Růžička: Myslím si, že letos se hrál v play off vynikající hokej

P r a h a – Vladimír Růžička si v nabitém programu minulých dní našel chvíli čas na to, aby se s fanoušky Slavie podělil o dojmy z právě skončené extraligové sezony 2005/2006. Navzdory finálové porážce se Spartou hodnotil uplynulou sezonu jako úspěšnou. „Měli jsme silné mužstvo a hráli jsme v popředí tabulky,“ uvedl s tím, že za předvedenou hru musí hráčům poděkovat. „Finále, to byl skutečně hokej na vysoké úrovni.“

O SEZONĚ: Myslím si, že jsme hráli slušný hokej

Před několika dny skončila sezona 2005/2006. Jaká z vašeho pohledu byla?
Trošku mě mrzelo, že jsme celou sezonu, s výjimkou několika kol v druhé části, vedli tabulku a pak jsme to v závěru základní části zbytečně pustili. To byla škoda, to mě trošku mrzelo. Ale jinak, co se týče předvedené hry, si myslím, že jsme hráli slušný hokej. I když jsme určité výpadky také měli.
A co se týče play off, tak si myslím, že slávistický fanoušek viděl pěkný hokej. I když jsme finále nedotáhli do konce a, bohužel, se nám nepovedlo získat titul, tak za to, co kluci během sezony předváděli, jim musím poděkovat. Finále, to byl hokej na vysoké úrovni. Kolik fanoušků hokeje to sledovalo na těch dvou na stadionech! Byl to dokonce divácký rekord. A díky televizním přenosům to mohli tisíce diváků vidět na vlastní oči. Ta sezona pro nás, ať je to jak chce, byť neustále říkám, že jsem chtěl zlato a ne stříbro, skončila dobře. Když jsme si před sezonou povídali o tom, kam chceme dojít, jak by to mělo skončit, tak jsme říkali, že se chceme dostat do finále, a to se nám podařilo. Bohužel jsme nedosáhli na pohár pro vítěze, to nás pochopitelně moc mrzí a budeme v té nadcházející sezoně dělat všechno pro to, abychom titul získali.

Když srovnáte loňské play off s tím letošním, jak to srovnání dopadne?
To je strašně těžké hodnotit, protože ta kvalita s těmi hráči z NHL byla určitě trošku někde jinde. Ale myslím si, že se letos ti hráči určitě nenechali zahanbit. Návštěvy byly velké a diváci to uměli ocenit. Myslím si, že se letos hrál v play off vynikající hokej. Všechna mužstva, co jsem měl možnost vidět v televizi, hrála vynikající hokej. Mělo to náboj, hráči ze sebe v play off mnohdy vyždímali maximum toho, co se dalo. Nám se to ale těžko srovnává, když jsme vloni vypadli hned ve čtvrtfinále. Když to ale shrnu, tak za poslední čtyři roky jsme byli třikrát ve finále a to je určitě úspěch. Někde jsem četl, že Slavia je věčně druhá. Dostat se za poslední čtyři roky třikrát do finále, to je ale, myslím si, velmi slušný výsledek.

O CHYBÁCH: Někdy spadne šťastný gól, někdy smolný gól, ale abychom vyloženě vzali puk a nahráli jim to…

