Semifinále bude i bitvou dvou trenérských osobností

P r a h a - Na jedné straně slávistická legenda, na druhé hokejový Mourinho. Diváci se v semifinále mezi Slavií a Českými Budějovicemi mohou těšit na souboj dvou velkých osobností na střídačce. Oba mají jiné hokejové osudy, Vladimír Růžička byl už výborným hráčem, Josef Jandač musel kvůli zranění brzy ukončit aktivní hráčskou kariéru a přešel na střídačku. Momentálně jsou oba uznávanými trenéry, mají charisma. Kouč a GM Slavie má na svém kontě více úspěchů, trenér Jihočechů ten zatím možná největší prožívá teď.

Josef Jandač – hokejový Mourinho

Sedmatřicetiletý Josef Jandač patří k mladší generaci trenérů v extralize. Kvůli zranění musel praštit s hokejem už ve třiadvaceti, také proto už stihl nasbírat řadu zkušeností a má bohatou trenérskou praxi – na střídačce stojí přes čtrnáct let. Vedl Beroun, Kralupy, před sedmi lety trénoval dorost Slavie. První opravdu velké angažmá přišlo v Liberci, kde strávil dvě a půl sezóny. V roce 2002 dovedl Bílé Tygry do extraligy. O tři roky později se mu to samé povedlo v baráži s Českými Budějovicemi.

Zpočátku bojoval na jihu Čech s nedůvěrou, ale po příchodu nového prezidenta klubu Davida a tím i nového majitele se vše změnilo. Nepřipadal si už jako figurka. Patří k přísným a náročným trenérům, nechybí mu sebevědomí. Právě proto je jeho vzorem úspěšný fotbalový kouč FC Chelsea, portugalec José Mourinho. Stačila jedna zmínka v novinách, a už dostal novou přezdívku: hokejový Mourinho! Takové přirovnání ho nijak neuráží. “Je patřičně sebevědomý a má výsledky. Pouští se do velkohubých prohlášení, ale to je někdy právě potřeba. Dokáže tím totiž zvednout výkon celého týmu,“ vysvětloval v rozhovoru pro deník Sport kouč českobudějovického mužstva, čím ho kolega tolik upoutal. Sám je podobný.

Nepřehání to na lavičce s emocemi, ale jinak dokáže strhnout tlak na sebe a tím částečně uleví hráčům. Do novin mluví sebevědomě, slovo outsider u něj neuslyšíte. Důležité bylo, že si získal důvěru hráčů. Na čtvrtfinále s Libercem je báječně připravil. Jeho motto by mohlo znít: vždy a všude chtít vyhrát. Nikdy neříkat, že nemám co ztratit, pokaždé jít udělat dobrý výsledek. Jihočeši nešli proti Liberci v roli obětních beránků, věřili si, že můžou uspět. Bílí Tygři v dlouhodobé části doma ani jednou neprohráli – Jandačova družina vyhrála na severu Čech úvodní dva zápasy série i poslední pátý rozhodující.

Už nepatří jen k mladým a talentovaným trenérům, stojí za ním výsledky. Jako jediný trenér v Čechách dokázal postoupit se dvěma týmy přes baráž do extraligy. Letos je s Českými Budějovicemi už v semifinále a tím ještě nechce končit. Už vymýšlí jak vyzrát na dalšího favorita, Slavii Praha. Během play off je čas na různé rituály, on sám přiznává, že je na ně blázen. Před zápasem, než vkročí na střídačku, tak musí trefit na stopkách sekundu. Nemění vítězné oblečení, na zápasy jezdí stejnou cestu. A dalo by se pokračovat…

V play off se dokonce vždy na čas odloučí od rodiny, manželky a malých dvojčat. Po skončení série s Libercem se těšil, jak je zas uvidí. Stýskalo se mu. Před semifinále se Slavií v žertu říká: ”Teď doufám, že je zase dlouho neuvidím.” Opět se s rodinou rozloučí, pro úspěch dělá maximum. A stává se uznávaným koučem.

Trenérské kariéra:

Beroun, Kralupy, dorost Slavie, Liberec, Č.Budějovice

Největší úspěchy:

Postup do extraligy – s Libercem v roce 2002 (baráž s Kladnem), s Č.Budějovicemi v roce 2005 (baráž s Jihlavou)
Semifinále extraligy v roce 2006

---

Vladimír Růžička – slávistická legenda

Hokejovou Slavii si už více než deset let všichni spojují s jeho osobou. Bez něho by nebyla tam, kde je, říkají mnozí. Už když přišel Vladimír Růžička do Slavie jako hráč a pomohl jí v baráži v roce 1994 do extraligy, tak tvrdil, že chce klub dostat nahoru a být jednou u toho, až Slavia vyhraje mistrovský titul. Tehdy ho mnozí nebrali vážně. V červenobílých barvách dlouho bojoval na ledě jako kapitán, ještě donedávna držel všechny individuální rekordy v klubových statistikách. V roce 2000 ukončil aktivní hráčskou kariéru. A začala nová éra Slavie – brzy se stal hlavním koučem a generálním manažerem klubu.

Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat, v roce 2001 hrála Slavia poprvé v semifinále, za dva roky už se radovala po finále s Pardubicemi s mistrovským pohárem nad hlavou. O rok později bojovala znovu ve finále se Zlínem, na který nakonec nestačila. Ale především předchozí cesta Slavie v semifinále přes pražského rivala Spartu, kdy obrátila stav z 1:3 na zápasy, zůstane dlouho v paměti všech slávistických fanoušků.

V čem tkví kouzlo Vladimíra Růžičky? Je jen málo případů, kdy se z výborného hráče stane hned i úspěšný trenér. Má přirozenou autoritu a respekt u hráčů, hokeji rozumí, na střídačce zápasy ohromně prožívá, je impulzivní. Hokejem doslova žije 24 hodin denně. Je velkou osobností, na každého působí jeho charisma. Když tragicky zemřel Ivan Hlinka, nedokázal si nikdo představit jiného nástupce na reprezentační lavičce, než právě jeho. S Hlinkou ho spojoval přátelský vztah, oba pocházejí z litvínovské hokejové líhně. Po čtyřech letech dovedl jako hlavní trenér český národní tým ve Vídni k titulu mistrů světa. Dál se však rozhodl věnovat jen Slavii, ale do reprezentace se možná brzy vrátí…

Letos ve čtvrtfinále si Slavii poradila v nejkratším možném termínu s Třincem. Na své hráče byl Vladimíra Růžička pyšný, ale na nějaké oslavy nebyl čas. Všichni ve Slavii vědí, jaký je cíl klubu v letošní sezóně. Před semifinálovým soupeřem má respekt, ale zároveň věří v sílu a kvalitu svého mužstva. Vždy chce vyhrávat, pokud se to nepodaří, musí alespoň na ledě hráči nechat všechno a o výsledek se porvat. ”Budějovice předváděly proti Liberci skutečně výborný hokej. Čekají nás teď v semifinále. Musíme se na soupeře dobře připravit a hlavně jít do série s respektem. Není podstatné, že skončily po základní části na osmém místě. Vyřazením Liberce dokázaly, že na play off jednoznačně mají,” nechal se slyšet v tisku a dodal: ”Na druhou stranu věřím, že ukážeme kvalitu našeho mužstva.”

Po loňském výpadku Slavie ve čtvrtfinále s Libercem jasně prohlásil: “Chci zpátky rychlou, bojovnou Slavii, aby hrála hokej, který nám přinášel úspěch. Chceme jít do finále a hrát o titul.“ V tom jsou s Josefem Jandačem stejní, nedávají si malé cíle, nechybí jim zdravé sebevědomí. Šéf slávistické střídačky má výhodu v tom, že vedle funkce hlavního trenéra je také generálním manažerem klubu. Výběr posil tak padá na jeho hlavu, může si sestavit mužstvo podle vlastních představ. Letos se mu to ve Slavii podařilo na výbornou. Už před začátkem sezóny pasovali Slavii různí experti i trenéři na jednoho z největších favoritů soutěže.

Profil Vladimíra Růžičky

Hráčská kariéra:

Litvínov (1979-87, 89-90)
Trenčín (1989-90)
Edmonton (1989-90)
Boston (1990-93)
Ottawa (1993-94)
Zug (1993-94)
Slavia (1994-2000)

Největší úspěchy:

Olympijský vítěz z Nagana 1998
Mistr světa z Prahy 1985
Stříbro z olympiády v Sarajevu 1984
1x stříbro a 2x bronz z MS
2x vítěz Zlaté hokejky (1986, 1988)
4x nejlepší střelec ligy
4x vítěz kanadského bodování ligy
2.místo v Klubu ligových kanonýrů (543 gólů)

Trenérská kariéra:

HC Slavia Praha (2000 - ?)
Český národní tým (2002 - 04 asistent)
Český národní tým (2004 - 05 hlavní trenér)

Největší úspěchy:

Titul mistrů světa (Vídeň 2005)
Semifinále Světového poháru (2004)
Ligový titul se Slavií (2003) 

Ligová bilance se Slavií:

6.sezóna – 1x titul, 1x finále, 2x semifinále a 1x čtvrtfinále, letos zatím postup do semifinále

Foto: © www.hc-slavia.cz, 1x www.hokejcb.cz