Sešívané srdce bije dál

Jak bájný Fenix z popela povstala Slavia v semifinále proti odvěkému rivalovi ze Sparty. Obhájce titulu prohrával už 1:3 na zápasy, svěřenci Vladimíra Růžičky se však nevzdali a vyhráli další tři zápasy. Postupují do finále po právu. Těžko někoho vyzdvihovat, tahle parta tvrdých chlapíků ukázala, že v hokeji rozhoduje především srdce. “Ukázala se síla týmu,“ pochvaloval si Michal Vondrka, střelec druhé branky sedmého zápasu. Fanoušci i hráči Slavie můžou být navzájem na sebe hrdý. Boj však nekončí. Snu o obhajobě mistrovského titulu se postaví poslední překážka – Zlín.

David Hruška: Štěstí jsme šli naproti a to se vždy obrací k lepšímu

Základ k rozhodujícímu vítězství v sedmém duelu dal první brankou David Hruška. Sokolovský rodák napálil v 15.minutě puk na branku, který po dvou odrazech sparťanských hráčů Šreka a Broše skončil v síti. “Určitě tam hrálo velkou roli štěstí, vystřelil jsem to, odrazilo se to od kolena obránce do brusle druhého a pak do brány. Bylo to velké štěstí, ale my jsme mu šli naproti. Měli jsme ze začátku smůlu a pak se to k nám otočilo. Myslím si, že štěstí má nakonec vždycky ten lepší mančaft a dneska se to projevilo.“ Bitvu nervů odehráli slávisté skvěle, dvakrát se předtím ocitli na pokraji vyřazení, ale vždy se semkli v jeden bojový šik a neztráceli naději. Ve vyprodané T-Mobile aréně hráli svou hru a byť sparťané měli také šance, vyhrála Slavia.

Ani za stavu 1:0 nepropadali slávisté černým myšlenkám na obrat, jak se už několikrát předtím v sérii stalo. “My jsme na to nemysleli, vedli jsme 1:0 a hráli pořád svojí hru. Myslím si, že ve druhé polovině zápasu už jsme byli lepší a potom neměla Sparta ani moc šancí.“ Na začátku třetí třetiny však měla ideální možnost srovnat skóre – při téměř dvouminutové přesilovce pět na tři. “Oni tam v té přesilovce snad ani nevystřelili nebo neměli šanci, to nás ještě víc semklo a pak jsme ještě víc zabrali. Dali jsme druhý gól a po tom třetím už bylo rozhodnuto.“

Na papíře podle různých prognóz hokejových odborníků měla mít Sparta více hvězdných jmen. Jenže hokej dělá především týmová hra, ochota sebeobětovat se a srdíčko na svém místě. Musí všichni táhnout za jeden provaz. Trenér Hadamczik poskládal tým z různých koutů republiky, zatímco jádro Slavie už hraje pospolu nějakou tu dobu a noví hráči do týmu skvěle zapadli. “Určitě, my tady máme vynikající partu,“ říká David Hruška a není důvod mu nevěřit.

V průběhu play-off zazněly z různých míst hlasy, že po výměně Málka může být Slavia slabší na postu brankáře. Nová jednička v Edenu, Petr Franěk, si s tím hlavu nelámal. Prošel si pár zaváháními, ale důvěru trenérů i celého týmu splatil tím nejlepším způsobem – dovedl Slavii do finále. Úkol jistě nelehký, když vezmeme v potaz, že do Slavie přišel těsně před play-off. V sedmém utkání čtvrtfinále ve Znojmě vychytal nájezdy, v sedmém semifinále se Spartou čisté konto. Lepší důkaz jeho kvalit netřeba. “Nechápu lidi, kteří říkají, že mají lepšího gólmana. Já znám Petra už dlouho, byl jsem s ním ve Varech a prostě vím, že je to vynikající brankář a potvrzuje to v celém play-off. Je vidět, že je to zkušený a vyrovnaný brankář, podává vynikající výkony, i když ho třeba někde zatracovali.“

Jen co dozní radost z postupu přes městského rivala, přijdou na řadu myšlenky na finále se Zlínem. Slavii opět čeká těžký soupeř. “Ševci“ si navíc v semifinále s Plzní poradili už v pěti zápasech a mají tak k dobru čtyři dny odpočinku navíc. “Teď už je to jedno, zápasy se hrají rychle za sebou. Říkám, my hrajeme na čtyři pětky, máme hodně sil. Do Zlína pojedeme v pohodě,“ myslí si David Hruška. Finále znamená obrovskou motivaci, o tom netřeba pochybovat, slávisty navíc žene dopředu sen o obhajobě loňského historického titulu pro Slavii. Derby se Spartou se však zapíše do paměti pražského publika jako nezapomenutelný zážitek. “Určitě pro pražské diváky to byly skvělé zápasy, ale Zlín má také vynikající mančaft a je na co se těšit.“

Michal Vondrka: Nemohl jsem dělat nic jiného, tak jsem do toho kopnul

Jako první vyšel z kabiny vítězů autor druhé branky zápasu, Michal Vondrka. Tradičně si stejně jako zbytek týmu pochutnal na sekané made in řeznictví Sup a synové. I když… “Slavit sekanou? Dá se to tak říct, ale tohle si už radši po zápase dávat nebudu (úsměv). Dám si nějaké pořádně jídlo, snad bude něco lepšího a přítelkyně mi něco připravila.“ Na další oslavy ale rozhodně myšlenky neměl. “Jsou dva dny volna, možná že někam zajdeme na chvilku, ale slavit budeme radši až vyhrajeme titul."

