Hokejová škola Vladimíra Růžičky letos v Edenu již pošesté

P r a h a - Letos pošesté, tradičně v červenci, proběhla na zimním stadionu v Edenu letní Hokejová škola Vladimíra Růžičky a stejně tak jako v letech minulých nechyběl při ní ani Vladimír Růžička - kapitán olympijských vítězů z roku 1998, generální manažer a hlavní trenér HC Slavia Praha - s nímž jsme si o průběhu letní Hokejové školy nesoucí jeho jméno povídali. ”Spokojeni mohou být rodiče, spokojeni můžeme být my, rozhodující ale je, aby spokojené byly především děti,“ říká o letní hokejové škole ten, který jí propůjčil své jméno.

Odpočinku si tak ani v období letních dovolených Vladimír Růžička příliš nedopřeje. Jen co 2. července s A týmem ukončil tradiční letní „suchou“ přípravu, už se vrhl do pořádání v pořadí již šestého ročníku letní hokejové školy, která svým prvním turnusem začala hned v neděli 4. července. „První týden byl zaměřen spíše na brankáře, kterých jsme tu měli asi pětadvacet. Byla to jakási brankářská škola. Přípravu vedl Radek Daněk z Brna, který trénuje reprezentaci do 17 let, ale my jsme mu s ní pomáhali,“ říká Vladimír Růžička s tím, že druhý turnus (od 11. do 17. července), respektive turnus třetí (18. až 24. července) již byly klasickou hráčskou školou se vším všudy, které se pochopitelně zúčastnili také brankáři. „Minulý týden jsme tady měli sto dětí, tento týden je jich asi šestačtyřicet.“ Tento týden se navíc Vladimíru Růžičkovi začala prolínat hokejová škola s přípravou A-mužstva. „Nijak mě to ale nezatěžuje,“ říká a dodává, že s výjimkou přesunutého tréninku dospělých až na 18. hodinu ve středu 21. července mu souběh obou akcí život nijak nekomplikuje. „Škola běží dál, nic se neděje, všechno se vyřešilo. Hlavním sponzorem HC Slavia Praha i generálním partnerem Hokejové školy je společnost Skanska. Bez její pomoci by to ani v jednom případě nešlo.“

Zatímco vloni připravili organizátoři letní hokejové školy dva turnusy pro celkem 150 dětí, letos už museli připravit turnusy tři pro celkem 170 dětí. Tak velký je o Hokejovou školu Vladimíra Růžičky zájem. „Je to trochu dáno i tím, že se ty děti každý rok vrací, přestože jich vlastně rok co rok ubývá tím, jak odcházejí do dorostu. Chceme se totiž zásadně věnovat dětem školního věku,“ říká hokejová legenda Vladimír Růžička. Podobně jako vloni mu v této práci pomáhá realizační tým složený z asistentů a vedoucích v čele s Danou Soldánovou a slávistickým asistentem Jiřím Kalousem. „Tým tvoří deset trenérů a dvanáct vedoucích plus hlavní vedoucí Dana Soldánová. Celkem je to kolem třiadvaceti lidí,“ dodává Vladimír Růžička. Kompletní týdenní program zahrnuje dvakrát denně skupinový nebo dělený trénink na ledě a dvakrát denně trénink mimo led. Děti se během týdenní přípravy věnují nejen vedení kotouče či střelbě, ale také silové průpravě, strečinku a aerobiku. Jak říká Vladimír Růžička, cílem týdenního pobytu je především předat dětem co nejvíce zkušeností a co nejvíce je naučit, nikoliv hledat talenty. „Samozřejmě, najdou se tady šikovnější hráči, ale kvůli tomu tady ty děti nejsou. I když, pochopitelně, rodiče, které sem ty děti přivezou, tak se mě ptají, jak se mi jejich děti jeví. Musím říct, že ti kluci se všichni strašně moc snaží, je to pro ně takový hokejový tábor. Oni nejedou k vodě, ale jedou na led a dělají to, co mají rádi.“

Děti jsou podle Vladimíra Růžičky rozděleny podle ročníků, aby mezi nimi nebyl příliš velký věkový rozdíl, i když ne vždy se to podaří. Někdy se bohužel stane, že spolu trénují a hrají i dva ročníky. „Ale na druhou stranu je zase dobré, že ti menší kluci se chtějí na ty větší dotáhnout. Jinak za ten týden se tady nějaké zázraky dělat nedají. My jen chceme, aby se těm klukům tady líbilo, aby byli spokojení.“ Tréninky, ubytování i stravování, vše je v Edenu v dosahu několika metrů a vše klape na jedničku, tak trochu i díky spolupráci se sportovní školou ve Vladivostocké. „Funguje nám to,“ chlubí se Vladimír Růžička závěrem rozhovoru, „ale já si myslím, že nejdůležitější je nakonec to, zda jsou spokojeni ti nejmenší. Spokojeni mohou být rodiče, spokojeni můžeme být my, rozhodující ale je, aby spokojené byly především děti.“

