Nejsem plážový typ, říká Vladimír Růžička

P r a h a - Scénka jako vystřižená z hokejové učebnice. Na ledě zimního stadionu v Edenu se prohánějí mladí hokejisté. Ve čtyřech skupinách pod dozorem zkušených trenérů nacvičují v rámci Letní hokejové školy Vladimíra Růžičky bruslení, práci s holí či zakončení. Vše na ledové ploše sleduje i trenér A mužstva a generální manažer Slavie Vladimír Růžička.

V tom jeden z kluků při nájezdu na brankáře ztratí puk. Vladimír Růžička jej zachytí a zamíří s ním k brance. Klučina v brance je připraven, tváří v tvář hokejové legendě by určitě rád uspěl, ale hokejový mág vytahuje z rukávu jeden ze svých hokejových triků: dloubne do puku, ten přeplachtí mladého brankáře a za ním zapadne do odkrytého růžku branky. Vladimír Růžička i po letech dokazuje, že to s pukem umí.

Mladí hokejisté poslouchají rady trenéra.

Vladimír Růžička sleduje trénink hokejových nadějí.

Přichází další fáze tréninku.

Trénink zaměřený na bruslení.

Také letos, již po osmé, se tradičně v červenci koná v Edenu Letní hokejová škola Vladimíra Růžičky. Pauzu mezi sezonami tady již osmým rokem vyplňuje hokejová škola, jíž Vladimír Růžička propůjčil své jméno. Ještě si ani nestačil po minulé sezoně pořádně odpočinout a už je na ledě znovu. „Tohle je moje dovolená,“ říká přesvědčivě. Před osmi lety společně s Jiřím Kalousem a Danou Soldánovou rozjeli zajímavý projekt, jakýsi letní kemp hokejových nadějí. „Funguje to velmi dobře, až mě překvapilo, jak obrovský zájem to vzbudilo.“ Organizátoři kempu si pochvalují zájem dětí, které se sem rády a často vracejí. Rok od roku je jich více. Letos se prvního turnusu (9. až 15. července) zúčastnilo 105 dětí, na tom druhém (16. až 22. 7.), který právě probíhá, je jich asi 110. „Jezdí sem hodně kluků z Čech a Moravy, letos je tady i pár kluků z Polska, ze Slovenska a ze Švédska, předloni jsme tady měli i kluky z Ruska, ale víceméně je to určeno především pro děti z České republiky,“ dodává Vladimír Růžička.

Dovolená? Nejraději jsem s rodinou a pejsky doma na zahradě, tvrdí Vladimír Růžička

Co vám práce s dětmi dává?
Je to úplně něco jiného než v sezoně, děti jsou bezprostřední. Pro mě je to v podstatě odpočinek po celoroční práci a cesta, jak se odreagovat od profesionálního hokeje. Naše vlastní děti už odrostly, je jim sedmnáct a více, a protože hokejová škola je určena pro děti od sedmi do čtrnácti let (letos pro ročníky 1992 až 2000), řekli jsme si, že v tom budeme pokračovat. Nechceme školu zrušit jen proto, že v ní už nemáme svoje děti.

Objevil jste už mezi hokejovými talenty někoho, kdo vás zaujal, kdo se vám vyloženě líbil?
Sem tam se tady objeví hráč, který je opravdu vynikající a kterému umožníme hrát za Slavii, ale je opravdu těžké, třeba v těch osmi devíti letech, říct: ten kluk je dobrý a hned ho vzít sem do Slavie. Rodiče se nás většinou ptají, jestli bychom jejich syna tady nevyzkoušeli. Pokud se v mužstvu u nás prosadí, tak si ho tady necháme. Například juniorského reprezentanta Jiřího Jebavého, který je dnes už i v A mužstvu Slavie, jsme objevili právě tady, na druhém nebo třetím ročníku hokejové školy a přivedli jsme ho sem do Slavie. Obecně lze ale určitě říct, že jsou všichni ti kluci velmi šikovní.

Takže letní hokejová škola je takový kemp hokejových nadějí?
Samozřejmě, je tady pochopitelně hodně kluků, kteří hokej v nějakém oddílu už hrají. Je to pro ně takový tábor na ledě.

