturovat!

Když se nedaří, tak je hodně důležité se nějak odreagovat. Jak vypadá tvůj odpočinek od hokeje?
Tenhle rok jsem od hokeje utíkal hlavně k učení, protože letos maturuju. Maturita je pro mě momentálně nejdůležitější. Doposud jsem škole moc nedával, ale zjistil jsem, že teď prostě musím. Nakonec jsem si u učení dokázal i odpočinout a u derivací jsem zapomínal na ostatní problémy. (směje se) Jinak rád poslouchám písničky nebo se koukám na seriály, když si chci od hokeje odpočinout.

Maturita tě čeká zanedlouho. Těšíš se na ni? Věříš si?
Věřím si. Doufám, že ji nakonec i zvládnu, když teď zním tak sebejistě. (směje se) Základkou a gymplem jsem ale prošel bez problémů, takže si myslím, že je v mých silách maturitu udělat už teď v květnu a nemuset se trápit potom na podzim. Vybral jsem si navíc předměty, které mě vždycky bavily a jdou mi. Tak jako tak ji prostě musím udělat.

8
Matějka nosí na dresu nejraději osmičku, kterou si vzal z Jágrovy 68. Je to navíc jeho osudové číslo...

Už víš, kam po zkoušce z dospělosti zamíříš?
Na vysokou jsem si podal víc přihlášek. Jednak v Českých Budějovicích a taky tady v Praze, kde bych rád studoval humanitní vědy, zejména historii nebo žurnalistiku. V Budějovicích jsem si zvolil studia pro mě stejně zábavná, a to bohemistiku a psychologii, které bych se věnoval asi ze všeho nejraději. Práce s lidmi a celkově psychologie mě hodně baví. Mohla by mi pomoct v hokeji jednak jako hráči a i potom bych díky ní mohl u hokeje zůstat. Spojil bych v ní zábavné s užitečným.

Takže by ses rád stal psychologem, až pověsíš brusle na hřebík?
Přesně tak. Nevím, kam mě nakonec vítr zavane, ale psychologii bych se rozhodně rád věnoval, protože je to velice zajímavá věda.

Áčko je pro mě splněný dětský sen

I přes neúspěšnou juniorskou sezonu jsi letos nakoukl i do A-týmu. Je to velký rozdíl oproti mládežnickému hokeji?
Byl to pro mě obrovský skok skoro srovnatelný s přechodem z žáků do dorostu. Hokej je v podstatě o něčem jiném. Poznal jsem, že v dospělém hokeji jde hlavně o výsledek. Jde o to, aby tým vyhrál. Každý má svou specifickou roli, kterou by měl plnit. Oproti juniorce mají hráči už něco za sebou, tudíž se hraje chytřejší a účelný hokej. Chvílemi jsem si říkal, jaký je to fofr, akorát nelítali tolik hráči, ale spíš puk. (směje se)

Za A-tým si Matějka připsal čtyři soutěžní starty.

V přípravě se ti povedlo dát ve svém prvním zápase hned první gól. Pak jsi nasbíral i pár soutěžních startů ve WSM lize. Jsou to pro tebe cenné zkušenosti?
Start v áčku pro mě byl splněný dětský sen, i když to byl jenom přátelský zápas. Svému gólu bych nepřikládal nějakou hodnotu, protože to byl můj typický haluzák, kterým jsem pouze dokončil něčí akci. Ale i to se počítá a nakoplo mě to do zbytku přípravy i do začátku sezony. Zápasy ve WSM lize pro mě potom znamenaly ještě víc, neboť už se počítají do statistik. Odmala jsem si chtěl zahrát extraligu nebo první ligu. Úplná premiéra přišla v Prostějově s juniorkou, ale já beru jako svou premiéru spíš až potom zápas v Benátkách nad Jizerou. Tam jsme vyhráli, takže to pro mě byl super zážitek. Byly to skvělé čtyři starty. Musím ale pořád makat, aby nezůstalo jenom u nich, ale abych jich sbíral pořád víc a víc.

Kromě toho jsi měl letos ještě domluvené střídavé starty do druhé ligy, kde jsi hrál za českobudějovický David servis. Jak probíhala jednání?
Každý rok v létě vypomáhám trénovat děti na kempech v Českých Budějovicích, hlavně na kempech Martina Hanzala. Je to zábava, protože rád pracuju s dětmi a i trenéřina mě celkem chytla. No a na kempu trénovalo pár kluků, kteří hrají právě za David servis. Začali jsme se spolu bavit, jestli bych si s nimi zahrál druhou ligu. Nakonec se ozval v půlce ledna pan trenér Suchánek, že by o mě měli zájem. Já jsem zájem samozřejmě měl, a tak se domluvily střídavé starty společně pro mě, Aleše Marečka a Davida Nováka.

Jak hodnotíš tohle angažmá?
Je to dospělý hokej, takže to pro mě byla další cenná zkušenost. Úroveň hokeje se sice nedala se špicí WSM ligy srovnávat, ale přesto jsem za to rád. Člověk se musel přizpůsobit mazanosti dospělých hráčů a jejich silovějšímu pojetí hokeje. Hrál jsem však nakonec pouze jeden zápas, protože jsem se potom zranil a přišel jsem o ty zbylé, které jsem měl domluvené. I jedno utkání pro mě bylo ale hodně cenné a moc jsem si ho užil. Vyhráli jsme 6:2 a nastoupil jsem po boku exextraligových hráčů, jako jsou například Jirka Hanzal nebo Láďa Marek a v obraně kupříkladu Lukáš Chaloupka.

Názory FB uživatelů

 

Partneři
 


© 2001-2017 HC Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. | RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.hc-slavia.cz

Hubnutí s fitness | Olympiáda dětí a mládeže