Jakub Klepiš: Řezníček zaplatil za zbytečný faul

Kouzelná atmosféra malého stadionku v Edenu zase ožila. V šestém semifinále proti Spartě předvedli slávističtí bojovníci svým fanouškům vynikající představení a ti se jim odměnili neúnavným povzbuzováním. Nezapomenutelný zážitek. “Diváci v Edenu fandí v play-off supr a chtěli bychom jim poděkovat,“ říkal útočník Jakub Klepiš, poté co si vychutnal s ostatními spoluhráči speciální děkovačku po zápase. Po dvou třetinách už byla Slavia málem na dně, ale v závěrečném dějství se z něj jako už poněkolikáté zvedla a vyhrála nakonec 4:2. Praha se má na co těšit, v neděli totiž uvidí T-Mobile aréna sedmý zápas série, který už musí rozhodnout o postupujícím do finále.

Dva “mečboly“ měla Sparta na své straně po dvou vítězstvích v nájezdech. O oba přišla, bojovníci z Edenu se za žádnou cenu nemínili vzdát. Lehká práce to ale nebyla. Poprvé rozhodl až gól Antoše v prodloužení, v dalším pokračování série pak v šestém zápase obrat ve třetí třetině. “Nebylo to dneska nějak těžší, oba dva zápasy jsme hráli výborně. Celý zápas jsme do toho šli naplno a pak se nám to vrátilo, že jsme dali tři góly a pak už jsme to udrželi. To štěstí jsme předtím neměli a teď se k nám přiklonilo,“ pochvaloval si Jakub Klepiš novou složku ve hře Slavie, která ovlivnila výsledek. Páteční zápas ve Vršovicích nabídl divákům v hledišti i u televizních obrazovek strhující podívanou. Jestliže se o většině předchozích utkání dalo tvrdit, že slávisté měli herně navrch, teď duel přinesl naprosto vyrovnanou partii. Slavia začala výborně a jako už tradičně se ujala vedení v zápase. Pak však přišla sprcha v podobě gólu Libora Procházky z obrovské dálky a vzápětí na to se sparťané dostali do vedení po perfektně provedené přesilovce.

Se svěřenci Vladimíra Růžičky to viditelně zacloumalo a až do konce druhé třetiny se Sparta dostávala do nebezpečných pozic. “Určitě jak jsme dostali ten gól od Procházky, tak nás trochu shodilo, protože takové góly se málokdy vidí. Byl vlastně skoro až od červené čáry, ten puk asi dvakrát změnil směr. Pak jsme se ale zvedli, zařvali si na sebe na střídačce, že se nic neděje a ať jdeme dál,“ popisoval mladý útočník kritické chvíle Slavie v utkání. Dvacet minut měli slávisté na to, aby minimálně vyrovnali, pokud nechtěli mít konec sezóny. “Určitě nějaké obavy tam byly, že to nemusí vyjít. My jsme se tak museli snažit, aby to vyšlo a hlavně dát toho góla. Nevzdávali jsme to,“ tvrdil po utkání Jan Novák. Bezprostředně po šoku z čistého nebe, který přišel při gólu Procházky ve vlastním oslabení, se jakoby nikomu nechtělo na led. “My jsme čekali, koho tam trenéři pošlou, ale nehrnuli jsme se tam. To se nedá nic dělat, prostě to tam nějak spadlo, ale naštěstí se nám podařilo zápas otočit,“ mohl už radostně vyprávět obránce se 17 nejen na drese. “Žádné taktické plány do třetí třetiny nebyly, prostě jsme si řekli, že musíme všechno střílet na bránu, dohrávat osobní souboje a jít tam před Břízu,“ vysvětloval Jakub Klepiš.

Jan Novák: Úkol zněl jasně – dát gól

Slávistům vlastně pomohl obrátit zápas sám soupeř. Devět minut před koncem se nechal po zbytečném zákroku na Hrušku vyloučit hostující obránce Josef Řezníček a dal Slavii možnost hrát výhodnou přesilovku čtyři na tři. Od červenobílého “kotle“ si pak subtilní zadák vysloužil nelichotivý popěvek o trpaslíkovi. Trest z hole Jana Nováka přišel záhy. Jak se později ukázalo, byl to klíčový moment celého utkání. “Určitě, přesilovky v play-off rozhodují. Řezníček se celou sérii držel a teď udělal zbytečný faul, a také za to zaplatil,“ měl jasno Jakub Klepiš. Celý tým vycítil šanci, kdo ví jak by to dopadlo, kdyby podobná příležitost nepřišla.

”Určitě by to bylo těžké, Sparta by víc bránila a takhle jsme to štěstí měli my. Oni tuhle šanci dostali minule na Spartě a my zas teď,“ narážel Jan Novák ze situaci z pátého utkání, kdy sparťané tři minuty před koncem dohnali ztrátu dvou gólů právě v přesilovce. A také hned dodával: “Měli jsme šanci dát góla a tak jsme ho dali.“ Po poradě s trenérem Růžičkou šla na věc osvědčená dvojice. Při přesile čtyři na tři je na ledě více místa, puk si proto pronajaly dvě opory na modré čáře, obránci Petr Kadlec a Jan Novák. A právě po "bombě" druhého jmenovaného mohl Eden vybuchnout nadšením, milimetrově přesná rána zapadla do růžku Břízovy branky. “Jasně – úkol znět dát gól. Chtěl jsem to tam trefit, naštěstí to vyšlo. Petr mi dal perfektní nahrávku, tak jsem hned z voleje střílel a padlo to tam,“ popisoval jeden z nejčastějších střelců v play-off, Jan Novák. Vypadalo to jako domluvená spolupráce, oba beci si vyměňovali puky, ale střílel vždycky “Novas“. “Vesměs to tak je, jsme spíš domluvený, že to bude dávat na mě a já budu střílet. Ale kdyby to nešlo a víc si mě hlídali, tak by střílel on.“