Teď trochu odbočím. Když se hrálo finále, tak ještě ten den večer Česká televize zápas opakovala. Divák se tak na to mohl znovu, bez emocí, podívat a musím říct, že to byl zážitek. I přesto, že člověk znal výsledek a věděl, jak to dopadne, bylo to napínavé. Díval jste se také?
Na stadionu to každý nějak prožívá a je určitě dobré se na to ještě jednou v klidu podívat, takže to byl ze strany kanálu ČT 4 Sport dobrý počin. My to máme nahrané na kazetách, ale občas jsem na to i já televizi propnul a na nějaké části zápasů se koukal. Například na ten poslední zápas jsem se koukal ještě jednou na videu. To bylo oproti těm předchozím finálovým zápasům takové trochu jiné utkání. Byl to zápas založený na taktice, hrálo se na to, kdo dá první gól. My jsme jak v pátém, tak i v šestém zápase upustili od naší tradiční hry, trošku jsme ji změnili - v pátém zápase se nám to povedlo, v tom šestém už, bohužel, ne. Nepovedlo se nám skórovat a dostat se do vedení, aby soupeř musel otevřít hru. Naopak Sparta šla do vedení.
Myslím si ale, že už ty zápasy předtím jsme nezvládli. To by se nemělo stát, i když je to jen hokej a u hokeje se nedá plánovat. Mohu plánovat dovolenou, výstavbu domu, ale hokej nikoliv. Mohu mít určité představy, nějaké plány, ale vždycky ten hokej bude tak nějak na hraně: buď se k týmu přikloní štěstí, nebo naopak smůla. V těch zápasech se Spartou jsme většinou vedli, ale, bohužel pro nás, to soupeř vždycky obrátil, dokázal z ničeho dát gól, prostě se to vždycky někde odrazilo. Ale já to beru, takový je prostě hokej. Někdy spadne šťastný gól, někdy smolný gól, ale abychom vyloženě vzali puk a nahráli jim to… (nechápavě kroutí hlavou)
Na druhou stranu musím říct, že když se teď koukám na NHL, tak co ti hráči, hráči světové třídy, tam někdy předvádí, jaké dokáží udělat chyby. Možná právě proto je ten hokej tak krásný. Nelze si dopředu říct, tak a dneska budeme všichni hrát dobře odzadu. Pak stane chyba, prohráváte jedna nula a naopak je potřeba hrát dopředu jako třeba v tom posledním utkání. Byli jsme dobře připraveni na to, že budeme hrát dobře odzadu, že budeme držet střední pásmo a skutečně jsme kromě několika šancí Spartu k ničemu nepustili. Hrálo se na to, kdo dá první gól. Bohužel jsme ale ten první gól dostali my, hned za chvilku, při vyloučení Radka Dudy, jsme dostali druhý na dva nula a pak už to byl z naší strany vabank. Sparta si byla vědoma výborné formy Petra Břízy. Někdy k tomu, abyste vstřelil gól, nemusíte mít ani šanci, stačí, když se to prostě někde odrazí a spadne to tam. My jsme zkrátka to štěstí neměli. To, že hráč udělá hrubou chybu, se může stát, ale Sparta měla oproti nám obrovskou výhodu v tom, že dokázala každou naši chybu potrestat.

O PETRU BŘÍZOVI: Kdyby Petr neměl takovou famózní formu, tak jsme tu sérii vyhráli.

Vraťme se ještě k finálové sérii, konkrétně k pátému zápasu, který skončil strkanicí po nevybíravém faulu brankáře Petra Břízy na Davida Hrušku. Víte, mě tak trochu překvapila vaše reakce. Hrálo se finále, šlo o hodně, čekal jsem asi mohutnější protest, ale tak nějak to jaksi vyšumělo…
Neřekl bych, my jsme nechali na disciplinární komisi, aby ten zákrok prozkoumala. Ale, samozřejmě, v zápasech play off k takovýmto zákrokům dochází, každému můžou ujet nervy. Mně zase připadalo dost směšné… (úsměv), jak to Petr (Bříza) zdůvodňoval, že je jako brankář neohrabaný. Nevím, jak chtěl, aby to vypadalo navenek, ale jako hráč zodpovídá za všechno, co dělá. Určitě i brankář takových kvalit jako on určitě ví, co dělá, nemůže mi vyprávět, že je neohrabaný. Věřím tomu, že Davidovi určitě nechtěl zlomit ruku, ale je to otázka vteřiny, kdy se ten hráč musí rozhodnout. Komise takto rozhodla a my jsme to přijali.

