Utkání v Pardubicích bylo pro juniory životním zážitkem

V úterním zápase vyjelo na led Duhové arény ve slávistickém dresu hned 13 juniorů a nebýt Františka Kučery, byl by nejstarším hráčem týmu třiadvacetiletý Marek Tomica. Pro šestici mladíků to byla extraligová premiéra. Zeptali jsme se na dojmy některých z nich.

Lukáš Macháček (útočník, 3.2.1985): "Že nastoupím za áčko jsem se dozvěděl v pondělí po našem zápase a byl jsem z toho docela překvapený. Já jsem vlastně nahradil Jakuba Klepiše, který byl nemocný. Byl jsem za to rád, je to další zkušenost v mé kariéře a třeba příští rok nastoupím v dalších zápasech. Potěšilo mně, že nás z juniorů nastoupilo víc. Největší rozdíly jsou určitě v bruslení a hře do těla. V extralize jsou silovější hráči, kteří mají současně vyzrálejší myšlení. Pardubický kotel jsem vnímal dost. Sice jsem si to nechtěl z počátku zápasu příliš připouštět, ale když nás třeba Pardubice zatlačily do třetiny a oni začali zpívat to své Dynamo Dynamo, tak jsem to docela vnímal. Celé utkání měli pod kontrolou Pardubice, my jsme měli jen pár šancí. Já jsem měl taky jednu šanci, kterou jsem spálil, kdybych dal gól, bylo by to super, ale bohužel."

Michal Birner (útočník, 2.3.1986): "Nervózní jsem moc nebyl, s osmnáctkou jsem už něco zažil, tam už jsme podobné zápasy hráli. Docela se mi líbila atmosféra. Rozdíly mezi extraligou a juniorkou jsou hlavně ve zkušenostech. Hráči zde hodně dobře kombinují a hlavně takticky je to úplně o něčem jiném. Co se mého výkonu týče, tak já jsem měl v naší řadě bránit. Myslím, že to bylo docela dobré na to, že to byl první extraligový zápas. Pro mě to byl jeden z vrcholů kariéry, určitě je to na stejné úrovni jako s reprezentací. Tam mám jinou pozici než jsem měl tady, hraji první pětku. Jsem rád, že jsem si mohl extraligu zkusit."

Jakub Šulc (obránce, 16.12.1985): "Když jsem se dozvěděl, že budu hrát, byl jsem překvapený... Zrovna proti Pardubicím, které jsou první. Slavia chce vyhrávat, ale dnes si odpočinuli starší hráči. Na to že nás tam bylo tolik mladých, tak to zase tak špatné nebylo. Kdybychom nedostali na konci druhé třetiny ten špatný gól, tak to mohlo být ještě lepší. Co se výkonu týče, nic jsem nezkazil, nebyl jsem ani u obdržené branky. Nervozita byla jen když jsem šel na rozbruslení a viděl jsem ty lidi. Při první střídáním už to spadlo."

Vladimír Sobotka (útočník, 2.7.1987): "Když jsme odjížděli s dorostem na zápas, trenér mi řekl, že pojedu v úterý s áčkem do Pardubic. Byl jsem zaskočený, ale šťastný, že si mohu zahrát za áčko v Pardubicích. Ze začátku jsem byl nervózní, ale postupem času to ze mne spadlo. Extraliga je mnohem rychlejší, než co jsem kdy hrál, a silovější. Je to také hodně o taktice. Domácí hráli výborně. My jsme měli mladý tým a neměli jsme šance. Několikrát jsem se postavil na buly proti Jirkovi Dopitovi, to byla pro mne pocta. Pár buly jsem prohrál, jedno vyhrál. Byl to pro mne zážitek. Určitě největší úspěch života. Po zápase mě pan Růžička pochválil, takže to dopadlo docela dobře. Mohli jsme asi dostat méně branek, ale myslím, že to i tak bylo dobré."