Na hokejovém mistrovství světa hráčů do 18 let žádného slávistického hokejistu nenajdete. Červenobílá stopa však v Čeljabinsku nechybí. Na reprezentační osmnáctky se přijel podívat bývalý brankář a slávistický odchovanec Lukáš Hronek, který momentálně působí jako hráčský agent. „Slavia je klub, který mě vychoval. Do Edenu se jezdím koukat jak na mládež, tak na WSM Ligu. Moc si přeju, aby se Slavia vrátila tam, kam patří,“ říká v rozhovoru pro slávistický web.

Jak jste se k práci agenta dostal?
Když jsem skončil s hokejem, tak jsem samozřejmě jako většina hokejistů netušil, kam povedou moje další kroky. Měl jsem ale to štěstí, že můj agent Aleš Volek přišel s nabídkou, jestli bych s ním nechtěl začít pracovat. Nakonec jsme se dohodli a řekli jsme si, že to spolu zkusíme. Teď už je to vlastně sedm let, co s Alešem Volkem pracuju.

Co všechno vlastně práce agenta obnáší?
Celé je to vlastně o dennodenním kontaktu s hráči. Svoji klientelu bych rozdělil na dvě skupiny. Jsou to mladí hráči a starší hráči. Moje práce se potom odvíjí od toho, do jaké skupiny ten který hokejista patří. Ty skupiny hráčů se samozřejmě prolínají, ale určitě je třeba s mladými kluky pracovat jinak než s dospělými. U starších je to většinou jednání o kontraktech a o klubech. Mladší kluky se spíš snažíme hokejově posunout a vychovávat. Práce s mladými je pro mě hodně zajímavá.

Agenti jsou i skauti. Hráče si musíme umět vybrat

Působí agenti i jako skauti nebo jsou tahle dvě povolání úplně odlišná?
Když si vybíráme hráče pro naši agenturu, tak vlastně pracujeme i jako skauti. Vybíráme si hráče, kteří se nám líbí. V agentuře je nás pět a každý z nás má svůj subjektivní názor. Ne vždycky se jednomyslně shodneme, jestli je hokejista dobrý, ale dáme to vždycky do kupy a rozhodneme se. Když si vybíráme hráče, které chceme zastupovat, tak suplujeme roli skautů, protože musíme odhadnout hráčovu perspektivu.

Lukáš Hronek strávil ve Slavii většinu své hráčské kariéry

Co všechno hráčům vaše agentura nabízí?
Asi se budu trochu opakovat, ale naše služby se liší podle hráčova věku. Když se jedná o mladého hráče kolem čtrnácti nebo patnácti let, tak jde hlavně o to předat mu takové to sportovní know how. Není to úplně o tom, jestli dostane hokejky nebo brusle. Jsme samozřejmě schopní kluky a rodiče v tomhle materiálně podpořit, ale spíš se jim snažíme poskytnout informace, které jsou důležité pro jejich budoucí kariéru. Tohle se nám povedlo třeba u hráčů, kteří teď působí v NHL. Věříme, že jsme tyhle kluky právě svými radami posunuli dopředu. U starších hráčů jde jen spíš o vyjednávání kontraktů s kluby.

Zastupujete jenom české hráče?
Ano, ale máme i kolegu na Slovensku, který má na starosti slovenské hráče. Když jdou ale Slováci hrát k nám do Čech, tak jim vyjednáváme kontrakty my. Když jde naopak český hráč na Slovensko, tak se o něj postará náš kolega.

Když jste teď na mistrovství světa hráčů do 18 let, sledujete jenom české hokejisty nebo i ostatní?
Jsem tady na mistrovství bez našeho slovenského kolegy, takže se trochu koukám i na Slováky, abych mu mohl dát vědět. Jinak ale sleduju hlavně Čechy.

A hráče z jiných zemí nezastupujete?
Naše agentura působí i ve Švédsku, takže tam máme také naše agenty. Fungujeme tak, že já s pár dalšími máme na starosti Česko, Slovensko náš kolega Marcel Sakáč a ve Švédsku máme taky svoje lidi. Naše agentura je založená na spolupráci mezi členy.

