Asi definitivně končím, říká Kolařík. Čas si dává do léta

Možná že tenhle nekonečný příběh přece jen ke svému závěru dospěje. Pavel Kolařík byl hokejovým unikátem, který ještě před pár týdny v pětačtyřiceti letech hrál za Slavii čtvrtfinále play-off. Hokejista se zázračným zdravím ale teď vážně uvažuje, že aktivní kariéru ukončí, aby se mohl naplno věnovat trenérské dráze. „Nebudu už nejspíš mít čas zkombinovat obojí,“ říká Kolařík.

Jeho hokejová kariéra začala ještě v Československu a trvá až dodnes. Odehrál dvě sezony v NHL, 21 zápasů za národní tým a ještě v letošní sezoně ve svých 45 letech nastoupil do 24 zápasů WSM Ligy za Slavii. Často proti téměř o tři desítky let mladším soupeřům. Do toho po celý rok působil jako asistent trenéra u mladšího dorostu.

V sešívaném dresu odehrál „Koláč“ celkově víc než 1100 zápasů a zdali bylo druhé čtvrtfinále proti Přerovu tím úplně posledním, se definitivně rozhodně nejdéle před začátkem nového ročníku v srpnu. „Do té doby jsem aktivní hokejista na dovolené,“ směje se sešívaná dvaasedmdesátka.

Vaše aktivní kariéra v této sezoně pokračovala i ve vašich 45 letech, jak to vidíte s další sezonou?
Už to asi skončilo. Ale uvidíme, v červenci nebo srpnu si ještě všechno vyjasníme. Kdybych chtěl dál hrát na Kobře, tak bych nezvládal trénovat děti tady, v čemž chci pokračovat. Vypadá to tak na definitivní konec.

Pavel Kolařík ve svém nejspíše posledním zápase za Slavii (2. čtvrtfinále proti Přerovu)

Trenérská kariéra je hlavní priorita?
Asi tak. Uvažoval bych, že bych ještě pokračoval v aktivní kariéře, ale i na druhou ligu je potřeba trénovat. Nejde tam jen tak naskočit a z fleku hrát. Vypadá to, že se to s mými trénováním tady na Slavii skloubit nepodaří.

O vás se říkalo, že hrát snad nepřestanete nikdy. Učinil jste rozhodnutí, nebo to všechno tak nějak vyplynulo?
Je mi 45 let, mám od ledna problémy s kolenem. Teď už pro mě v úvahu přichází jenom Kobra, kterou ale asi z časových důvodů nezvládnu. Uvidíme ale ještě, co bude se mnou tady na Slavii, jestli dál budu trénovat a koho. Rozhodnu se pak v létě. Do té doby jsem aktivní hokejista na dovolené. (úsměv)

Co plánujete na dovolenou?
Teď nic. Děti chodí do školy, manželka do práce, hlavně se musím věnovat rodině. Ještě taky trénujeme s dorostem, takže sem budu do Edenu každý den docházet.

Chtěl byste na stálo zůstat jako trenér tady ve Slavii?
Rád bych, všechno je to otázka času. Určí se nejprve teď po sezoně, kdo koho bude v další sezoně trénovat. Začal jsem s trénováním teprve loni, což je pozdě, ale baví mě to a jsem spokojený. Rád bych v tom pokračoval.

Když se vrátíme ještě k uplynulé sezoně z pohledu vás jako hokejisty, jaká byla?
Byl jsem relativně v klidu celou sezonu. Hrál jsem na Kobře a pak se bohužel zranili kluci tady na Slavii, takže jsem byl zase povolán. Až když jsme hráli v lednu s Přerovem, tak mi někdo spadl na koleno a od té doby mám problémy, které se táhnou do dneška. Jinak co se týče týmu, tak tady na Slavii jsme měli hodně nevyrovnané výkony. Třeba tři utkání jsme zahráli výborně a pak přišel slabší soupeř, se kterým jsme to podělali. Toho je škoda, bodů mohlo být víc a nemuseli jsme jít ze čtvrtého místa v semifinále na Vary. Budějovice by možná byly schůdnější.

Po posledním semifinále s Karlovými Vary jste vedl tradiční slávistickou děkovačku, jaké to bylo?
Bylo to zvláštní. Znám to z ledu, ale být přímo v kotli a s mikrofonem bylo úplně něco jiného. Nečekal jsem to. Byl jsem s klukama po zápase normálně na první děkovačce a pak jsem šel do šatny. Přišli tam pro mě, že si mě lidi ještě žádají, tak to pro mě bylo překvapení. Jsem rád, že mě tady fanoušci tak berou.