V sedmnácté sekundě zápas nekončí, uklidňoval se Zdeněk Šmíd

P r a h a - „To snad není možné! To se mi jen zdá,“ nevěřícně kroutil jeden z diváků hlavou, když zahajovací pětka Slavie (David Hruška, Josef Beránek, Milan Antoš, Petr Kadlec a Pavel Kolařík) po sedmnácti sekundách hry odjížděla po inkasovaném gólu na střídačku. Hosté dokonale využili pasivního vstupu domácích do zápasu a ujali se hned v první minutě vedení. První střela, první gól v síti domácích. „To to tedy dobře začíná,“ proletělo brankáři Zdeňku Šmídovi hlavou. „Samozřejmě není to nic příjemného, ale v sedmnácté sekundě zápas nekončí. Museli jsme pochopitelně hrát dál. Snažil jsem se dostat do zápasu a nějak těm klukům pomoci, ale bohužel se to moc nepovedlo,“ vyprávěl po zápase.

První třetina byla z hlediska předvedené hry asi vůbec to nejhorší, co hráči Slavie v Sazka Aréně letos ukázali. Hráli nedůsledně, nebruslili a vršili chybu na chybu. Trenérům Slavie se tentokrát evidentně herní projev mužstva nelíbil už od samého začátku, proto hned v prvních minutách zápasu sáhli ke změnám. Už po prvním střídání vypadnul ze sestavy Tomáš Vlasák, do hry se tak dostal i třináctý útočník Michal Vondrka. Později stejný osud jako Tomáše Vlasáka potkal také Dominika Graňáka, kterému evidentně zápas se Vsetínem nesedl. Přesto změny v sestavě ke kýženému obratu nevedly. Slavie v polovině osmé minuty inkasovala podruhé a trenéři domácích sáhli po další možnosti – oddechovém čase. „První třetina nám vůbec nevyšla, to se ale někdy stane. Je to škoda a mrzí mě to. Musíme to ale hodit za hlavu,“ hledal Zdeněk Šmíd východisko z krize. Ještě do konce první třetiny Slavie potřetí inkasovala. To patrně přimělo trenéry i ke změnám na postu brankáře. Zdeňka Šmída nahradil od 21. minuty Lukáš Hronek. „Zkoušíme, co se dá,“ zdůvodňoval tuto změnu Jiří Kalous, „ale já si nemyslím, že v tomto případě mohl Zdeněk (Šmíd) za ty branky. Vlastně to byly samostatné nájezdy, prostě to tam spadlo.“

Na druhou třetinu přišla úplně jiná Slavia, hráči dohrávali souboje, více bruslili, najednou jich bylo všude plno. A také hodně stříleli, v cestě jim ale stál výborný Roman Čechmánek. Několikrát poskakoval puk doslova po brankové čáře, ale branka z toho nebyla. „Roman Čechmánek dnes odchytal vynikající zápas, podržel Vsetín, nebýt jeho, tak to dopadlo úplně jinak,“ vysekl Jaroslav Špaček poklonu hostujícímu brankáři. „Já si myslím, že jsme nehráli špatně, jen jsme vždycky vymysleli nějakou blbost a hned jsme dostali gól. To je těžké zejména pro gólmana, který není v tempu, protože na něj do té doby moc střel nešlo a určitě je to lepší pro takového Romana Čechmánka, na kterého jde dvacet střel za třetinu a pořád je v tempu a věří si. Zatímco náš gólman už v sedmnácté sekundě lovil puk ze sítě. V tomhle jsme mu asi moc nepomohli.“ Mimochodem, byl to právě Jaroslav Špaček kdo náskok soupeře stáhl na začátku 28. minuty na rozdíl jediného gólu. „Jsem strašně rád, že mi to konečně vyšlo. Těch šancí jsem měl hodně, ale nechtělo mi to tam padnout,“ vyprávěl po zápase v hloučku novinářů. Už v první třetině měl dvě tři slibné šance, štěstí se na něj ale usmálo až v polovině zápasu, kdy společně s obráncem Janem Novákem využili špatného střídání hostů a upravili stav zápasu na 2 : 3. „Občas je to pouze o štěstí, prostě střílet, střílet a střílet a čekat, že to tam spadne,“ hledal vysvětlení svého střeleckého obrození. „Jsem rád, že jsem to v druhé třetině protrhl. Věřím, že v tom budu pokračovat dál.“

