Při postupu i titulu jsem měl veliké štěstí na výbornou partu

Jako jediný aktivní hráč na ledě zažil oba nejvýraznější momenty Slavie za poslední desetiletí – v roce 1994 přivedl tým jako kapitán zpět do nejvyšší soutěže a o devět let později slavil historicky první mistrovský titul pro klub svého srdce. Třiatřicetiletý útočník Milan Antoš prostě neodmyslitelně patří ke Slavii, stejně jako červenobílé barvy a hvězda ve znaku. Vždycky tomu tak ale nebývalo, po postupu do extraligy musel na několik let opustit Eden, aby se však v létě roku 2001 vrátil. V rozhovoru pro oficiální stránky www.hc-slavia.cz vzpomíná na oba slavné okamžiky své kariéry a mj. prozrazuje, jak vznikla myšlenka jeho stylové oslavy gólů. “Gesta k hokeji patří, radost, zklamání, nadávky, to je to proč lidi chodí koukat na ty šílence na ledě,“ říká muž, jenž se hokejem docela baví. A motivace mu rozhodně nechybí: “Pořád chci vyhrávat.“

Na ledě je nepříjemným hráčem pro všechny protihráče, nedá zadarmo jediný puk. Jako klasické levé křídlo myslí hlavně na hru dozadu, kromě toho však má jednu cennou vlastnost – být ve správném čase na správném místě. Nejednou už rozesmutnil brankáře soupeře důležitým gólem. Sám sebe popisuje jako :“snaživého antihokejistu, co má kliku.“ Trenér Vladimír Růžička však jistě ví, jakou v něm má velkou oporu mužstva. Jakmile se Milan Antoš objeví před brankou, je dobré vyhlásit stav nebezpečí. “No jasně, těsně před brankou kde to nejvíc bolí, tam se nikomu moc nechce, tak tam pošlou mě a je to,“ říká o svém oblíbeném prostoru na ledě.

Jestliže střet na ledě s ním hodně bolí, mimo hokejové arény je milým a určitě vyhledávaným společníkem. V kabině, na střídačce i po zápase je ho vždy plno. Hecování a různé průpovídky zkrátka k němu patří, stejně jako vtipné repliky v rozhovorech s novináři. Památnou jistě zůstane jeho věta po prohraném šestém finále s Pardubicemi, kdy v Edenu vládla chmurná nálada. “Máme plné zásobníky a ve čtvrtek je vystřílíme. Oni už nemají nabito, všechno vybili dneska,“ povídal tehdy po debaklu 1:5. Výsledek už všichni jistě dobře znají, Slavia vyhrála v sedmém rozhodujícím utkání v Pardubicích gólem Michala Supa 1:0. Potom si populární “Anty“ mohl se svými parťáky užít slastný pocit z velkého triumfu. Možná o to víc, že ve Slavii s hokejem začínal a je klubovým odchovancem. ”Slávistou se určitě cítím, ale je pravdou, že klubismus dnes nějak není v módě a podle mě je to velká škoda. Někteří hráči prostě patří ke svým mužstvům.“

Dámy a pánové, představuje se vám Milan Antoš!

Foto: © Michael Mareš

V posledních letech se Slavia zařadila mezi nejlepší kluby u nás, vše vyvrcholilo loňským titulem. Těší vás takové postavení ještě o to víc, že jako odchovanec klubu máte ke Slavii bližší vztah?
Ano, moc mě těší, že jsme Slavii dostali do nejvyšších pater tabulky a o to víc, že jsem tady vyrůstal. Je to moc příjemný pocit, když všechny kolem sebe znáte a zažil jste skoro všechny důležité momenty klubu.

Jako jediný hráč jste zažil oba významné mezníky Slavie za poslední desetiletí – postup do ligy a titul mistra. Vzpomínám si, že loni po postupu přes Spartu do finále jste prohlásil, že postup do ligy to zatím nemůže překonat. Po vítězném finále, dovedete to už nějak porovnat, co oba úspěchy pro vás znamenají?
Oba dva jsem fyzicky zažil a dnes hodnotím titul výš i přes to, že postup pro mě byl úplně první úspěch. Dnes musím uznat, že jsem měl veliké štěstí na výbornou partu jak při postupu tak i titulu.

Vraťme se zpátky k roku 1994, kdy slávisté slavili postup do ligy. Vy jste je vedl jako kapitán, ve 24 letech. Pociťoval jste větší zodpovědnost? Přecejen v tak docela mladém věku to nebylo dříve příliš obvyklé...
Ano, uvědomoval a v té době to moc obvyklé nebylo, ale já byl kapitán už ve 22 letech. Zodpovědnost za klub a výsledky jsem cítil tenkrát stejně jako dnes. Pořád chci vyhrávat.