Hele, Růža! Dobrý den…

Je krátce po poledni. Do restaurace Nad ledem v Edenu míří další skupina „strávníků“ - jedna ze skupin posledního turnusu hokejové školy se právě přesunuje ze šatny o pár metrů výš, do restaurace na oběd. Místnost rezervovaná pro účastníky letní Hokejové školy Vladimíra Růžičky zatím zeje prázdnotou - téměř. Pouze v rohu nevelké místnosti sedí Vladimír Růžička a s kýmsi mluví do mobilního telefonu. V tom se do restaurace nahrne skupinka asi dvaceti dětí. „Hele, Růža,“ volají na sebe, když zahlédnou hokejovou legendu, jak sedí za „jejich“ prostřeným stolem. „Vás neučili zdravit? Dobrý den!?“ táže se jich číšník a jakoby se jim při tom postaví do cesty. Někteří číšníka skutečně pozdraví, jiní se mu ale obloukem a bez pozdravu vyhnou. Oči mají jen pro svůj idol. Mnozí Vladimíra Růžičku mohli zatím vidět jen v televizi, teď s ním mohou být na ledě. A nyní s ním, světe zboř se, budou i obědvat! Vladimír Růžička je osobností, která táhne. Rok co rok mladých účastníků letní hokejové školy, nesoucí jeho jméno, přibývá. Navíc je sem „táhne“ i precizně připravený program - ubytováním počínaje a stravováním konče. Kvůli tomu neváhají přijet třeba i přes půl republiky. O letní Hokejovou školu Vladimíra Růžičky je prostě zájem. Posuďte sami. Na to, jak se dětem v Edenu líbí, jsme se zeptali dvou účastníků.

Martin Červinka: Možná, že někdy budu hrát za Karlovy Vary

Martin Červinka, obránce, HC Energie Karlovy Vary, 7. třída, ročník 1991.

Letos jsi tady potřetí. Co rozhodlo, že volba padla právě na Hokejovou školu Vladimíra Růžičky?
Dívali jsme se doma na internet. Někam jsem chtěl jít, tak jsem si vybral Hokejovou školu Vladimíra Růžičky.

Ve kterém týmu během sezóny hraješ?
Ve Varech, možná jednou bude hrát za Karlovy Vary.

To něco takového jako hokejová škola ve Varech není?
Je, ale tady je to o hodně lepší. Musím říct, že tady je to hodně dobrý, moc se mi to líbí. Rád se sem za rok vrátím.

Co ti přítomnost na Hokejové škole Vladimíra Růžičky pro tvou další hokejovou kariéru dá?
Vylepším si tady bruslení a techniku hole.

Jsi obránce, pomůže ti hokejová škola nějak se i v této činnosti zlepšit?
Ano, ale také si tady i zaútočím, když mě trenér postaví do útoku. Vyzkouším si aspoň něco nového.

Kdybys měl hodnotit hokejovou školu známkou jako ve škole, jakou bys jí dal?
Jedničku!

Martin Ulman: Já sú tu v roli asistenta

Martin Ulman, dorost HC Uherské Hradiště, student gymnázia v Uherském Hradišti, ročník 1988.

Martin je stálým účastníkem letní Hokejové školy Vladimíra Růžičky, pětkrát zde byl jako hráč, letos poprvé plní roli asistenta, to proto, že „zestárl“ do dorosteneckého věku.

Letos jsi tady pošesté. Jak ses o možnosti účastnit se letní hokejové školy dozvěděl?
Na internetu, jednak jsem chtěl nějak vyplnit prázdniny, ale hlavně jsem se chtěl něco nového naučit. Hodně mi to tady dalo. Fakt je to tady dobře udělané.

V čem je ta škola výjimečná, proč stojí za to jí absolvovat?
Ve všem, mají to tady dobře organizované. Ty tréninky jsou zaměřené na bruslení a vedení kotouče, v tom je to dobré. Bruslení se tady dá hodně zlepšit.

Letos poprvé jsi tady v roli asistenta, čím se tato funkce od dob, kdy jsi tu byl jako hráč, liší?
Že můžu na ty kluky… (kolem právě prochází asistent Jiří Kalous, který Martinovi napovídá: „Povzbuzovat, vyjadřuj se přesně!“ říká se smíchem) …povzbuzovat. Prostě jsem k ruce hlavnímu trenérovi, házím mu puky do rohu, nebo kam je chcou. Dělám s dětmi různé rozcvičky a ukazuji jim, jak se má bruslit.

Co si odtud, z této hokejové školy, odneseš?
Pocit, že mě to začíná bavit. Vážně uvažuji o tom, že někdy v budoucnu začnu možná i trénovat.

Takže raději bys byl špičkovým hráčem, nebo spíše trenérem?
Napřed hráčem a pak tím trenérem.

Foto: Michael Mareš

Článek - z loňské Hokejové školy Vladimíra Růžičky
Odkaz na internetové stránky Hokejové školy Vladimíra Růžičky - www.puk.cz