Hlavu jsem měl nahoře, aby mě nezabili, říká Štibingr po tvrdé prověrce

Hned šestice teenagerů dostala šanci v prvním přípravném utkání slavistických hokejistů proti kazašskému mistrovi Arlan Kokšetau. Omlazený kádr sice nakonec i přes vyrovnaný průběh a drama v závěru musel skousnout porážku 2:4, ale pro mladé hráče to byla další cenná zkušenost v áčku sešívaných. Potvrzuje to i osmnáctiletý obránce Jan Štibingr, který celý duel strávil v prvním obranném páru vedle o 15 let staršího Jiřího Drtiny. „Je to obrovská čest, jsem nesmírně rád, že vedle něj můžu hrát,“ říká skromně odchovanec Slavie.

Hráči Slavie za sebou mají první ze série deseti přípravných duelů před začátkem nového ročníku. I přes spoustu šancí a velkou bojovnost na výhru nedosáhli. „Bohužel jsme nevyhráli, ale byl to dobrý zápas,“ myslí si Štibingr.

Sešívaní dokázali dvakrát dotáhnout skóre a v 59. minutě srovnali na 2:2. Pak ale znovu inkasovali. „Ještě jsme spolu moc nehráli, jak máme omlazený tým, ale máme za sebou dobrý vstup. Makali jsme a odvedli jsme solidní práci. Jen v těch přesilovkách jsme mohli být jistější, v nich se musíme zlepšit,“ naráží Štibingr na šest neproměněných početních výhod, včetně více než minutové převahy 5 na 3.

V áčku už mladý obránce během loňské sezóny naskočil do deseti zápasů, ale rozdíly mezi juniorským a seniorským hokejem pořád vnímá. „Myslím si, že rychlostně na tom nejsem špatně, ale v chlapském hokeji to člověk musí hrát chytřeji,“ upozorňuje na jeden ze svých hlavních poznatků a dodává: „Musím zlepšit i přehled a měl bych být jistější na puku, abych zbytečně nezmatkoval.“

V adaptaci na rychlejší, tvrdší i přesnější hru mu však naštěstí pomáhá ten nejpovolanější. Jiří Drtina se chystá už na svoji 15. sezónu v profesionálním seniorském hokeji a zkušeností má na rozdávání. „Pomáhá mi ve všem, radí mi a snaží se, abych situace na ledě řešil co nejlépe. Jsem neskutečně rád, že vedle něj můžu hrát,“ přibližuje Štibingr vzájemnou spolupráci.

Do Slavie se Jan Štibingr vrátil loni po roční štaci v zámoří

Společně se oba dostávali na led proti nejlepším hráčům týmu, jenž v loňském ročníku poprvé ve své historii ovládl nejvyšší hokejovou ligu Kazachstánu. Hráči Kokšetau se v rámci svého soustředění v Benešově představili už v úterý proti Kladnu (prohra 1:2 na nájezdy), nicméně i tak zůstávají pro českého fanouška spíše neznámým celkem. A hráči to nemají jinak.

„Nikdy jsem předtím proti týmu z Kazachstánu nehrál. Většinou jsou to bruslaři, nejsou tak techničtí a spíš hrají do těla,“ popisuje svoje postřehy z utkání Štibingr. „Museli jsme si dávat větší pozor, hlavně obránci. Rychle napadali, takže jsem se snažit mít hlavu nahoře, aby mě tam nezabili. V tom byl nejvíc nepříjemní.“

Nepříjemná byla rovněž venkovní teplota, a i když v aréně bylo příjemné chladno, na ledě bylo někdy pořádně dusno. Rozhodčí celkem rozdali 24 trestných minut (12:12) a řešit museli i několik rozmíšek včetně závěrečné bitky Maršouna s Klemešovem, ze které vyšel vítězně slavistický útočník. Štibingr vidí ve vyhrocených situacích především jazykovou bariéru.

„Jde o mezinárodní zápasy, takže se příliš nedomluvíme. Když pak někdo někoho dohraje, tak jsou z toho ve finále jenom nadávky v jazyce toho či onoho hráče. Proto se to pak vyhrotí,“ nastiňuje možné důvody a sám se radši drží zpátky.

„Já se tady snažím v chlapech hlavně rozkoukat, nerad to hrotím. Vyhrocené zápasy mi ale nevadí, i když takhle napjatý zápas jsem ještě v áčku nezažil,“ přiznává.

Na utkání dorazil i kotel sešívaných fanoušků a rozhodně nehrozilo, že by je někdo přeslechl. Slavističtí hráči je měli přímo vedle střídačky a nejen při závěrečné děkovačce dali najevo, že si přítomnosti svých příznivců váží.

„Musím všem poděkovat, že dorazili. Cítím obrovskou hrdost, když hraju za Slavii, a fanoušci chodí, mají zájem. Jsem rád i za tu atmosféru, za to, jak fandili, bylo to skvělé. Moc jim děkujeme,“ uzavírá osmnáctiletý mladík.