Rozhodla větší vůle po vítězství a důraz před bránou, myslí si Milan Kopecký

P r a h a - Aktivně si v zápase s Plzní počínal mladý útočník Slavie Milan Kopecký. Zprvu jako křídlo Martincovy formace, později jako pravé křídlo Sobotkovy útočné řady a nakonec, při Beránkově desetiminutovém vyloučení v poslední třetině, i jako centr mezi Michalem Supem a Radkem Dudou. Právě posledně jmenovaný “narychlo“ složený útok zařídil tolik důležitou pojistku, vedení dva nula.

V posledních domácích zápasech jsi byl Milane hodně vidět. Hodně toho odjezdíš, hraješ aktivně, často napadáš už v útočném pásmu. Jediné, co ti snad chybělo, že si se gólově neprosadil. Máš nějakou motivaci, která tě teď žene dopředu?
Tak určitě ta motivace je, soutěž se zkvalitnila, je to našlapané, každý hráč se snaží hrát na plno. A když dá gól, tak ještě tím lépe, zvedne se psychika a hráč si pak i více dovolí.

Před týdnem jste v Plzni prohráli čtyři dva, dnes jste šli do zápasu s cílem tuto prohru odčinit, nebo to byl pro vás zápas jako každý jiný?
Určitě jsme jim chtěli tu porážku vrátit…

Ale přesto to byli právě hosté, kdo byl v první třetině lepším týmem…
Oni tu první třetinu opravdu hráli výborně, dohrávali souboje, výborně bruslili, přehrávali nás.

Čím si vysvětluješ, že ta první třetina byla zcela jednoznačně v jejich režii?
Vlítli na nás, jak se říká od podlahy, začali to řezat a my jsme se s tím těžko srovnávali. V první třetině nám to moc nešlo, pak se to ale zlepšilo, zejména v té třetí třetině.

Až v polovině utkání jste s hostujícím týmem z Plzně srovnali krok a hned z toho bylo vedení jedna nula. Jaká v tu dobu byla na střídačce atmosféra? Nezačínali jste být nervózní?
Věděli jsme, že rozhodující bude, kdo dá první gól. Ten na tom bude o něco lépe. Nakonec i vedení jedna nula po dvou třetinách, to také není zas tak nejlepší výsledek. Proto oni do toho zase v té poslední třetině šli naplno, takže ani pak to rozhodně nebylo lehké.

Jak moc dnes ten hokej bolel? Přece jenom, těch osobních kontaktů a dohrávaných soubojů bylo v zápase bezpočet…
Dohrávání soubojů k dnešnímu hokeji patří, i nějaké to pošťuchování, nebo i šarvátky. S tím se musí každý hráč vyrovnat sám.

V týmu soupeře nastoupil i Radek Matějovský, který léta hrával za Slavii. Byla i to pro vás motivace? Hecovali jste se nějak?
Ani ne, pouze jsme se pozdravili.

Přišla poslední třetina, v čase 50:30 se vám podařilo přečíslit obranu soupeře a najednou jste jeli tři na jednoho. Stačil jsi periferně vnímat, že ti najíždějí Michal Sup s Davidem Hruškou?
Tomu předcházela super nahrávka od Žáby (Boris Žabka), já jsem to zpracoval, byl jsem zrovna dobře postavený a viděl jsem, jak tam jedeme tři na jednoho. Obránce si přede mnou lehnul a v cestě puku stála jenom jeho hokejka. Tak jsem hodil žabku a Supíno (Michal Sup) to dal. Vyšlo to.

Ty jsi v zápase nastoupil celkem ve třech formacích, zprvu v Martincově útoku, poté, když Patrika Martince nahradil mladý Sobotka, na křídle jeho útoku, nakonec pak mezi Michalem Supem a Radkem Dudou. Jak se ti s nimi hrálo?
Tak určitě, Patrik Martinec je zkušený hráč, který dokáže podržet puk a nahrát ho, Vláďa Sobotka je zase mladý kluk, který tam lítá. Prostě musíme si na sebe zvyknout.

Vadilo vám, že jste zpočátku jakoby hráli venku? Fanoušci Plzně tady hostům vytvořili doslova domácí prostředí...
No, vypadalo to, jako když hrajeme v Plzni (úsměv), ale mají dobré fanoušky.

Zaskočilo vás to, mohlo i to být příčinou toho, že se vám zpočátku tak nedařilo?
Nevím, každý hráč ty fanoušky vnímá jinak. Někdo to vnímá, jiný třeba ne, to je individuální.

Jak bys stručně zhodnotil váš výkon v zápase, přece jenom všechny ty tři góly v podstatě padly buď do odkryté nebo prázdné branky? Co podle tebe rozhodlo o vítězství?
Vůle po vítězství, důraz před bránou.