Jeden za všechny, všichni za jednoho

P r a h a - V základní části přinášela Slavia svým fanouškům spoustu radosti, v závěru to nebylo možná ideální, ale to všechno bude nyní zapomenuto. Je tu čas play off, kde bude mít osm týmů jediný cíl - na konci se radovat s pohárem pro Mistra extraligy nad hlavou. Do boje vyráží i Slavia, vedená Vladimírem Růžičkou. Kdo všechno bude na ledě bojovat v červenobílém dresu? Přinášíme Vám pohled na soupisku, tak jak hráče možná neznáte.

Pozn.: Na play off si, tak jak je dobrým zvykem, připravili především mladší hráči Slavie bojové a různobarevné účesy. Vladimír Sobotka zvolil červeného "kohouta", podobně v menším provedení Marek Tomica, David Pojkar má na hlavě fialový přeliv, Jan Novák si tradičně nechal na temeni vystříhat červenou hvězdu, zajímavé ornamenty má teď na hlavě Dominik Graňák, zahanbit se nenechali ani Radek Dlouhý, Jiří Drtina a další. Snad to slávistům přinese v play off štěstí...

---

Brankáři:

82# Petr Franěk (Fráňa)

Jakmile se postaví do branky, uzavře se do sebe a plně se soustředí na svůj výkon. Vyhlášený kliďas a flegmatik umí tým podržet, nedívá se zpátky a nezaobírá se nevydařenými zákroky, zápas pro něj končí závěrečnou sirénou a další začíná s čistou myslí. Jeho velkým přáním je vyhrát poslední zápas sezóny. Mistr světa z Vídně 1996.

31# Lukáš Hronek (Hróňa)

Spolehlivá dvojka, když dostane šanci, svého zkušenějšího kolegu dokáže plnohodnotně zastoupit. Pochází z brankářské rodiny, první zkušenosti v extralize sbíral v devatenácti letech, když byl doslova při zranění Málka hozen do vody jako nezkušený zelenáč a nezklamal. Odchovanec Slavie si už zachytal i na hostování v Litvínově nebo loni v Jihlavě. Účastník juniorského MS do 18 i do 20 let.

Obránci:

7# Petr Kadlec (Káca)

Ofenzivně laděný obránce se na ledě často přemění ve čtvrtého útočníka, vyniká přehledem a klidem v rozehrávce. Miluje, když může svou už gólovou pozici vylepšit o nahrávku na spoluhráče, který pak může střílet do prázdné brány. Více přihrává, ale umí i tvrdě a přesně vystřelit. Ze subtilní výšky si starosti nedělá, využívá jí spíše ve svou přednost, v osobních soubojích si počíná šikovně. Mimo led nesmírný pohodář, kterého snad nic nerozhází. V "áčku" Slavie působí, s menšími intermezzi v Plzni a v zámoří, už jedenáctou sezónu v řadě. Účastník MS 2003 ve Finsku.

72# Pavel Kolařík (Koláč)

Nenápadný zadák patří k nejzkušenějším hráčům Růžičkova výběru. Nepouští se do žádných útočných eskapád, hledí si především defenzivních úkolů. Mimo led nesmírně skromný a skvělý parťák do kabiny. V osmadvaceti letech se nebál zkusit své štěstí v zámoří a dostal šanci zahrát si NHL. Po návratu do Slavie nelitoval, získal titul a zahrál si na MS ve Finsku.

17# Jan Novák (Novka, Novas)

Když se na modré čáře dostane ke kotouči, každý brankář hned zbystří pozornost. Obávaný ostřelovač od modré čáře se třetí sezónu za sebou pohybuje na špici kanadského bodování obránců, lépe na tom byl vždy jen zlínský Hamrlík. Při přesilovce putuje puk často na jeho hokejku, z jeho ostré palby tým těží. Člen širšího reprezentačního kádru si zahrál na MS 2004 v Praze, bez šance podívat se na šampionát určitě není ani letos. Noviny často plnil jeho dlouholetý vztah s dcerou Vladimíra Růžičky, ten už je však minulostí.

5# Tomáš Žižka (Karel, Žíža)

Dobře vyladěný obránce směrem dozadu i dopředu, v pravý čas dokáže rozpoznat, kdy může vyrazit na ofenzivní výpad a přečíslit obranu soupeře. Nepřekáží mu puk, umí zahrát tvrdě do těla. Je v ideálním hokejovém věku, marně se pokoušel prosadit v zámoří, vyzkoušel si i angažmá v ruské superlize, byť jen krátce. Účastník MS do 20 let v roce 1999 se určitě nevzdává dalších reprezentačních ambicí, za národní tým už odehrál během svého působení ve Zlíně několik zápasů.

6# Boris Žabka (Žabák)

Slovenský bek je ostrý jako břitva, do každého souboje jde nekompromisně. Určitě se nebojí vlétnout do řádné mely, hrát proti němu bolí. Moc toho na ledě nevymýšlí, patří k nejvylučovanějším hráčům v týmu. Takové chlapíky je určitě důležité mít na své straně. Patří do širšího kádru slovenské reprezentace.

