Dokázali jsme to jako celý tým, říkal Jakub Klepiš

Z n o j m o - Nalepeni na plexisklo, z jedné strany fanoušci a z druhé hráči, tak se aspoň na chvíli spojili slávisté v jeden velký radující se val. Z bouřícího “kotle“ v Hostan aréně si bojovníci ze Slavie odvezli postup do semifinále. Čtvrtfinále se Znojmem přineslo krásnou a dramatickou sérii až do samého konce. Sedmou bitvu musely rozhodnout nájezdy, tak moc byla vyrovnaná celá série. Slávisté měli dva hrdiny večera – brankáře Petra Fraňka a střelce rozhodujícího nájezdu Jakuba Klepiše. Oba se s námi po zápase u autobusu podělili o své dojmy. Ale ovace si vysloužili všichni. “Byli jste skvělí,“ prohodil naoplátku Patrik Martinec směrem k hloučku věrných fanoušků, kteří jeli Slavii podpořit na jih Moravy.

Podruhé v historii vzájemných soubojů Slavie se Znojmem se série dostala až do nejposlednějšího možného konce – do sedmého zápasu. Šlo o všechno. Začátek zápasu vyšel lépe Orlům, ale bojovní hosté se nevzdali. “Na psychiku to určitě nebylo lehké, ten začátek byl hodně divoký, padly tři rychlé góly a pořád jsme dotahovali. Ale my jsme pořád tomu věřili, že to zlomíme a že máme hodně sil,“ vyznával se po utkání Jakub Klepiš. Nasazení na maximální možné výši, boj o každý centimetr ledu – tak se v play-off prostě hraje. “My jsme sem jeli, že nemáme až tak co ztratit, Znojmo je dobré mužstvo. Určitě jsme všichni věřili, že vyhrajeme a podle toho jsme hráli. Když jsme dostali rychle dva góly, tak bylo supr, že jsme nepřestali hrát a vyrovnali jsme to. Pak už to byla taková tahanice, nikdo nechtěl udělat chybu a já jsem rád, že jsme to dotáhli do konce,“ pochvaloval si brankář Petr Franěk, na kterém byla poznat spokojenost. Během zápasu se vyhlášený kliďas nenechal rozhodit pokřiky domácích fanoušků, kteří byli Orlům tím pravý šestým hráčem na ledě. ”Já myslím, že hráči to ani nevnímají. Je dobře, že tam je nějaká atmosféra, je to slyšet, ale bylo to jedno, kde jsme hráli.“

S každou ubývající minutou to bylo stále víc a víc náročnější po fyzické stránce, hráči odehráli sedm zápasů ve dvanácti dnech, ale hlavně to byl záběr na psychiku. “Já si myslím, že jsme měli více sil, protože Znojmo hrálo od začátku série na tři útoky a my jsme hráli většinu na čtyři lajny,“ říkal Jakub Klepiš. Každý z hráčů si ale určitě hrábnul na dno sil, od začátku třetí třetiny, kdy svítil na kostce vyrovnaný stav 2:2, to byla i hra nervů. “Určitě, hrálo se víc zezadu a na jistotu, já už jsem si myslel od druhé třetiny, že budou ty blafáky. Prodloužení už bylo hodně opatrné z obou stran, tam se bál každý něco udělat,“ doplnil mladý útočník. Přesto přineslo desetiminutové nastavení pár infarktových chvil před oběma branky. Těžké to bylo především pro oba brankáře, kteří odchytali skvělý zápas, ale jediná střela či chyba mohla v závěru rozhodnout. Tak jako se to stalo Petru Fraňkovi v prodloužení třetího zápasu. “Je to těžké, určitě jsem si vzpomněl, jak to na Slavii rozhodli jednou střelou. Říkal jsem si, že teď už se to nesmí stát a my to dotáhneme v prodloužení nebo na penalty,“ nepřipouštěl si větší tlak na svou osobu jeden z hrdinů následujích chvil.

Šlo se tedy na samostatné nájezdy, musela se zvolit pětice hráčů, která dostane důvěru. “Vláďa Růžička šel, jednoho po druhém jmenoval a poklepal, řekl udělej co umíš a dej gól. Já jsem se na to cítil, na samostatné nájezdy si věřím,“ popisoval dění na slávistické střídačce Jakub Klepiš. V souboji brankářů s osamocenými střelci byl klidný i Petr Franěk, vycházel přitom také ze svých bohatých zkušeností. “Tak nájezdy jsem vyhrál s Litvínovem nad Spartou v devadesátém šestém, kdy jsme postoupili a hráli pak finále. Jinak v Americe i v Německu se po remíze jezdí penalty, takže už jsem nějaký odchytal. Je to ale hlavně o štěstí, o momentální formě, fyzické a psychické únavě, stavu ledu a tak.“ Čelit musel samým renomovaným střelcům Orlů, dokázal ho však překonat jen jeden z nich – kapitán Peter Pucher. “Snažil jsem se toho hráče vždycky připravit, tak jak já jsem si představoval a hlavně neudělat první pohyb,“ nabízel svůj recept “fantom“ nedělních nájezdů. Za Slavii nejdříve selhaly opory Beránek se Supem, ale ve třetí hezkým bekhendovým blafákem vyrovnal David Hruška. Pak přišla ve čtvrté sérii řada na mladého útočníka Jakuba Klepiše. Ten si ve svých devatenácti letech počínal až neskonale mazácky a předvedl obrovskou parádu, která nakonec rozhodla. “Věděl jsem od začátku, co udělám. Že jsem to rozhodl já, tak to neberu, my jsme to dokázali jako celý tým naší silou a ukázali, jakého máme týmového ducha,“ odmítal zásluhy oslavovaný hrdina.

Franěk už pak totiž ani jeden nájezd nepustil. V poslední páté sérii mohl nejprve rozhodnout obránce Petr Kadlec, ale vysoko přestřelil. Velká zodpovědnost pak padla na kanonýrů Orlů Marka Urama, který si u slávistických fanoušků určitě nezískal příliš sympatií svými pády byť po sebemenším kontaktu po čas celého čtvrtfinále. Bylo to buď anebo, musel dát. “Urama jsem čekal, že bude střílet na lapačku a jemu to asi sjelo, trefil mě do betonů a už to bylo hotové,“ popisoval šťastný Petr Franěk, které ho vzápětí zavalili radující se spoluhráči. Po oslavě s hloučkem věrných fanoušků zapluli slávisté do kabiny, Orlům zbyl na tváři jen smutek. Za pár desítek minut pak rozveselená slávistická obec vyrazila směr Praha. S vytouženým postupem mezi nejlepší čtyři, kde Slavia nechybí už počtvrté za sebou. Sen o obhajobě titulu žije dál, další se do cesty postaví Slavii pražský rival ze Sparty. Ale to až za pár dní, teď je čas si ještě chvíli užívat.

Říká se: sláva vítězům, čest poraženým. Dodejme už jen – klobouk dolů před všemi aktéry nádherné a vyčerpávající série!