Šoumen jménem Adam Svoboda

P r a h a – Takové představení Sazka Arena ještě nezažila. Diváci po pátečním zápase s Třincem povstali a tleskali jedinému borci na ledě - Adamu Svobodovi. Ten právě předváděl známé číslo Oldřicha Kaisera Vozembouch. „Nevěděl jsem, co mám dělat,“ smál se chvíli poté. „Byl jsem v takové euforii, že bych snad proskočil i tím plexisklem, ale to se mi nepodařilo,“ vyprávěl po zápase, v němž Slavia deklasovala svého soupeře 8:1.

Zatímco ostatní hráči brzy zmizeli v šatně, vy jste zůstal na ledě a vystřihl známé číslo Oldřicha Kaisera…
To bylo poděkování fanouškům, protože i když jich přišlo tak málo, tak dokázali zápasu vytvořit pěknou kulisu. Atmosféra byla opravdu velmi slušná, zejména poté, co jsme začali dávat góly. Bylo je opravdu hodně slyšet.

Na vás bylo vidět, jak moc si ten zápas užíváte, zejména poté, co jste šli do vedení a soupeři jste začali sázet jeden gól za druhým…
Myslím si, že to si užívá každý hráč, když vedete čtyři, pět nula, daří se vám přesilovky a proměňujete šance…, to i na mě padne taková pohoda, to se pak hraje úplně jinak.

Neštve vás, že jste v závěru zápasu přišel o nulu?
Neštve, protože jsem si to zkazil vyloženě sám. Ten puk jsem nechával, myslel jsem, že to jde nad, ale on najednou začal padat a jak já už jsem byl tak líný zvednout ruku… (smích).

Takže za stavu nula nula byste jej určitě měl?
Asi ano, hrubě jsem to podcenil a ono se mi to nevyplatilo…

Přesto na vás v ten moment bylo vidět, jak moc jste naštvaný. Nadával jste spoluhráčům?
Zkusil jsem to…(úsměv), jen tak ale naoko, před lidmi, protože to byl můj gól. Mrzí mě, že kluci mají kvůli mně mínus.

V zápase jste si přidal i nějaké ty kliky…
Ano, rozhodčí signalizoval vyloučení a protože jsme měli asi tak dvě vteřiny puk a rozhodčí to neodpískal, tak jsem vystartoval, ale pak jsem se vrátil a dal jsem si za trest několik kliků. V hledišti byli kamarádi, pro ně jsem ty kliky dělal.

Kdy jste zjistil, že vylučovat se bude na straně domácích, že tedy jedete špatně?
Byl jsem snad na půli cesty, říkám si, stále nic, ale naštěstí si toho nikdo z hráčů soupeře nevšiml.

Slavii jste v zápase hodně podržel, zejména v těch momentech, kdy rozdíl skóre nebyl ještě tak výrazný, a předvedl několik výborných zákroků. Cítil jste se v pohodě?
Já se teď cítím docela v pohodě každý zápas. Někdy to tam napadá, někdy ne. Teď jsme ale měli pár zápasů smůlu a ty šance, co jsme měli, jsme většinou nedali, a naopak skórovali soupeři. V pátek se to konečně obrátilo a v tom je ten hokej krásný.

Asi jste šli do zápasu s vědomím, že Třinec venku umí, vždyť z posledních čtyř zápasů venku třikrát naplno bodoval. Byli jste na to nějak zvlášť speciálně nachystáni?
My jsme hlavně věděli, že Třinec má výborné brejky, že na to má brejkové hráče, kteří to umějí sehrát, kteří umí zahrát výborně přesilovky, hrají to po lajně, takže do toho je hodně těžké sáhnout hokejkou, protože bych si to tam mohl hodit sám. Ale docela jsme si to pohlídali, něco mě trefilo, něco jim přeskočilo, přece jenom byli trochu zbrklí. My jsme naopak do konce zápasu jeli jako mašina.

Vy sám jste občas přidal i nějaké ty efektní zákroky…
Člověk nepřemýšlí, co dělá navíc, když se člověk baví, tak se baví…

Takové vítězství jste asi hodně potřebovali…
Každý potřebuje vyhrát, každý potřebuje tři body, tabulka je hodně vyrovnaná, i když teď se to přece jen trošku roztrhalo. Nechceme ale ztratit kontakt s vrchem tabulky a naopak se chceme do té špice protlačit, takže musíme bodovat.

Při závěrečné děkovačce týmu jste zůstal stát ve středovém kruhu s třineckým brankářem Daněčkem. Co jste si říkali?
Byl takový skleslý, tak jsem mu říkal, co dělá, že dostal čtyři góly (smích). Je mu teprve osmnáct, nebo devatenáct let, takových zápasů ještě bude. Docela jsem ho seřval (úsměv). Byl smutný, ale pak se začal smát. Tak jsem si říkal, že je to s ním ještě v pořádku.

Je dobře, že je teď pauza?
Pauzu určitě uvítají všechny týmy. Je potřeba si odfrknout, protože to bylo po té předchozí reprezentační akci docela nahečmané. Kluci si udělají pohodu, nakoupí si dárky…

Ale to vy coby reprezentační brankář nestíháte…
Kdepak, já už mám nakoupeno…

Ani odpočinku si asi příliš nedopřejete…
Není to tak hrozné. V pondělí potrénujeme, pak se hrají nějaké zápasy, bude to sice náročné, ale nároďák je nároďák, to je úplně něco jiného, to je čest! Takže to, jestli je člověk nebo není unavený, zase nehraje takovou roli. Rodinné důvody nebo zranění, jiná omluva neexistuje.

Těšíte se do reprezentační brány?
Tak (povzdechne si), dlouho jsem v ní nebyl, takže se samozřejmě těším. Uvidíme, je to zápas jako každý jiný, i když to je za nároďák. Budu chytat se stejným přístupem jako v extralize a uvidíme, buďto to vyjde, nebo ne.