Jakub Klepiš: Na nepovedené závěry jsem myslel

O pár desítek vteřin později šťastnou trefou strhl vedení na stranu Slavie Milan Antoš a vršovický stadionek se otřásal v základech. Vlnu euforie pak ještě více zvedl Jakub Klepiš, který po přečíslení do rozevřené obrany využil nahrávku jak na zlatém podnose od kapitána Beránka. Devatenáctiletý forvard se v utkání trefil už podruhé. “Nevím, jestli to byl můj nejlepší výkon, ale určitě se mi hrálo dobře. Při prvním góle jsem to jen tečoval, druhý mi tam Pepa Beránek předložil vlastně do prázdné, takže to bylo lehké dát.“

Šikovný mladík hraje v play-off v obrovské formě, udivil především svým suverénním způsobem, jakým zakončuje samostatné nájezdy. Pomalu roste ve velkou osobnost v týmu. V pátek ho táhl od poloviny utkání po boku kapitána Beránka. “Je to možná trošku za výkony, že mě tam Vláďa Růžička dává, ale jinak je mi to jedno. Jestli s Patrikem Martincem nebo s Pepou Beránkem, oba jsou to super hráči a je to s nimi lehké hrát.“ Slávistické vůdce a kapitán opět prokázal, že je tím správným mužem na svém místě. Třemi nahrávky dotáhl Slavii k výhře. “Tak Pepa Beránek hraje celou sezónu super, play-off mu také vychází a hraje výborně. Je to hodně důležitý hráč,“ skládal mu komplimenty Jakub Klepiš. Uznání si zaslouží ale celý tým, a to za výkony v celém play-off. Ne nadarmo se říká, že hokej to je především týmová hra. Za stavu 4:2 a pět minut do konce už se fanoušci začali těšit na sedmý rozhodující zápas. Někde vnitru však ale určitě byly obavy, aby se neopakovala situace z posledních dvou zápasů, kdy si slávisté nechali v závěru proklouznout mezi prsty vedení 3:1. “Já osobně jsem na to myslel hodně, známe se, že ty konce neumíme dost dobře dotáhnout. Dneska to už naštěstí vyšlo,“ radovala se jedna z hlavních hvězd zápasu. A mohly tak vypuknout zasloužené ovace…

Petr Franěk: Věřil jsem celou dobu, že vyhrajeme

Navenek trošku unavený, ale uvnitř duše obrovský šťastný nastoupil před novináře gólman Petr Franěk. Po výhře mohly být pocity nakonec jen dobré. “Dneska si myslím, že byla Sparta povětšinu zápasu lepší a my jsme vyhráli během tří minut. Takhle se prostě odehrávaly ty zápasy předtím a teď se to dá se říct otočilo. A já doufám, že to tak dopadne i v posledním zápase.“ Na situaci z 28.minuty by však nejraději zapomněl. Střelou z velké vzdálenosti ho překvapil Libor Procházka a bylo vyrovnáno. “Já se k tomu nechci nějak moc vyjadřovat, prostě to tam spadlo. Je to moje chyba.“ Na první pohled laciný gól, při delším zkoumání by se však možná našly v dráze letu kotouče záludnosti. “Puk vylítl zpoza obránce, ani jsem ho moc neviděl a malinko ve vzduchu zahnul. Ale říkám, měl jsem to chytit, takovou střelu od červené,“ bral celý podíl viny na svou hlavu. Nešťastný gól ho ale nijak do dalších minut nepoznamenal. Jak sám říká, považuje se za flegmatika. “Neužíral jsem se tím, mám prostě takovou povahu, že to hodím za hlavu a jedu dál. Není důvod proč být rozklepaný, stalo se a nemusím se v tom pitvat. Prostě jen koukat dopředu.“

Své zaváhání v zápase několikrát napravil a hlavně díky němu mohla Slavia pomýšlet na obrat. Pár slov si k tomu řekla ale i paní Štěstěna, která jakoby se začala otáčet ke Spartě zády od neproměněné šance Chabady tři vteřiny před koncem normální hrací doby pátého duelu. Tehdy trefil sparťanský útočník jen tyčku prázdné brány. “Já doufám, že to tak je. Já jsem celou dobu věřil, že se to otočí a že vyhrajeme, protože říkám, to štěstí co oni v sérii mají, to už je do nebe volající.“

Za stavu 4:2 pro Slavii už si další obrat soupeře nepřipouštěl. “Já si myslím, že to už by bylo fakt hodně moc, kdyby to měli zase vyrovnat. Ne, pak už jsme to odehráli supr, bylo tam sice ještě zbytečné vyloučení, ale ani v tom oslabení jsme je nepustili do šance.“ Hráči i diváci si tak mohli oddechnout, další a v pořadí už páté prodloužení se nekonalo. Infarktové závěry jsou už extrémním náporem na psychiku. U brankářů je to možná úplně nejvíc. “Je jasné, že to je lepší, když vyhrajeme normálně. Ale nám je to jedno, jestli máme vyhrát v prodloužení či na penalty. Prostě chceme vyhrát,“ předkládá jedinou touhu Slavie. V neděli je na pořadu sedmá a rozhodující “bitva o Prahu“. Tam se ukáže…