Jsou mezi dětmi třeba i synové slavných hráčů?
Teď ne, ale v minulosti sem jezdil například syn Rosti Vlacha. Mám dojem, že tady malý Rosťa byl snad dvakrát nebo třikrát. Takže stává se to. Nyní je tady hodně kluků z Mostu, z Litvínova, z Karlových Varů, z Chomutova, z Plzně, z Českých Budějovic, ale také i z Hodonína a Břeclavi.

Už i laik pozná, že hráči, kteří jsou na vaší letní hokejové škole, dobře bruslí, umí přihrávat, zpracovávat puk. Předváděli tady v Edenu takové hokejové dovednosti, že jsem měl pocit, že to určitě nejsou žádní začátečníci, že už prostě něco umí…
Musím říct, že za těch osm let se nám snad jenom dvakrát stalo, že sem přišli kluci, kteří vůbec neuměli bruslit. Domluvili jsme se ale rodiči a ti kluci tady zůstali. Jeden trenér si je vzal na starost a naučil je bruslit. Ale jinak musím říct, že ti kluci jsou na tom bruslařsky většinou velmi dobře, máme tady dokonce i jednoho šestiletého kluka z Litvínova. Hodně dětí je z Prahy, když jsou ale menší, tak ještě přespávají doma u rodičů. Rodiče je sem ráno přivezou, tady jsou celý den a večer si je zase odvezou. Ale ti starší už normálně spí tady na hotelu.

Jaký je to pocit, když se tak díváte na ledovou plochu a tam se prohánějí kluci s 97 a jmenovkou Růžička na zádech? Nezavzpomínáte si na doby, kdy jste ještě hrál?
Musím říct, že ani ne, ale musím přiznat, že je to takové zvláštní, až srandovní… (zamyslí se a oči se mu zalesknou), ale důležité hlavně je, aby ti kluci tady byli spokojení, aby se jim tady líbilo, aby se za ten týden něco nového naučili. Kluci se ale učí velmi rychle, stačí jim to jednou ukázat, třeba nějakou zábavnou formou, a už to chápou. Neměl by to být jen suchý dril, aby si ten pobyt tady děti opravdu užily.

Před dvěma roky se realizační tým skládal z deseti trenérů, dvanácti vedoucích, celkem jej tvořilo kolem třiadvaceti lidí. Kolik lidí tvoří nyní realizační tým?
Dneska je nás už třicet. Na ledě se pohybuje v průměru kolem pětadvaceti dětí, u každého týmu (ty jsou v každém turnusu celkem čtyři) máme dvě vedoucí, jednoho hlavního trenéra a dva asistenty. Když to jde, jak jdu na led prakticky s každým týmem.

Hráčům se letos věnuje i bývalá atletka Helena Fuchsová, to dříve, tuším, tady nebývalo…?
Ano, to je opravdu nové, chtěli jsme hokejovou školu obohatit o lehkoatletickou přípravu, takže ti kluci mají možnost vidět i to, co hráči dělají mimo led: Mají prostě možnost poznat hokej i z té druhé stránky. Vedle fotbalu, basketbalu si při cvičení i protáhnou tělo a absolvují takovou lehkou atletickou přípravu.

Letní hokejová škola je především zaměřena na vedení kotouče, střelbu, silovou přípravu, aerobik…, na co ještě?
Máme pěkné počasí, takže kluci chodí dvakrát týdně na hodinu, na hodinu a půl, do sousedního bazénu, aby si i zaplavali. To je výhoda tady tohoto areálu, tady je všechno pohromadě. Využíváme školní hřiště základní školy Vladivostocká, i její tělocvičnu, děti se stravují v restauraci Nad ledem a bydlí hned vedle na hotelu, kde mají i snídani.

Dovolenou tedy trávíte s dětmi na zimním stadionu, zbude vám čas i na vaši rodinnou dovolenou?
Ale s rodinou jsem pořád. Sice se neustále v novinách píše o tom, že jsem od rána do večera na stadionu, ale po sezoně jsme měli pět týdnů volna, takže čas na to si odpočinout, jsem rozhodně měl, i když jsem měl po sezoně hodně papírování a musel jsem sem často docházet. Ale kdybych chtěl jet na dovolenou, tak bych si na to čas určitě udělal. Já ale nemám zapotřebí jezdit někam k moři, ty pobyty u moře nemám moc rád. Nejraději jsem s rodinou a pejsky doma na zahradě, nebo si tady v Čechách jedu zahrát golf.

Takže plážový typ nejste?
To určitě ne.