Nezaskočila vás Sparta tak trochu tím, že přece jenom hrála něco jiného než v základní části, kdy jste si s ní až na ten poslední zápas vždy poradili?
Nemyslím si, že by v play off hráli něco jiného než v základní části. Sparta vždycky proti nám, i když se jí třeba nedařilo, hrála dobře. Pokud si vzpomínám, tak v jednom zápase, ve kterém jsme ji nakonec porazili, jsme takřka celý zápas prohrávali, ale nakonec jsme to obrátili a vyhráli. Myslím si, že Sparta proti nám vždycky hrála velmi slušně. I když jsme ji třikrát porazili, to mužstvo hrálo dobře. Já se domnívám, že Sparta hrála úplně to samé, co hrála vždycky: ze zabezpečené obrany, držela střední pásmo, moc po nás nešla. To bylo jasné od začátku.
Sparta nás překvapila jenom jednou věcí a to byl výkon Petra Břízy. Petr měl vynikající formu. Bylo až neskutečné, co on pochytal. Myslím si, že Petr Bříza měl svoji životní formu, to nás zaskočilo nejvíc. Finále bylo postaveno na proměňování šancí a Sparta prostě byla v útočném pásmu produktivnější. Oni jinak hráli stále stejně odzadu a čekali na brejky. Věřím tomu, že kdybychom měli více štěstí a dali nějaký ten gól a kdyby Petr Bříza neměl takovou famózní formu, jakou měl, tak jsme tu sérii vyhráli.

Lze tedy s nadsázkou říct, že vás Petr Bříza připravil o titul?
Petr Bříza měl neskutečnou formu, ale nesmíme zapomenout ani na vynikající formu Jaroslava Hlinky, který hrál také výborně. Myslím si, že tihle dva hráči Spartě strašně pomohli, ale tak to prostě někdy je. Například Tomáš Vlasák udělal ve dvou sériích hodně bodů, ale pak tu formu trošku ztratil a navíc se zranil. O tom to play off ale je. Vždycky nějaký hráč ulítne a může tu sérii rozhodnout. Petr Franěk zase výborně zachytal proti Třinci a Českým Budějovicím. Vždycky ten zápas rozhodnou určité momenty a určití hráči. Ve finále, vůbec v takovýchto vyrovnaných zápasech, je to tak trochu i otázka štěstí. Zmiňme například druhý zápas na Spartě, kdy jsme po dvou třetinách vedli dva nula. Hrálo se v podstatě na jednu branku a my jsme z několika tutových šancí nedali třetí gól na tři nula. Spartě tak k vítězství stačily ve třetí třetině pouhé tři šance, z nichž padly tři góly a to ještě jsme jí tu jednu museli připravit my!

Nelitujete teď tak trochu posledního zápasu v základní části, díky němuž se Sparta vůbec do play off dostala? Nebyla to z vašeho pohledu tak trochu medvědí služba?
Dneska se to tak možná jeví, ale oni si to uhráli sami. Víte, to je hrozně těžké, tam nebyl zrovna velký výběr – buď to byla Sparta nebo Pardubice, oba dva týmy jsou pro nás obrovští rivalové. Je to vlastně jedno, proti komu nastoupíte. Spartě ale ten poslední zápas proti nám vyšel a možná jim i nastartoval sebevědomí. Ale když se vrátím k těm finálovým zápasům, k prvnímu, který jsme hráli doma, i k tomu druhému na Spartě, tak je mohlo nastartovat cokoliv, ale v našich silách bylo, porazit je. Když se na to dneska zpětně dívám, tak je možné, že to mohlo být opravdu tak, jak říkáte, že to bylo prostě někde nahoře napsáno, že to tak dopadne.

O ŠTĚSTÍ: Chybělo nám štístko

Když to tak zpětně probírám, napadá mě, že někde nahoře asi muselo být napsáno, že vám ten titul není souzen…
Hokej je zkrátka o tom, že v určitých momentech rozhoduje štěstěna. Například jsem se tento týden díval na zápas NHL, Detroit hrál v Edmontonu, vedl dva nula a ve druhé třetině to bylo na střely 15 ku 2. na střely, zcela jednoznačný zápas. A nakonec Edmonton ten zápas vyhrál 4:3. A přitom ještě deset minut před koncem to bylo dva dva, Detroit dali na tři dva, oni tři minuty před koncem vyrovnali na tři tři a minutu před koncem dali gól na čtyři tři. Ať mi Jarda Holík nevypráví, že tohle není o štěstí! Kdyby Detroit vedl po dvou třetinách pět nula, tak nikdo neřekl ani slovo. Nastřelili tři tyčky a nebo to brankář vychytal. Určité momenty zápasu jsou vždycky tak trochu o štěstí. Jako například tehdy před třemi roky, těsně před koncem zápasu na Spartě, jak ten puk tam tehdy Chabada špatně trefil. To je prostě o štěstí. Ať mi nikdo neříká, že to není o štěstí! Chabada je výborný hokejista, ale v ten moment to nedal. Mohl být konec, ale my jsme pokračovali dál a došli jsme až do finále.