15# Dominik Graňák (Grany)

Tvořivý obránce, podobný svou výškou i hrou Petru Kadlecovi, hraje výborně pozičně. Velká naděje Slavie do budoucna, nejenže už se Slavií získal mistrovský titul, ale zahrál si už dvakrát za slovenský náordní tým na MS. Pokud bude na sobě pracovat, především na střelbě, tak by z něj jednou měla být jedna z největších opor zadních řad Slavie. Pokud ovšem třeba nezmizí do NHL…

51# David Pojkar (Pojky)

Má tak trochu smůlu na velkou konkurenci v obraně červenobílých. Odchovanec Slavie tak většinu své kariéry tráví na hraně základní sestavy a sedmého beka, letos si zahrál na hostování v Litvínově. Je hráčem pro “černou práci“, na první gól v extralize čekal skoro sto zápasů. Pokud je to potřeba, tak neváhá použít své pěsti jako domlouvací prostředek protihráčům. Juniorský mistr světa z roku 2001.

22# Jiří Drtina (Drtič)

Obránce ze slávistické hokejové líhně pronikl do sestavy “áčka“ v letošní sezóně. Sbíral první zkušenosti a určitě se své šance nezalekl. Premiérovou branku v extralize vstřelil doma Romanu Čechmánkovi z Karlových Varů. V budoucnu by měl ve Slavii dostat určitě víc šancí, všechno má ještě před sebou.

Útočníci:

21# Jaroslav Bednář (Bedýnka)

Před sezónou přišel jako největší posila. Útočník ostřílený ze zahraničí i z NHL to měl ulehčené, že se vracel do známého prostředí. Ve Slavii si prožil hokejové začátky až k postupu do extraligy. Teď myslí na mety nejvyšší. Očekávaní a pověst střelce naplnil, dokáže zvednout mužstvo svými výkony. Pokud se cítí stoprocentně zdravý, tak si dělá na ledě mnohdy co chce. Pod drobnohledem je i díky svému vztahu se známou zpěvačkou Darou Rollins.

19# Josef Beránek (Bery, Hugo)

Kapitán na svém místě, lídr a přirozený vůdce na ledě i v kabině, netřeba asi více dodávat. Má autoritu, je už zkušeným pardálem, ale po ledě se pohybuje s lehkostí. Silný je na vhazování, pověstná je jeho střela švihem, postupem času se však z něj stal spíše nahrávač. Ve Slavii je pátou sezónu a kolem něj se vytvořila parta, která drží pospolu. Moc rád by zase pozvedl pohár pro Mistra extraligy jako v roce 2003. Má ohromné zkušenosti z dlouholetého působení v NHL, za národní tým vybojoval také mnoho bitev včetně té asi největší v Naganu.

14# Marek Tomica (Tomba)

Obranář a pracovitá včelička, na ledě toho hodně odjezdí a defenzivě moc pomáhá. Snad s postupem věku získal větší klid v koncovce a tak si svými výkony zaslouží místo na levém křídle prvního útoku. Pro svou nekonfliktní povahou je oblíben v kabině i mezi fanoušky. Potkat ho v civilu, tak byste vůbec neřekli, že na ledě jde někdy doslova po hlavě do soubojů, připomíná spíše studenta vysoké školy. Fyzickou hru do těla má věčně rozesmátý rodák z Beranova u Jihlavy v oblibě. Juniorský mistr světa z roku 2001.

69# Radek Duda (Dudlík)

Hokejový bouřlivák s nálepkou rebela, o kterém by se asi dalo popsat spousta papíru. Jeho průšvihu jsou známy všem fanouškům. Letos hraje v podobné formě jako v mistrovské sezóně, kdy Slavii posílil z Plzně a pomohl k zisku titulu. Strhává na sebe pozornost na ledě a i mimo něj. Kdo ho dobře zná, tak vám řekne, že je to pohodový kluk, tak trochu sice svůj, ale určitě ne žádný gauner. Pokud se dokáže na ledě “ukočírovat“ a netráví více času na trestné lavici, je pro tým obrovsky platný. Byť letos zvládá obojí, sbírá body i tresty. Soupeři ho nemilují, fanoušci na cizích stadionech dokonce nenávidí, ale právě kvůli takovým hráčům se chodí na hokej. Účastník MS v roce 2003 ve Finsku, v mládí získal cenné zkušenosti v zámoří, NHL je také jeho cílem.

26# Tomáš Vlasák (Vlasy)

Usměvavý cestoval po světě se v loňské sezóně vrátil do Slavie, kde hokejově vyrůstal. Trojnásobný mistr světa patří ke zlaté generaci z národního týmu. Nesmírně šikovný útočník, velký hračička, který někdy na úkor střelby radši ještě nahrává. Takový je a už se měnit nebude, v jeho podání přináší hokej vedle radosti z vítězství ještě potěchu z efektních parádiček. Patří k němu neodmyslitelně kličky a blafáky, stejně tak krátký sestřih na hlavě, který spolu s jeho přezdívkou zní tak trochu úsměvně a je terčem žertíků v kabině.