Mistrovství je o jednom zápase, každý může uspět

Na světovém šampionátu hráčů do 18 let jste v minulosti sám hrál, je to pro vás speciální turnaj?
Moje mistrovství bylo asi druhé v historii, jestli se nepletu. Je to už hodně dávno a bohužel jsme na něm nedopadli moc dobře. Světový šampionát je ale vždycky o jednom zápase. Všechno se většinou láme ve čtvrtfinále a člověk nikdy neví, co se v tom jednom utkání stane. Můžete vyhrát skupinu a jet domů, anebo zase jít ze čtvrtého místa a překvapit, jako se to povedlo našim. Pro kluky je to ale stejně jako pro mě určitě moc pěkný zážitek, na který budou vzpomínat celý život.

Hronek šel ve stopách svého tatínka, který býval také hokejový brankář

Považujete z osobního hlediska účast na mistrovství světa osmnáctek i dvacítek za jeden z vrcholů kariéry?
Kariéru jsem končil relativně brzo, takže jsem byl rád, že se mi podařilo startovat na obou světových šampionátech. Kluci se mě na ta mistrovství občas zeptají a já jim samozřejmě řeknu nějaké svoje zážitky a postřehy. Na mé kariéře mě ale nejvíc těší, že jsem vůbec mohl ve vrcholovém hokeji působit.

Teď už působíte na mistrovství na opačné straně. Vzpomenete si, jak jste při své hráčské účasti vnímal přítomnost skautů?
Za nás to bylo jiné než dnes. Už je to opravdu dlouhá doba, ale osobně jsem pozorování skautů moc nevnímal. S klukama jsme prostě jeli na turnaj jako tým. V té době jsme ani tolik nepřemýšleli o NHL nebo nějakém draftování. Každý chtěl hlavně dosáhnout týmového úspěchu. Dnes je každý z hráčů na sociálních sítích, všech možných webech a čte si různé komentáře. Hráči se tím dostávají malinko pod tlak a jsou mnohdy přemotivovaní. Často to chtějí strhnout na sebe. Přitom si osobně myslím, že to většinou funguje jinak. Když se udělá týmový úspěch, tak logicky vyskočí individuality a o tom to je. Snažíme se klukům říkat, že to není o tom, jak kdo bude hrát sám. Když budou všichni makat pro tým a hrát dobře, tak mají větší šanci se prosadit a ukázat skautům.

Mluvíte s hráči i v průběhu turnaje nebo je tím raději nechcete rozptylovat?
Potkáme se po zápase, pobavíme se o určitých věcech, ale do hokejových instrukcí jim nezasahujeme. Ptáme se, jestli vše funguje, jestli mají dobré zázemí a podobně. Komunikujeme s nimi stejně jako v průběhu sezony.

Na Slavii vzpomínám jen v nejlepším

Jak vzpomínáte na svá hráčská léta ve Slavii?
Slavia je klub, který mě vychoval. Vzpomínám na ni tedy jen v nejlepším. V červenobílém dresu jsem zažil dva tituly, juniorský i extraligový. Na mládež i na áčko tak vzpomínám jenom v dobrém. Co se týká dospělého hokeje, na Slavii byla vždycky výborná parta a podle toho vlastně celý klub fungoval. Byli jsme úspěšní, protože jsme drželi při sobě. Moje vzpomínky na Slavii jsou jenom ty nejlepší.

Sledujete, jak se Slavii daří? Chodíte se koukat na zápasy do Edenu?
Na Slavii se chodím dívat poměrně pravidelně. Do Edenu se jezdím koukat jak na mládež, tak na WSM Ligu. Musím říct, že nejsem úplně šťastný z toho, že Slavia nehraje v extralize, ale bohužel se takhle doba i situace vyvinuly. Jako hráč, který Slavií prošel, věřím, že se klub zvedne a jednou bude zase patřit tam, kde dlouhé roky byl a hrál.

Váš tatínek, který býval taky gólman, na Slavii trénoval děti. Bavíte se spolu o hokeji a o vaší práci?
Táta už je v důchodu. Je to několik let, co přestal na Slavii trénovat. Myslím ale, že ho hokejová vášeň stále neopustila. Hokejové dění a dění v Edenu pořád sleduje a má přehled. O hokeji a o hráčích se spolu bavíme, zajímá ho i moje práce.