Jste znám tím, že vždycky věříte do poslední vteřiny, že se se zápasem dá ještě něco udělat. Tak tomu určitě bylo i ve finále se Spartou. Asi jste v ten obrat hodně věřil, když jste zapsal na soupisku i zraněného Tomáše Vlasáka, který by se v případě samostatných nájezdů šel do šatny převléci…
Samozřejmě, že jsem tomu věřil, ale chtěl bych k tomu říct, že obě dvě mužstva v tom posledním zápase v podstatě hrála to samé, dobře bránila. I my jsme nastoupili s tím, že budeme hodně bránit a podle toho i ten hokej tak vypadal. Není jednoduché mávnout jakoby kouzelným proutkem a najednou hrát úplně něco jiného. Samozřejmě, že to těm klukům na té střídačce nebo v kabině řeknete, ale v té chvíli je to mužstvo už psychicky dole a těžko se zvedá. To mužstvo v tu chvíli může nastartovat jedině nějaký šťastný gól, třeba odražený puk. My jsme Spartě dali snad jen jeden jediný laciný gól a to byl ten v tom pátém utkání, kdy Honza Novák ten puk hodil z mezikruhů rovnou do šibenice. Ale jinak jsme se na ty góly strašně moc nadřeli. To bylo až nemožné, z čeho jsme gól nedali. Chybělo nám štístko, chyběl nám takový nějaký třeba ušmudlaný gól, jaký padl třeba v zápase Zlín – Sparta, kdy to Murínovi prošlo mezi betony. Nám takové góly ve finále prostě přestaly padat. Třeba když byli dva naši hráči před bránou. Michal Sup to vytáhnul, vedle byl Tomáš Vlasák, který mohl dávat do prázdné, ale nedal to, to jsou momenty, které rozhodují o všem. V základní části to není tak vidět: jeden zápas vyhrajete, druhý prohrajete, ale v play off je to něco jiného, jdete zápas po zápase, pořád proti jednomu mužstvu. Tam vás může nastartovat jedna malinká chybička soupeře nebo trochu štístka. My jsme sice Spartu ze začátku přehrávali, ale ty góly jsme prostě nedali. Naopak v závěru zápasů jsme inkasovali.

Takže si stojíte za tím, co jste řekl bezprostředně po skončení finále, že zlomovým zápasem ve finále se Spartou byl hned ten první doma v Sazka Areně?
Ano určitě to pro nás bylo zlomové utkání, protože Sparta byla celé utkání pod tlakem a přesto dokázala vstát doslova z ničeho. Ten zápas jsme mohli klidně vyhrát, třeba jako ten pátý, nebo i ten druhý, ve kterém jsme vyhráli o gól. Bohužel, stalo se to, co se stalo a to nás dostalo dolů. Musím říct, že v zápasech s Třincem i s Českými Budějovicemi nás provázelo velké štěstí. Podle mne hrály České Budějovice lepší hokej než třeba Sparta: atraktivní, s nasazením, nahoru dolů, ale Sparta hrála naopak efektivně, na brejky, na rychlé góly a to se jí nakonec vyplatilo. Vsadili na vynikající výkon brankáře, bylo opravdu neskutečné, co Petr Bříza dokázal pochytat.

O KOMPLEXU Z POSLEDNÍCH TŘETIN: Bohužel jsme Spartu my sami, svými chybami, vraceli do zápasu

Mimochodem, co jste říkal komplexu posledních třetin, kdy ty zápasy Sparta otáčela?
Otočila první zápas, pak třetí, ale tam to bylo o gól, to se občas stane, ale potom otočila i čtvrtý zápas, což bylo, podle mého názoru, jedno z našich nejlepších utkání. V tom zápase jsme je, bohužel, my sami, svými chybami, vrátili do zápasu. Každý hráč je jenom člověk a tu chybu může udělat, třeba jen jednou za sezonu, ale bohužel právě v tomto rozhodujícím momentě.

