Mám obrovskou chuť po hokeji, říká Tomáš Divíšek

P r a h a - Má za sebou necelé dva měsíce, které nebyly příliš radostné, když se zraněným kotníkem mohl sledovat spoluhráče jen z hlediště. Už je však zpátky na ledě a užívá si pocity z vítězství. Tomáš Divíšek si přeje dostat se zpátky do herní pohody a vydržet hrát se Slavií až do konce dubna, což by znamenalo finále extraligy. "Vypil jsem asi patnáct kafí denně, byl jsem pořád s kluky v kabině a nemohl jsem nic dělat," vzpomíná na dny bez hokeje. Teď už ale zase může rozdávat úsměvy, navíc když Slavia naposledy uspěla v bitvě na ledě mistra z Pardubic, kde předchozí tři roky působil.

Vysoký centr se loni v létě po šesti letech vrátil do Slavie. Začátek sezóny mu vyšel stejně dobře jako celému týmu, po první čtvrtině měl na svém kontě v průměru bod na zápas (3+10). Potom však přišly zdravotní problémy, několik zápasů s naraženou chrupavkou v kotníku ještě odehrál, ale od zápasu 22.kola v Liberci už to nešlo. Na led se vrátil po měsíci a půl pauzy, shodou okolností opět v zápase s Bílými Tygry z Liberce v Sazka Areně 22.prosince. "Mám obrovskou chuť po hokeji, jsem hladový a doufám, že se do toho přes ten leden dostanu," věří v návrat formy šestadvacetiletý útočník.

Jak jste si vychutnal poslední zápas a především vítězství v Pardubicích?
Strašně moc, byl jsem na ten zápas nažhavený, to byli všichni kluci v kabině. Přišlo mi, že jsme byli před zápasem takoví uvolnění a na ledě to bylo znát. Rád jsem vyhrál.

Po svém návratu a přestupu do Slavie jste si zahrál v Pardubicích i v tom prvním zápase, byly to pro vás zvláštní pocity, přijet jako soupeř?
Ten první zápas jsem měl nějaké střevní problémy, takže jsem byl rád, že jsem se na hřišti nepodělal (úsměv). V půlce zápasu jsem tam odstoupil. Druhý zápas jsem si užil víc. Lidé v Pardubicích řvou a fandí pořád, atmosféra je skvělá, musím ale říct, že i naši fanoušci byli dost slyšet, což se v Pardubicích moc často nestává. Pomáhali nám. Bylo to bezvadné a já jsem si to užil.

Jaké bylo přijetí od pardubických fanoušků? Přece jen jste po třech letech odešel do týmu velkého rivala…
Určitě, je to známé mezi Pardubicemi a Slavií. Někteří lidé jsou na mě asi naštvaní a někteří to berou tak, jak to je. Já s tím nic neudělám. Musím říct, že na mě moc nekřičeli, občas někdo něco prohodil. Já se to snažím moc nevnímat, ale určitě jsem byl rád, když na začátku zápasu zařvali moje jméno. Jinak však chci Pardubice porazit a na tom se nic nemění.

Určitě jste na zápas v Pardubicích vypsal speciální prémie, jak moc jste to vítězství měl drahé v kabině?
Samozřejmě jsem něco slíbil, dal jsem něco do kasy, takže něco už proběhlo.

Vrátil jste se po zranění, kdy jste měl měsíc a půl pauzu, vynechal jste jedenáct zápasů. Takže nakonec to zranění asi bylo docela vážné...
Už předtím jsem měl špatný kotník, naraženou chrupavku v kotníku a odehrál jsem s tím pár zápasů, protože jsem prostě chtěl hrát. Bylo to asi šest zápasů, pak už to ale moc nešlo. Poslední byl v Liberci, kdy mi na to někdo spadnul, takže se k tomu připojily ještě vazy. Bylo to nakonec trošku komplikovanější a šest – sedm týdnů jsem byl mimo hru. Ještě že tam byly dvě reprezentační pauzy, jinak bych přišel ještě o víc zápasů.

Takže jak přesně zněla diagnóza zranění, šlo o zlomený kotník, jak se někde uvádělo?
Zlomené to nebylo, naražená chrupavka plus natažené vazy, potrhané obaly, přesně nevím, ale nebylo to určitě nic radostného.

Jak vypadal váš program během zranění, co jste vlastně mohl dělat?
Já jsem vypil asi patnáct kafí denně (úsměv), protože jsem byl pořád s kluky tady v kabině a nemohl jsem nic dělat, takže jsem akorát poslouchal, jak si kluci ze mě dělají srandu a četl jsem si noviny, pil jsem kafe. Chodil jsem na domácí zápasy. Není to určitě nic příjemného, to vám řekne každý sportovec, že být zraněný není to ideální, co by si přál. Ty dva necelé měsíce nebyly radostné.

Po zranění jste odehrál zatím čtyři zápasy, vrací se vám už herní pohoda nebo je stále znát ta dlouhá pauza?
Poslední zápas už byl celkem dobrý, předchozí nechci říct, že byly přímo tragické, ale bylo znát, že jak fyzička, tak herní timing není tam, kde by měl být. Zápas v Pardubicích byl už lepší, tenhle týden potrénujeme a myslím si, že se to bude zlepšovat a dostanu se do toho zpátky.

Slavia v letošní sezóně šlape, do týmu lídra tabulky tak byl asi návrat jednodušší, že?
To je super, když se naskočí do mančaftu, který je úplně v pohodě. A vlastně tam ani není poznat, že tam člověk chyběl. Může se rozehrát, není na něj takový tlak, všechno je v klidu, kluci mi pomáhají, takže bezvadný.

Když už vás potkalo zranění, tak je možná lepší, že to přišlo teď. V lednu vás čeká hodně zápasů, můžete se dostat zpět do formy a připravit se tak na play-off…
Nikdy není dobré, když přijde zranění. Zase ale mám obrovskou chuť po hokeji, jsem hladový a doufám, že se do toho přes ten leden dostanu. Potom už jsou asi jen čtyři zápasy a začíná play-off. Leden bude nadupaný, je to lepší, že se bude pořád hrát, zápasový rytmus je pro každého hokejistu lepší než jen trénovat. My jsme nahoře, tak nám to vyhovuje, že jsme v laufu a jedeme dál.

Během února pro změnu asi budete dostávat během reprezentační pauzy pořádně do těla na tréninku…
Týden tam bude asi volno, abychom malinko zapomněli na hokej a odreagovali se. A pak určitě během olympiády do toho šlápneme, budou tam nějaké přípravné zápasy, hlavně se bude hodně bruslit, posilovna. Prostě příprava na play-off.

Cíle Slavie jsou jasné, jakou motivaci kromě titulu budete mít v závěru sezóny vy?
Souvisí to s mým zraněním, moc se mi líbil pocit vítězství v Pardubicích, já tohle mám strašně rád, když sedím v kabině, je sranda po zápase a člověk do toho dal všechno. Chci se dostat zpátky do herní pohody, užívat si to. Hrajeme dobrý hokej, jsme nahoře a určitě chceme jít co nejdál, užívat si to až do konce dubna nebo do kdy až extraliga běží.

Díky za rozhovor, ať se vám daří a hlavně se vyhýbají zranění.

Tomáš Divíšek

Letošní sezóna: 26 zápasů - 4 góly a 16 asistencí - 20 bodů (statistiky po 38.kole)

Chyběl od 4.listopadu (zápas v Liberci) do 22.prosince, kdy se na led vrátil v domácím utkání s Bílými Tygry.

Ilustrační foto: © Michael Mareš