Před baráží přišel do týmu Vladimír Růžička. Jak jste to brali, příchod takové osobnosti?
No určitě to byla veliká změna, hlavně jsme najednou mohli vidět jak se hokej hraje na nejvyšší úrovni. Ve Slavii v té době bylo dobré mužstvo, ale bez hvězd a pak ta hvězda přišla a dnes všichni ví, že to byl dobrý tah. K postupu velice pomohl, ale určitě bych nesnižoval tehdejší výkony celého týmu. Byly to fantastické zápasy a poprvé jsem viděl plný Eden.

Slavii se povedlo postoupit po hodně dlouhé době zpět do nejvyšší soutěže. Pro klub to byl vysněný cíl, který dlouho nedošel naplnění. Jistě tomu odpovídaly i oslavy, na co třeba nikdy nezapomenete?
Nikdy nezapomenu na šatnu plnou šampaňského na zemi, na stropě, všude, pak na Honzu Penka, který mi blinkal v autě. Na Martina Altrichtra sedícího na brance a oblečení, které měla moje žena na sobě, když jsme slavili. Je spousta věcí, které mi utkvěly v paměti.

Tehdy Slavii vedl trenér Richard Farda, který pak stál na její střídačce i další léta. V Edenu zůstává pořád oblíben, on sám se vrací také vždy rád. Jak na něj vzpomínáte?
Richard je velice příjemný člověk a já osobně jsem s ním vždy vycházel velice dobře. Myslím, že jsme spolu titul řádně zapili. A vzpomínky, určitě se nedá zapomenout na jeho neprůstřelné sako, které nosil na zápasy když jsme postupovali.

Po postupu do ligy jste odehrál za Slavii jednu sezónu, na začátku další byl ale vyměněn do Plzně. Jak jste to bral, bylo to velké zklamání? Pamatujete si ještě na okolnosti?
Bylo to pro mě veliké zklamání, protože jsem se cítil slávistou. Okolnosti byly velice zvláštní, protože tehdejší manažer pan Herstus se snažil změnit celý tým a první koho vyházel, bylo jádro mužstva, které tři roky tvořil a motivoval k postupu. Ale zase mi to pomohlo otevřít oči.

Potom jste pět let nastupoval v dresu Plzně a Jihlavy proti Slavii. Měl jste vždy větší motivaci, hlavně v Edenu? Pamatuji si, že se vám střelecky dařilo ...
Motivace byla vždy veliká. A když jsem dal gól, tak to byla odměna. Střelecky se mi na Slavii docela dařilo, protože motivace dělá hodně.

V létě roku 2001 přišla nabídka Vladimíra Růžičky a návrat do Slavie. Potěšilo vás to hodně?
Byl jsem moc rád, jednání šlo rychle, všechno bylo domluveno během pár dní. Největší radost měla rodina, děti, manželka a táta, konečně jsem totiž přestal denně dojíždět.

Vladimíra Růžičku jste zažil jako spoluhráče, jaké to bylo zvykat si, že najednou je vaším šéfem?
Tak určitě je to změna hráč – trenér, má jiné pravomoci. A jak se změnil? Určitě v pohledu na hokej, teď hodně stavíme na obraně.

Po loňské sezóně vás Vladimír Růžička označil jako jeden ze symbolů Slavie. Co na to říkáte? Cítíte se být slávistou – srdcařem, v dnešní době když už o klubismu je spíše těžké hovořit ...
Slávistou se určitě cítím, ale je pravdou, že klubismus dnes nějak není v módě a podle mě je to velká škoda. Někteří hráči prostě patří ke svým mužstvům, příklady si fanoušci jistě doplní sami…

Stylová oslava made in Milan Antoš

Hodně slávistických fandů, především těch co pamatují ještě dobu v 1.národní lize a pak vytoužený postup, na vás nedá dopustit. Cítíte jejich důvěru a podporu?
No jistě, jsem moc rád když mi fandí a kotel vyvolává moje jméno. Někteří fanoušci na hokej do Edenu chodí už od druhé ligy a pamatují si hráče stejně jako funkcionáře nebo trenéry, které tam léta vídají, stali se pro ně součástí jejich výletů za hokejem. No a já jsem ta součást hokeje v Edenu.