Podle Jaroslava Špačka nabádal Vladimír Růžička po první třetině hráče, aby zjednodušili hru. „Máme hrozně moc nahrávek ve středním pásmu. Myslím si, že od druhé třetiny jsme to začali plnit a prostě dávali jsme si kotouče dopředu, napadali jsme beky a prostě jsme začali hrát naši hru. Celkově jsme to zjednodušili, a to potom neslo to ovoce,“ dodal obránce Slavie s tím, že nejvíce se osvědčil systém „dva - jedna – dva“. „Je to jednodušší, ale musí bruslit všech pět hráčů pohromadě. Jakmile nehrajeme pohromadě, tak potom je to moc roztahané a ten tlak si nevytvoříme,“ poodhalil taktiku domácích a nezapomněl při tom ani na sebe. „Ode mne se očekává, že budu ty puky dávat rychle dopředu, kde jsou najetí útočníci, bránit, nedostávat góly a když to vyjde, tak i nějaký ten gól dát.“

Doufal jsem, že rozhodčí gól uzná, svěřil se kapitán Beránek po zápase

Novináři se pochopitelně zajímali o to, co se s týmem nabitým hvězdami děje, když podruhé za sebou doma prohraje. „Pokud se bavíme o tom, že jsme prohráli zápas s Plzní a druhý v prodloužení, tak nevím, zda je namístě otázka, co se s týmem děje,“ oponoval kapitán Josef Beránek. „Těch mančaftů, které by chtěly být do třetího místa, je deset,“ nenechal se dotěrnými novinářskými dotazy vyvést z míry. Přesto přiznal, že měl před zápasem pohovor s prezidentem klubu Miroslavem Tvrdým. „Prezident klubu je víceméně s některými věcmi nespokojen,“ uvedl, aniž upřesnil, o co konkrétního se na schůzce jednalo. „Na některých věcech se musí pracovat a těžko se dají otočit ze dne na den.“

Josef Beránek se ale nedomnívá, že by hráčům chyběla bojovnost. „Já si myslím, že tým nemá problémy s bojovností, ale ta bojovnost musí mít nějakou hlavu a patu, prostě nelítat po ledě nahoru dolů, nebláznit, prostě to musí mít nějaký systém a tu bojovnost využít tak, jak se má.“ Josefa Beránka nevyvedla z míry ani otázka na možné výměny hráčů. „Stalo se už pravidelností, že se hráči tady mění, takže si myslím, že hráči jsou na to částečně i zvyklí. Samozřejmě není to nic příjemného, ale s tím se každý musí vypořádat sám. To může potkat kohokoliv,“ nevyloučil ani možné změny týkající se jeho osoby.

Sám měl v zápase smůlu, rozhodčí Mikula mu na začátku druhé třetiny neuznal gól. „Rozhodčí řekl, že byla posunutá branka. To já těžko můžu hodnotit. Vletěl jsem do toho a když jsem se otočil, tak ten puk byl už v bráně.“ Rozhodčí nakonec po poradě s videorozhodčím gól neuznal. „Spíše jsem doufal, že ho uzná,“ povzdechl si po zápase, „ale jestli byl, nebo nebyl, mohu teď těžko hodnotit. Ani jsem to zatím neviděl na videu.“ Hráči Slavie často gesty dávali najevo, jak moc jim hra soupeře vadí. Kritiku hlavního rozhodčího však Josef Beránek odmítl. „To pramenilo z naší neschopnosti dát gól, z toho pramenila i ta naše nervozita, hráči se pak těžko soustředí na hru.“

Milan Antoš: Nedat čtyřicet sekund před koncem zápasu do prázdné branky, to je škoda

Slavie se v posledních zápasech obvykle v úvodu trápí. Tentokrát jste po prvních dvaceti minutách hry dokonce prohrávali tři nula. Soupeře jste přestříleli, přesto to byl ale Vsetín, kdo třikrát skóroval…
Udělali jsme hrubé chyby, nevedlo se nám a tu první třetinu jsme hráli hodně špatně, byli jsme prostě v krizi. V druhé třetině jsme věděli, že není co ztratit. Za stavu tři nula je jedno, jestli prohrajeme tři nula, nebo čtyři nula… Myslím si, že se nám druhá třetina už povedla a že to byla jen shoda náhod, že už jsme v ní nevyrovnali na 3 : 3.