Ve 47.minutě přibil do sparťanské rakve druhý a důležitý hřebík. Slova o hlavní hvězdě ale odmítal: “Hrdinou zápasu byl celý mančaft, a že jsem zrovna já dal gól? Jsem rád, že jsem pomohl mančaftu, ale zásluhu má na tom celý tým. Ubránili jsme oslabení pět na tři a v následném oslabení pět na čtyři jsem ujel. Nepřičítal bych to ale jenom mně.“ Když k vyloučenému Klepišovi usedl i Kadlec, tak nebylo slávistům moc do zpěvu. Navíc cítili křivdu. “Hlavně když jsme viděli, že to úmyslné posunutí branky nebylo. Tam na tabuli bylo jasně vidět, že faulovali našeho hráče. Bylo to na psychiku horší, ale kluci co tam šli, tak to skvěle ubránili a pak se to zlomilo.“ Ve hře pět na čtyři se k puku dostal právě dravý útočník a ujel všem sparťanům. Pod padajícím Břízou pak bekhendem zasunul puk do brány – stále v oslabení. “Já jsem prostě jel dopředu, viděl jsem, že jeden bek byl mimo hru a ten druhý stál. Nic jiného jsem dělat nemohl, tak jsem do toho “kopnul“ a snažil se jim ujet. Chtěl jsem si pokrýt puk, ale stejně jsem to nemohl zvednout. Myslím si, že Bříza spíš čekal, že to natáhnu do forhendu a dám to nahoru,“ popisoval nejdůležitější gól své kariéry. Zvyšoval totiž stav na 2:0 a to už vypadalo hodně slibně. “Člověk si to moc neuvědomuje. Byl bych spíš nervózní, kdybych si uvědomoval takové situace. To prostě vyplyne ze hry a jsou to momenty, kdy to tam padne nebo ne.“

Příběh rodáka z jihu Čech je jak vystřižený z amerického filmu, kde je na konci sladký happyend. Sezónu začínal v Českých Budějovicích, ale po pár zápasech byl vyměněn do Slavie. Už od začátku si své nové angažmá pochvaloval. Teď může radostí doslova křepčit. Osud Jihočechů je dobře znám, po vyřazení v baráži od Dukly Jihlava spadli do 1.ligy. Michal Vondrka bývalým spoluhráčům takový osud nepřál, ale nyní je rád, tam kde je. “Na začátku sezóny jsem chtěl odejít sám a zaplaťpánbůh, že mě pustili. Jsem strašně rád, že si mě Vláďa Růžička vybral. Byl jsem na kempu v Buffalu a tady už začaly zápasy. Vrátil jsem se, když měly Budějovice šest proher ze šesti zápasů, takže to tam bylo divné. Navíc tehdy tam byl ještě trenér Neliba, který mě nenechával hrát,“ vracel se na začátek svého momentálního hokejového štěstí.

Ve Slavii poznal obrovskou vnitřní sílu mužstva. Mistrovský duch ještě nevyprchal, jak dokazuje i obrat v sérii proti Spartě. “Určitě je to krásné, já myslím, že si dost věřili, když jsme prohrávali 1:3. A nevěřili tomu, že to otočíme. My jsme pořád doufali a ukázala se síla toho týmu. Parta je tady supr, jsou tady skvělí kluci, skvělí hokejisté. Nemůžu si stěžovat a jen děkuji bohu, že jsem tady, mohl jsem skončit kdekoliv. A že to byla Slavia, to jsem jen rád.“ Před sedmým zápasem byla nálada v týmu bojovná, nikdo se ničím netrápil. “Ono se říká, když je to takhle vypjaté, že když se prohraje, tak se vlastně nic nestane. Jak se říká, chleba levnější nebude. Ale je to nakonec o to hezčí, když jsme to otočili z 1:3.“ Během letošního play-off se Vladimír Růžička nechal slyšet, že Slavii vyhovuje situace, kdy už jí všichni pohřbívají. Ale hlavně – na sedmé zápasy jsou v Edenu už specialisté a radovali se i tentokrát. “Říká se to a právě v těchto zápasech se ukazuje síla toho týmu a parta.“

Před začátkem finálové série se Zlínem vidí Michal Vondrka šance obou týmů jako rovnocenné. Delší odpočinek soupeře nevidí jako velký problém. “Oni budou mít zas zápasové manko a my nebudeme podle mě v nějaké nevýhodě. Jsme v zápasovém rytmu a bude to dobré. Lehce potrénujeme, odpočineme si, zregenerujeme síly a půjdeme ve středu na to.“ Poslední březnový den na stadionu Luďka Čajky vypukne vrchol letošní sezóny extraligy.