Jak jsem hrál hokej s holkou

První z plejády slávistických mladých nadějných hráčů, který si ochotně udělal čas na zodpovězení několika dotazů, je Jakub Šindel (24.1.1986). Tento nadaný hráč je synem Jaromíra Šindela, trenéra juniorů Slavie. Jakub hraje již třetím rokem za dorost. Je z početné rodiny, má tři sestry a jednoho bratra, a všichni jsou starší. Bydlí v Praze a prvním rokem studuje „průmyslovku“.

Začínal jsem ve Finsku, kde jsme bydleli od mých dvou let. Táta chytal nejdříve v Lahti a tam jsem si poprvé obul brusle. Tradičně mě zkoušeli na všech postech, ale vykrystalizoval ze mě útočník. Táta nijak nelpěl na tom, abych se stal gólmanem. Spíš jen chtěl, abych hrál hokej a aby ze mě něco bylo. Po třech letech jsme se odstěhovali do Tampere, kde jsme zůstali až do mých osmi let. Já tam dál hrál hokej.

Kde jste žili dál? A proč jste se přestěhovali?

Přestěhovali jsme se do Čech respektive do Prahy. Táta totiž začal chytat za Spartu, tak jsem tam nastoupil do 3. třídy. Táta tam chytal dva roky a po ukončení aktivní kariéry začal trénovat. Já mezitím hrál za Spartu, ale rok na to dostal táta nabídku ze Slavie na trénování a já tam automaticky přešel za ním. Od 5. do 8. třídy mě trénoval táta a zároveň trénoval juniory. Takže mě měl pořád na očích. 9. třídu jsem skoro ani nehrál a hned jsem přeskočil do dorostu, kde hraji třetí sezónu. Já hrál vždycky s o dva roky staršíma, takže se už těším do juniorů.

Jaký je vztah mezi tebou a tvým tátou, jak v soukromí, tak „na pracovišti“?

Tak vztah je určitě dobrý. Táta hodně chce, abych dal na jeho rady a podřídil hokeji úplně všechno. Když se daří tak je všechno v nejlepším pořádku, ale jakmile to tak moc nejde, jako teď, tak je to horší. Táta je můj největší kritik. Jak má čas, tak se na mě chodí dívat a o hokeji se bavíme vlastně pořád. Jen na otázku já a holky máme jiný pohled :-)

Minulý rok touhle dobou jsi, ale v dorostu Slavie nehrál. Jak to?

Minulý rok touhle dobou jsem byl v Kanadě v Edmontonu. Táta tu měl problémy a já jsem na tři měsíce odjel. Byla to dobrá změna. Byl jsem sám v cizí zemi. Nemohl jsem hrát ve WHL, a tak jsem hrál nějakou 2. juniorskou ligu. Úroveň soutěže, kterou jsem tam hrál, byla nízká. Běžně jsem nastřílel čtyři góly za zápas. Nejvíc mě rozhodilo, když v prvním zapase při prvním buly se kouknu vedle sebe a vidím holku. To jsem rozdejchával dost dlouho, no a dostalo mě, když se ta samá holka hned ve 4. minutě poprala. Jinak tam byl o mě zájem ze strany novinářů, na což jsem si docela zvyknul. Zvyky v kabině byly také trochu zvláštní.

Chtěl by ses do Kanady vrátit?

Příští sezónu bych chtěl ještě zůstat tady a pak přes Import draft do CHL, a to nejraději do WHL, protože si myslím, že je to nejlepší juniorská soutěž světa. Agresivity tam se určitě nebojím, taková hra mi nevadí, jediné, co mi vadí, je zákeřnost. Taky bych tam před draftem do NHL byl víc na očích než tady. Sám sem poznal, že v Kanadě je i lepší nálada a lidi na juniorskej hokej chodí rádi. Ne jako tady, a přitom tu hrajeme dobrej hokej.

A co sis stanovil jako hlavní cíle pro tuhle a příští sezónu?

Tak tenhle rok chci samozřejmě hrát co nejlépe a snad atakujeme znovu nejvyšší příčky, ale nejlepší by bylo vyhrát dorosteneckou extraligu. No a taky bych si rád zahrál pár zápasů za juniory.

Ty jsi kapitánem „16“, jaký byl tvůj rok? A jak to v reprezentaci vidíš do budoucna?

V Rusku jsme vyhráli turnaj 4, což bylo vlastně neoficiální mistrovství. To byl můj asi největší dosavadní úspěch. To byl krásnej zážitek. Ale teď bych se rád dostal do „17“. Můj cíl pro příští sezónu je dostat se do „18“ a zúčastnit se mistrovství světa v této kategorii.