Ano, je skutečně pravdou, že jste ke vstřelení gólu měli v druhé třetině několikrát hodně blízko, například po Beránkově střele hned na začátku druhé třetiny. Ten gól ale nakonec uznán nebyl, o necelou minutu později se ale trefil Tomáš Žižka. To už asi bylo veselejší…?
Myslím si, že druhou třetinu jsme už od začátku hráli dobře a opravdu to bylo jen o štěstí, ale od stavu 2 : 3 najednou rozhodčí začal vylučovat za všechny zákroky, které ani nebyly fauly, a celou tu hru ve druhé třetině, zejména v jejím závěru, v těch posledních osmi, deseti minutách, úplně zkazil. Pak už bylo těžké dostat se do tempa.

Ale i Slavie měla možnost hrát přesilovou hru, dokonce více než tříminutovou, a to za faul na vás.
Dostal jsem hokejkou přímo do obličeje, uvnitř mám rozražený ret, mám to šité. Rozhodčí viděl, že je to krvavé zranění, takže z toho pramenily ty čtyři minuty, respektive dvě plus dvě.

Jak moc vás po utkání mrzelo neproměnění přesilových her, konkrétně třeba této? Přece jenom nebylo jich v zápase zase tak málo.
Tady nejde o to, jestli nás mrzí jedna přesilovka, nás spíše mrzí ty góly, které jsme mohli dát, ale nedali. Například „Žigi“ (Žigmund Pálffy) jel dvakrát sám na branku. Ale byly tam i další šance, které jsme neproměnili, prostě to tam nepadlo. Nevím, kolik měli oba gólmani zásahů, ale ten rozdíl počtu střel byl podle mne určitě markantní.

Na konci třetí třetiny, za stavu 3 : 3, jste byl vyloučen na dvě minuty za nedovolené bránění. Z hlediště to ale na nedovolené bránění vůbec nevypadalo, prostě jste stál v cestě vsetínskému hráči…
Ani já jsem to nepochopil. Vím, že za mnou někdo najížděl, tak jsem prostě zůstal stát, aniž jsem ho jakkoliv omezil. Rozhodčí asi chtěl, abych mu uhnul, ale v hokeji se uhýbat nedá, to je nesmysl. Posoudil to, jak to posoudil, bohužel podle mne špatně.

Mohl právě tento moment ovlivnit výsledek zápasu? Zrovna jste soupeře dost tlačili.
Výsledek spíše ovlivnilo to, že jsme čtyřicet vteřin před koncem zápasu nedali do prázdné brány. Puk se tam odrazil a „Žigi“ to přes celou bránu netrefil, na druhém konci stál Jozef Stümpel, ale ani ten to netrefil přesně a šlo to do boční sítě. To si, myslím, rozhodlo zápas. Nedat čtyřicet sekund před koncem zápasu do prázdné branky, to je škoda. Ale stalo se.

Na rozdíl od hostů jste po většinu zápasu hráli takový „slušňácký“ hokej, zatímco soupeř ze Vsetína hrál agresivně, někdy až přehnaně, a hlavně důrazně. Nebylo by lepší trochu přitvrdit?
My bychom rádi přitvrdili, ale bohužel po té druhé třetině rozhodčí každý zákrok hned „vrátil“, takže těch přesilovek nebylo mnoho. Ale například já jsem dostal ránu hokejkou do obličeje, přestože to rozhodčí viděl, hráče nevyloučil. Michal Vondrka také dostal hokejkou do obličeje a ten hráč rovněž vyloučen nebyl. Možná ten zákrok rozhodčí neviděl. Ale viděl, nebo neviděl, od toho je tady komisař utkání, který by měl posoudit, jak rozhodčí zápas rozhodoval.

V neděli vás čeká zápas proti stále se lepšícím Pardubicím. Jak moc vás dvě poslední prohry – doma s Plzní a ta poslední v prodloužení se Vsetínem – poznamenaly?
Domnívám se, že nás to nemůže poznamenat. Jestli jsme čtvrtí nebo pátí, hraje se dál. Do konce základní části je ještě deset zápasů, mezi třetím a pátým místem je rozdíl jednoho bodu, to je velmi malý rozdíl na to, abychom házeli flintu do žita.