Nyní už patříte k těm nejzkušenějším hráčům ve Slavii, byť třeba paradoxně nosíte už ”jen” ”áčko” na dresu. Trenéři na vás určitě více spoléhají, tlak je na vás větší. Připouštíte si to trochu?
Připouštím, protože chci vyhrávat.

Nepatříte k typům technického hračičky, spíše k velkým bojovníkům, což trenéři hodně oceňují. Soupeří, především brankáři, zas přiznávají, že nehrají proti vám příliš rádi, že jste na ledě hodně nepříjemný. Jaké byste si sám udělil hodnocení stylu hry na ledě?
Snaživý antihokejista, který má kliku.

Trenéři vás také můžou chválit za jednu cennou vlastnost – být ve správném okamžiku na správném místě. Čím si vysvětlit mít tzv. patent na důležité góly?
To ne, ve Slavii na ty důležitý góly máme Supína. Někdy se mi ale povede dát důležitý gól a to pak mám velkou radost. A patent?... možná pořád stát před soupeřovou brankou.

Někde jste už myslím podotknul, že nedáváte příliš krásné góly. Máte nějaký svůj oblíbený prostor na ledě, odkud dávat góly?
No jasně, těsně před brankou kde to nejvíc bolí, tam se nikomu moc nechce, tak tam pošlou mě a je to.

Po každém gólu už si mohli fanoušci zvyknout, že jim předvedete pěknou oslavu ve středovém kruhu. Kdy a jak vás to napadlo?
To vzniklo v Plzni z hecu, Mojmír Musil a já jsme se domlouvali, že když dáme gól, tak něco uděláme. No a já začal s tímhle. Pak jsem to převez na Slavii.

Při zápasech také rád komunikujete se soupeři i fanoušky, občas si třeba neodpustíte nějaké to gesto, např. po gólu nebo po vítězném utkání, postupu v play-off. Dá se říct, že berete ten hokej, kromě toho, že se hraje o body, prémie atd. ale také s cílem pobavit lidi?
Lidi hokej dělají svojí přítomností, bez nich by nebyly ani sponzoři ani výkony. A gesta k tomu patří, radost, zklamání, nadávky, to je to proč lidi chodí koukat na ty šílence na ledě.

17.dubna 2003: Milan Antoš (vpravo) přebírá spolu s kapitánem Beránkem pohár pro mistra extraligy

K letošní sezóně, máme za sebou 3/4 základní části. Jaká byla z pohledu Slavie, v souvislosti s tím, že mužstvo čekala těžká sezóna v roli obhájce titulu?
Já osobně myslím, že zatím to jde, ty změny v mužstvu byly opravdu veliké a my se to snažíme nějak ustát. Ale určitě to není nic jednoduchého.

Je to třeba nějak znát, že soupeři k utkáním se Slavii přistupují s větší motivací, že si říkají hrajeme proti posledním mistrům?
Tak určitě je u soupeřů ta motivace větší než tři roky zpátky, kdy nám nikdo nevěřil.

Po slabším úvodu už je zase Slavia vepředu. Nicméně už zazněly hlasy, třeba od Vladimíra Růžičky, že Slavii nic nenutí obhájit titul, když se to nepovede, tak se svět nezbortí. Vidíte to podobně?
No já bych chtěl vyhrát zase. A zkuste to zopakovat Růžovi v play-off, uvidíte tu reakci. Já myslím, že to zadarmo nedáme.

Z různých náznaků, rozhovorů atd. šlo vysledovat, že parta a takový ten vítězný duch z kabiny nevyprchal. Zpátky k loňsku – myslíte, že to byla hlavní devíza Slavie a mohla by být i letos?
Slavie stojí na obětavosti a nasazení, ale na titul musíte mít hráče, který to umí, tam už jenom obětavost nestačí. Loni nás potkalo spousta zvláštních věcí najednou, ale bez diskuse jsme měli nejlepší obranu v lize a k tomu větší odhodlání vyhrát.

Mezi hlavní favority jsou pasovány především Pardubice a Sparta, se Slavií se ohledně zisku titulu příliš nemluví. Mohla by to být pro vás výhoda?
Ne, v play-off už nikdo Slavii nepodcení, tam jsme letos favority vždycky my a každý soupeř se bude snažit vymyslet jak nás sesadit. A naše výhoda je v tom co řekl Růža, když prohrajeme tak na jaře začneme znovu s čistou hlavou a ten svět se nezboří a chleba taky levnější nebude. Takže se můžeme jen těšit, jak to všechno dopadne.

Děkuji za rozhovor