S jakým hráčem si na ledě dobře rozumíš?

Hraje se mi dobře s Birnerem. Hrajeme tu spolu v jedné lajně a i v reprezentaci nás dávaj k sobě. Taky jsem si super rozuměl s Klepišem, ale ten je tuhle sezónu v Kanadě. Rozhodně k sobě potřebujeme nějakého dříče, který se snaží vybojovat každej puk. V reprezentaci se k nám přidává Hromas, který je takový typ hráče co neustále bojuje.

Jak bys definoval svůj styl hry? Na čem svou hru zakládáš?

Svou hru zakládám na dobrém myšlení, technice a smyslu pro přihrávku. Myslím, že mám přehled o hře a smysl pro hru. Bruslení není taky tak špatný. Na druhou stranu potřebuju zpřesnit střelu a zlepšit hru dozadu.

Jsi kliďas nebo spíš pruďas?

Já jsem výbušnej po tatínkovi.

Co je ti nejčastěji vytýkáno?

Říká se, že hodně situací řeším radši nahrávkou než střelou. Já to vím, ale mě těší když ten puk můžu někomu krásně předložit. Taky se ví, že nerad bráním. Spíš je to tak, že v nejdřív myslím na útok a pak až na obranu. V jakékoliv situaci vidím útočnou akci. Ale když jde o hodně tak umím i zabránit.

Měl jsi někdy nějaký delší výpadek?

Ne nikdy. Jen při finále 9. Třídy jsme měl něco z krkem. No teď mam také problémy z krkem, ale už se to lepší. Trochu jsme vypadl z tempa, a proto se mi až tak nedaří. Minulou sezónu jsem měl výkonnostní výkyvy.

Je ti 15, chodíš taky do školy?

Chodím na průmyslovku, která je blízko mého domova. Když potřebuju, tak mi tam bez problémů vycházejí vstříc. Navíc sem nikdy se školou potíže neměl. Nevadí mi se učit a mám dobré výsledky. Šel bych rád i na VŠ. Kdyby mi nevyšel hokej tak, bych šel na architekturu. Ale určitě bych rád z Čech na chvíli pryč.

Jaké máš jiné zájmy mimo hokej?

Hodně mě baví sporty myslím, že na ně mám talent. Zahraju si fotbal, tenis a dřív mi hodně šel ping-pong, ale živit bych se tím nemohl. Hokej byl vždycky priorita. Jinak sem tam zajdu do kina, brnku si na kytaru a rád poslouchám hudbu. Spíš poslouchám rádio mám rad muziku co „letí“. Občas se mrknu na internet, ale to jen na „mejl“ a na to, kolikátej jsem v kanadském bodování. Ještě je tu taková zajímavost, mám rád módu a snažím se ji sledovat. Hlavně se dívám po lidech, do časopisů a občas zajdu na přehlídku. Byla i doba kdy jsem chtěl jít na módního návrháře.

Máš nějaký hokejový vzor? Máš oblíbené číslo?

Můj favorit je Steve Yzerman a tudíž můj oblíbený tým je Detroit Red Wings. Jinak se mi líbí Radek Matějovský. Sice hraje úplně jinej styl hokeje než já, ale mám ho rád. Jinak mám rád číslo 86 podle mého ročníku. Ve Slavii i reprezentaci nosím 19 a už jsem si na to číslo zvykl. Jinak já moc pověrčivý nejsem, hlavně, když se daří. Jak se dařit přestane, tak si říkám, jestli jsem dřív dělal něco jinak, ale nedám na pověry.

Kdo myslíš, že je tvůj největší fanda?

To je těžký. Určitě rodina a přátelé, konkrétněji Jan Novák ze svazu se vždycky ptá, jak se mi daří. A když jsem byl v Kanadě, tak byl se mnou neustále ve spojení. A nesmím zapomenout na J. Henyše, který pro mě dělá hodně věcí a já si ho vážím.

Co je pro tebe v tvé dosavadní hokejové kariéře největší úspěch?

Určitě výhra na Turnaji 4 v Rusku s „16“ byl největší úspěch. Cením si také mého gólu, který rozhodl o našem titulu v dorostu minulou sezónu. Ale věřím, že ty velké úspěchy teprve přijdou.

A co ti hodně vadí?

Hodně mi vadí feťáci, kterých je všude kolem plno a taky, když holky kouří. Nikdy bych nemohl chodit s holkou, která kouří. Je to hroznej zvyk a vůbec nevím, co na tom ty lidi maj tak úžasnýho.