8# Michal Sup (Supíno)

Obrovsky populární a na druhou stranu skromný útočník, velký srdcař a bojovník. A nikdo už nepochybuje, že je i kanonýrem. Má snad dvoje plíce, jak dokáže lítat na led, to je občas až neuvěřitelné. Je symbolem Slavie, které je věrný už dvanáctou sezónu a dost možná v ní ukončí svou kariéru, na konec však ještě určitě nemyslí. Nejlepší střelec slávistické historie, ostrými pálí i letos. Dobře si dokáže plnit obranné úkoly, ještě možná lépe z druhé vlny podporuje útok. Jeho rodina vlastní známé řeznictví, je tak tradičním dodavatelem masných pochoutek do kabiny. Ale nejen proto je v ní oblíbeným stejně jako u fanoušků. Bez něj by Slavia hodně ztratila na síle.

44# David Hruška (Hrouda)

Dříve se s ním táhla vizitka problémového hráče, od Vladimíra Růžičky však dostal důvěru, kterou se mu daří splácet. Do Slavie přišel jako nejlepší střelec extraligy, možná někdo očekával, že bude dávat v sešívaném dresu více gólů, ale jako zklamání se to rozhodně hodnotit nedá. Ve Slavii se hodně změnil, naučil se bránit. Je silný na puku, umí se prosadit v souboji jeden na jednoho a prodrat se tak do šance nebo ji připravit spoluhráči.

18# Tomáš Divíšek (Divoch)

Rodák z Mostu vstoupil do světa velkého hokeje ve Slavii, do které se před letošní sezónou po šesti letech, rozdělených rovnoměrně v zámoří a v Pardubicích, vrátil. Urostlý centr je typově podobným hráčem Josefu Vašíčkovi, který loni zářil ve Slavii. Působí na ledě klidně, v mlýnici před bránou dokáže využít svých parametrů. Účastník MS do 20 let v roce 1999.

27# Ivo Prorok (Rocky)

Posila na play off z Litvínova. Ve Slavii dříve už působil, zářil v nejlepší řadě celé soutěže spolu s Viktorem Ujčíkem a současným trenérem Vladimírem Růžičkou. Ten moc dobře ví, proč si ho do týmu vybral. Zkušený mazák může nabídnout hodně zkušeností, jeho hru zdobí důraz a přímočarý tah na bránu. Občas na ledě působí jako nezkrotný živel, nenechá si nic líbit.

20# Michal Vondrka (Mižu)

Rychlík na bruslích. Jihočeši bývají většinou flegmatici, i "Mižu" je určitě pohodář, na ledě i mimo něj. V obrovské konkurenci útočníků to má těžké, možná by si představoval více prostoru na ledě, ale na své postavení nijak nehřeší a v každém zápase maká naplno. Do šancí se dostává, góly je také schopen střílet. Dávejte dobrý pozor, aby jste na ledě stíhali jeho pohyb, nehrozí totiž, že by se někde zadřel jako pendolino a zůstal stát na místě.

11# Vladimír Sobotka (Sob)

Obrovský talent. Každý kdo ho viděl hrát, tak vám potvrdí, že je radost pohledět na jeho dravost, drzost v osobních soubojích a neohroženost. Na ledě působí sebevědomě, nebojí se hrát. Bohužel pro fanoušky Slavie asi v Čechách příliš dlouho nevydrží, pohledu NHL by neměl ujít. Důležité je, že to má dobře srovnáno v hlavě, ví co chce a svou budoucnost má ve svých rukou. Až se ještě více vyhraje, prožije několik vypjatých zápasů a získá větší přehled při zakončení (třeba už to prolomil prvním gólem v extralize proti Pardubicím), bude z něj hokejista par excellence.

13# Radek Dlouhý (Dlouhán, Čudla)

Odvádí na pozici levého křídla neocenitelné služby, které nejsou možná tolik vidět. Bojovník, nebojí se rozdat ránu i jí přijmout. V mistrovské sezóně se v útoku “mladých pušek“ s Petrem Jarošem a Milanem Kopeckým společně výrazně podíleli na zisku titulu. Čtvrtá útočná lajna už delší dobu patří mladším hráčům, kteří do hry Slavie vnáší potřebné oživení. Už také ví, jaké to je obléci nejcennější dres a vstřelit gól v národním týmu.

91# Milan Kopecký (Kope)

Přemýšlivý typ centra, který tvoří hru a ze své pozice rozděluje přihrávky, ale umí také přesně vypálit. Možná čekal, že se bude prosazovat více, nejlepší léta ale ještě může mít před sebou. Stejně jako Dlouhý už si zahrál v reprezentaci.

23# Vladimír Růžička ml. (Růža)

Na rčení jablko nepadá daleko od stromu bude hodně pravdy. Syn slávistické legendy a současného kouče v letošní sezóně v necelých sedmnácti letech debutoval v extralize a lze říct, že v něčem se určitě “potatil.“ V mládežnických kategorií většinou nastupoval se staršími kolegy, střílí góly, nepřekáží mu puk. Jeho čas by měl určitě přijít, zatím si stačil vychutnat radost z prvního gólu, který vstřelil reprezentačnímu gólmanovi Bílých Tygrů Milanu Hniličkovi.