Je to možná absurdní myšlenka, ale přesto ji vyslovím: Kdyby se hrálo jen na dvě třetiny, tak jste ve finále vyhráli čtyři nula na zápasy a stali jste se mistry.
To ano, ale bohužel se hraje na tři třetiny (smích).

Jak jste zaháněl smutek po prohrané finálové sérii?
Musím říct, že jsem tu porážku nesl velmi těžce, protože jsem viděl, že na ně máme. To pak člověka opravdu hodně mrzí. Kdybychom na to neměli, tak to člověk tak nějak překousne a řekne si, co se dá dělat. Smutek jsem zaháněl tím, že jsem byl doma a díval jsem se na NHL, to byly někdy opravdu neskutečné zápasy. Vychutnával jsem si to a vychutnávám si to stále, dívám se na všechny zápasy, co na těch sportovních kanálech co mám, dávají.

Takže to téměř nespíte…
Tak zase hrozné to není, ono se hraje od osmi, devíti večer, to je výhoda, nebo v jednu v noci, to také ještě jde. Horší je to ve tři ráno, když je to přenos z druhého konce Ameriky, to už to moc nesleduji, kouknu alespoň na třetinu, na dvě, a když začínám usínat, tak to vypnu a jdu si lehnout. Jsou to ale úžasné zápasy, neskutečný hokej.

O PRÁCI VE SLAVII: Nedovedu si přestavit, že bych dělal pro někoho jiného, než pro Slavii

Ač vám jako generálnímu manažerovi a trenérovi letos ve Slavii skončila předchozí smlouva, zůstáváte i nadále u A týmu. Takže nic se nemění?
Jako generální manažer mám podepsanou smlouvu na další tři roky a na rok jako trenér. Na příští sezonu tedy zůstává vše při starém, nic se nemění, ani asistenti, ani generální sponzor.

Neláká vás zkusit to v NHL? Nechtěl byste jako kdysi Ivan Hlinka koučovat nějaký zámořský tým v NHL?
Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale pro mě je Slavia všechno. Nedovedu si přestavit, že bych dělal pro někoho jiného, než pro Slavii. Jestli někdy v budoucnu nebudu trénovat A mužstvo, tak budu trénovat mládež. Něco prostě musím dělat, mě nebaví sedět někde tam nahoře a koukat z okna. Chci být u toho, na ledě.
Co bude dál, se samozřejmě uvidí, ale jako generální manažer mám smlouvu ve Slavii na tři roky a ty tři roky tady určitě zůstanu. Teď vůbec o NHL neuvažuji, ať už to se synem dopadne jakkoliv. Jestli Vláďa půjde do Ameriky za rok, za dva, nebo jestli to půjde zkusit na rok do nějaké zámořské juniorské soutěže, na tom nic nemění, já tady zůstanu. Přece jsem nešel do Slavie, abych si tady vychovával syna. Slavia mi dala šanci a pro mě je teď vším. Já si opravdu vůbec nedokážu představit, že bych šel někam jinam.

A přitom moc nechybělo a vůbec jste ve Slavii nebyl. Tehdy, před lety, jste hrál ve Švýcarsku a uvažoval jste o návratu do Litvínova, kde jste hokejově vyrůstal. Teď asi malinko přestřelím, když řeknu, že jste možná ani nevěděl, že nějaká Slavia existuje…
Asi věděl, ale nějak jsem to víc nesledoval, Tenkrát, v roce 1994, mi zavolali, jestli bych sem šel hrát. Volal mně Zdeněk Volejníček, to je velký kamarád Ríšy Fardy, a Richard Farda se mně ptal, jestli bych sem šel. Zprvu jsem moc nechtěl, říkal jsem si, co na to bude říkat táta, že po návratu do Česka jdu hrát za Slavii.

To musel být tenkrát pro vašeho tatínka šok!
Nejen pro tátu, ale pro všechny.

