120 let nejstaršího klubu: Brňák ve Slavii? Zprvu jsem se tomu vysmál, pak mi přirostla k srdci, říká Farda

Příběh Richarda Fardy znají v Brně velmi dobře. Dlouholetý reprezentant se v roce 1974 rozhodl společně s Václavem Nedomanským emigrovat, následně hrál v Kanadě a ve Švýcarsku. Jednou z jeho první štací po návratu domů ale byla Slavia, kam přišel v průběhu sezony 1993/94. V rozhovoru pro klubový web mluví právě o postupovém ročníku a prvních letech v extralize.

Jak se zrodil váš příchod na Slavii?
To bylo takové záhadné. V předchozím roce jsem byl v Olomouci, což byla moje první sezona v Česku po revoluci. Trošku jsem se tam oťukal, ale skončil jsem. V létě jsem se potkal se svým kamarádem Emilem Šnobltem, který dělal v Edenu ředitele stadionu. Řekl mi, že mě jednou pozve na Slavii dělat trenéra. Já se tomu tenkrát vysmál, však jsem byl Brňák a navíc to byla první liga. A ono k tomu došlo, na Vánoce mi volal, abych tam šel trénovat (směje se).

Co vás přesvědčilo?
Začalo se mi tu v Čechách líbit a říkal jsem si, že jdu do toho. Že to zkusím!

S jakým cílem jste do týmu přišel? Byl to hned od začátku postup?
Za dva tři roky chtěli postoupit. Takže ne hnedka. Ale cíl jsme měli.

Novinový článek o příchodu Fardy.

Splnil jste ho v řádu měsíců.
V podstatě hned. Perfektní začátek (směje se).

Klíčový pro postup byl příchod Vladimíra Růžičky. Zrodil se díky vám?
My jsme se ani moc neznali, samozřejmě jsem věděl, kdo to je. On přišel z NHL do Švýcarska do Zugu, kde se na něj nalepil jeden z mých nejlepších kamarádů. Dělal mu tlumočníka a přemluvil ho, aby šel za mnou do Slavie. Taky nevěděl, kam jde (směje se). Chtěl do extraligy, ale slíbil (kamarádovi), že půjde za mnou. To se vyplnilo.

Co nového jste do týmu přinesl? V čem se zlepšil?
Slavia byla tenkrát šestá v první lize a moc se jí nedařilo. Něco jsme hráčům s Pavlem Richterem vštípili. Byli jsme na ně tvrdí a chtěli jsme, aby dodržovali naši obrannou taktiku. Vyplatilo se.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste věděl, že to vyjde?
Byly to nervy. Napřed jsme museli přes baráž, kde byly čtyři mančafty. Z první ligy Slavia a Vsetín a z extraligy Hradec Králové a Jindřichův Hradec. Baráž se nám se štěstím podařila velmi dobře, v šesti zápasech jsme třikrát vyhráli a se sedmi body skončili na druhém místě.

Umístit se nad Spartou? Bylo to haló

Pojďme se posunout k první extraligové sezoně. Tým posílili zkušení Miloslav Hořava a Tomáš Jelínek, zůstal Vladimír Růžička.
Náš hlavní sponzor IPS do toho dal hodně peněz a nakoupil dobré hráče. Měli jsme dobré mužstvo, ale extraliga nás pořád brala, jako že jsme tam jenom na rok. Chtěli jsme se udržet, což je pro nováčka vždycky nejtěžší úkol.

To jste zvládli. A dokonce jste skončili v tabulce nad Spartou.
To bylo tenkrát haló. Sezona se po základní části rozdělila a my jsme šli nahoru do play-off, zatímco Sparta dolů do play-out. Když přijela na Slavii, tak to praskalo ve švech, kolik přišlo lidí.

Celkově ten tým ale stál hodně na hvězdách, ne? V další sezoně ovládli Viktor Ujčík s Vladimírem Růžičkou extraligové statistiky, ale tým skončil šestý.
Soutěž byla hodně vyrovnaná, ale celkově jsme měli kvalitní tým. Bylo hodně našlapaných týmů a my jsme nezvládli už první kolo play-off, prohráli jsme s Českými Budějovicemi.

Snažili jste se pořád dávat příležitost odchovancům?
Dávali, dostávali hodně prostoru. Junioři jako Kadlec nebo Bednář. Občas byli lepší než ti staří, takže hnedka dostali možnost hrát (směje se).

Po sezoně 1995/96 jste tým opustil a ještě jste stihl zajít trénovat na baráž do Komety.
Slavia se mnou nepodepsala smlouvu a místo toho se dohodla s Markem Sýkorou. S tím, že hned udělá semifinále. No, a v Brně se hrála baráž, tak mi nabídli, jestli to nechci dodělat.

Pak jste se ale zase vrátil.
Za pár měsíců jsem byl zpátky, protože nebyli spokojeni s Markem Sýkorou, nějak se s ním nepohodli. A už jsem tam byl zase. Slavia mi přirostla k srdci. Znal jsem tam lidi, prostředí, takže jsem byl velmi rád, že mě povolali zpět.

Takže jste se z rodilého Brňáka stal Pražákem a slávistou.
To mi taky v Brně nemohli zapomenout (směje se). Dokonce když jsem tam hrál baráž s Kometou, tak jsem se tam cítil, jako kdybych v Brně nikdy nehrál.

V dalších dvou sezonách se sešívaní většího úspěchu nedočkali. Nejdřív skončili ve čtvrtfinále na Třinci, následně ani nepostoupili do vyřazovacích bojů.
Soutěž byla nabitá a mančafty byly všechny kvalitní. Bylo ale důležité, že jsme se usadili v nejvyšší soutěži a ostatní s námi museli počítat. Výsledky už jsme ovšem neudělali, a tak jsem odešel.

Trénoval jste pak v Havířově, Vítkovicích, Plzni, Karlových Varech či Jihlavě.
Na Slavii jsem ale vždycky vzpomínal nejradši! Jak říkám, přirostla mi k srdci a vždy jsem se tam rád vracel. Fanoušci, hráči, prostředí. Na celém zimáku jsme byli jako jedna rodina.

Udělal byste něco jinak, kdybyste mohl?
Kdyby to šlo, tak bych na Slavii chtěl být dodnes (směje se)

Co byste popřál klubu do dalších let?
Samozřejmě to nejlepší. Začátek letošní sezony byl vyrovnaný, ale myslím, že máme celkem dobré mužstvo. Bylo by skvělé, kdyby se jim podařilo postoupit a udržet se v extralize.

View this post on Instagram

🎂 Dnes slaví 75. narozeniny bývalý trenér Richard #FARDA, který stál na lavičce Slavie v roce 1994 při historickém postupu do extraligy a v klubu působil i v několika následujících sezonách v nejvyšší soutěži. Mrkněte na náš web, kde přinášíme u příležitosti tohoto významného jubilea rozhovor s naší legendou. Pane trenére, přejeme všechno nejlepší a hodně zdraví!🍀🔴

A post shared by HC Slavia Praha (@hcslavia) on Nov 8, 2020 at 10:45am PST