Arménský zlý muž v Edenu. Slávista jsem odmalička, říká Hovsepyan

S kádrem Slavie se připravuje i čtyřiadvacetiletý Norair Hovsepyan, který už má za sebou zajímavý příběh. Pochází z nehokejové Arménie, odkud jako dítě odešel do Prahy, kde až v 10 letech začal s hokejem. Přes zajímavé klubové destinace se pak dostal až do Slavie. V Edenu si teď zkouší během letní přípravy vybojovat místo. „Přišel jsem jako zlý muž. Osobní souboje a bitky, tak to bude na mně,“ směje se “Norik” Hovsepyan.

Norair Hovsepyan (* 27. 10. 1994)

Narodil se v arménském Jerevanu

Od 7 let žije v Praze

Měří 181 cm, váží 84 kg

Má arménské i české občanství

V mládeži hrál za PZ Kladno i Rytíře

Zkusil i ruskou juniorskou MHL

Hrál 2. ligu (Kobra, Hodonín, Orlová)

Zkusil i 2. nejvyšší běloruskou soutěž

Mluví už velice dobře česky – vždyť v Praze žije od sedmi let, kdy sem s rodinou přišel. Norik Hovsepyan si pak jako Arménec přivlastnil český národní sport a začal hrát hokej. I když celkem pozdě – až v deseti letech.

Od té doby ale stihl hodně. Prošel mládež v Kladně, pak si zahrál ruskou juniorskou ligu a následně hrál dva roky běloruskou soutěž za arménský tým Ararat Jerevan. A teď se po jedné sezoně v druholigové Orlové objevil Hovsepyan v Edenu, kde by si rád vybojoval místo v sešívaném dresu.

„Je pro mě čest tady hrát a uvidíme, jak to dopadne. Snad budou trenéři spokojení,“ říká arménský tvrďák, který už vlastní i české občanství.

Jak jste se vlastně do Slavie dostal?
Volal mi můj agent a řekl mi, že se můžu na týden přijít ukázat. Dopadlo to tak, že mi Slavia dala nakonec šanci. Zůstanu i na led a přípravné zápasy. Slávista jsem odmalička, chodil jsem už jako dítě na její zápasy. Byl jsem i na finálových zápasech extraligy a Slavii jsem vždycky fandil. Je pro mě čest tady hrát a uvidíme, jak to dopadne. Snad budou trenéři spokojení.

Při jedné z mnoha bitek

A jak se vám letní dřina v Edenu zamlouvá?
To je vždycky u hokejisty nejtěžší věc. Ale víme všichni, že jak dobře se připravíme, tak na tom potom budeme fyzicky i během sezony. Máme tu navíc výborné zázemí. Kluci jsou tady taky fajn, parta je dobrá. Znám se se Sladym (Lukáš Sladkovský, pozn.) a pak i s Vlčákem (Filip Vlček).

Co myslíte, že můžete týmu nabídnout?
Hlavně jsem přišel jako zlý muž. Osobní souboj a bitky, tak to bude na mně, jestli tady zůstanu. (úsměv) Loni jsem nějaké bitky zažil a ještě před tím v Bělorusku jich bylo taky dost. Občas bitku vyhraju, občas prohraju, ale nejdůležitější je nebát se do toho jít.

Máte za sebou zajímavé roky. Poslední sezonu jste strávil v druholigové Orlové, kde jste bojovali o záchranu.
Náš tým byl moc mladý. Byl jsem tam jedním z nejstarších a hráli jsme spodek tabulky. Šlo to těžce, bojovali jsme, ale ligu jsme zachránili, to je hlavní.

Před tím jste hrál dvě sezony druhou nejvyšší běloruskou ligu za arménský tým Ararat Jerevan. Jak se tohle angažmá zrodilo?
Hrál jsem za Jerevan, což byla vlastně arménská reprezentace vytvořená za tím účelem, aby pak každý z nás Arménců mohl jet na mistrovství světa čtvrté divize. To už mělo být dva roky, ale arménská federace to zatím zdržuje, takže jsem stejně zatím na mistrovství nejeli. (smích) Hráli jsme v Bělorusku, v Arménii se to nedá. Jsou tam dva zimáky, ale tam ani žádný tým netrénuje. Hokej je tam hodně zaostalý.

V dresu Kladna

Jak jste se vůbec z rodné Arménie do Česka dostal?
Táta už tady žil a my jsme za nim přijeli, když mi bylo sedm let. Teď už tady mám celou rodinu.

S hokejem jste začal taky až tady v Praze?
Ano, až tady v pražských Letňanech jsem v deseti letech začal hrát hokej.To bylo celkem pozdě, ale ještě jsem to nějak pochytil. (smích) Ze začátku to bylo těžší, někdo totiž hraje hokej už od čtyř let. Ale pak jsem se do toho postupně dostal.

Do Arménie se ještě někdy vracíte?
Mám tam pořád babičku z tátovy strany, ale zatím se do Arménie nevracím. Kvůli vojně jsem tam totiž dlouho vůbec nemohl jet, musel bych do armády. Takže jsem radši zůstal tady v Česku. (smích) Teď už tam s českým občanstvím jet můžu, už nehrozí, že by mě vzali do armády. Ale zatím se tam nechystám. V Arménii život není moc dobrý, jsem rád, že jsem skončil tady v Praze. Tady už mám celý život.