Nakonec jste se ale se Slavií dohodl…
Musím se přiznat, že jsem si to vůbec nedokázal představit. Protože jsem v NHL už tolik nehrál, tak jsem šel hrát do Švýcarska, ale tam už končila sezona. Tady, na Slavii, byla ještě šance hrát. Věděl jsem, že se stejně chci vrátit do Česka, tak jsem na to kývnul, i když tady už mě v novinách pomalu odepisovali. Postoupili jsme tehdy se Slávií do extraligy a tím to pro mne ale skončilo. Vedení klubu mně sice nabízelo, že bych tady mohl zůstat, ale já už jsem byl pevně rozhodnutý, že prvně budu jednat v Litvínově. Jenže tam jsme se nějak nedomluvili, tak jsem sem zavolal, dali jsme si schůzku a během patnácti minut bylo všechno dohodnuto.

Tak trochu náhoda, nemyslíte?
Ano. To, že jsem skončil ve Slavii, byla opravdu obrovská náhoda.

O HRÁČSKÝCH VÝMĚNÁCH: Shánět peníze na hokej, to je dnes strašně obtížný úkol

Hráči mají smlouvy obvykle do konce dubna, přesto sdělovacími prostředky koncem dubna hýbaly zprávy o přestupech hráčů. Co jste říkal třeba takovému Znojmu, kde to vypadalo, jako by tým skončil a bourali stadion…?
(smích) To je normální, tak to zkrátka funguje. Shánět dnes peníze na hokej, to je strašně obtížné. Pro nás, ve Slavii je proto Skanska velkou garancí. I tak ale se má Láďa Blažek jako obchodní manažer co ohánět. Já jsem na tyhle věci neměl vůbec čas. Teď ale Láďovi pomůžu, protože těch peněz je potřeba stále víc a víc. Jsme domluveni, že finanční prostředky teď budeme shánět spolu, abychom klub měli na příští sezonu zajištěný. Podnikneme nějaké kroky, ale ten rozpočet bude určitě nižší, než byl v posledních dvou letech. A čím jedině můžeme rozpočet snížit? Samozřejmě hráči, kteří mají vyšší smlouvy.

O NÁVŠTĚVNOSTI: Chtěl bych všem slávistickým fanouškům poděkovat

Co jste říkal návštěvnosti v Sazka Areně? Letošní play off, tak trochu díky pražskému finále, zaznamenalo divácký rekord.
Ty návštěvy byly úžasné, už s těmi Českými Budějovicemi a pak samozřejmě se Spartou. Byla to úžasná atmosféra a pro ty hráče to byl zážitek. Právě ty vysoké návštěvy na stadionech dělají hokej hokejem. Bylo to opravdu neskutečné. Je pro hokej určitě jen a jen dobře, že si diváci na ty stadiony našli cestu. Myslím si, že určitě nelitovali a viděli pěkné zápasy.

Cítili jste podporu slávistických fanoušků, kterých, alespoň opticky, zápas od zápasu přibývalo?
Určitě. Chtěl bych všem fanouškům poděkovat, samozřejmě především těm, co jezdili na ty zápasy venku. Tam jsme se s nimi setkávali, bylo to něco úžasného. Je až neskutečné, kolik těch fanoušků na zápasy venku jezdilo. Je to dobře, přece jenom se ten hokej hraje pro diváky. Samozřejmě, že jsme rádi, že jezdí v tak hojném počtu, oblečeni do slávistických dresů. Je to moc pěkné a ještě jednou bych jim chtěl moc a moc poděkovat. Doufám, že tím, že jsme ten pohár nezískali, že jsme je nezklamali, i když, stejně jako oni, to pochopitelně neseme hodně těžce. Prohrát ve finále se Spartou je určitě zklamáním.

Chystáte nějaké zásadní změny pro diváky v příští sezoně?
To se teprve uvidí, v průběhu příštích týdnů se to bude projednávat. Bude to těžké, některá mužstva diváky netáhnou a ten stadion je moc velký na nějakých tři a půl, čtyři tisíce diváků. Pak to vypadá, jako když tam nikdo není.