Juza by si rád zahrál za dospělé

Střeleckým tabulkám i kanadskému bodování juniorů Slavie momentálně vévodí osmnáctiletý Martin Juza. Odchovanec Slavie je velice perspektivní hokejista s velice dobrou technikou. Jako mnoho jiných podřizuje hokeji vše, k čemuž přispěl jeho táta i celá rodina. Martin bydlí v Praze a dálkově studuje management obchodu a má jednu sestru.

Na led jsem se poprvé postavil, když mi byly 3 roky. Ve čtyřech letech mě rodiče přihlásili do hokejové přípravky HC Slavia Praha. A na Slavii to bylo proto, že jsem bydleli ve Strašnicích. Od 7. třídy jsem hrál vždycky se staršími kluky. Celou svou dosavadní kariéru jsem působil ve Slavii. Sice jsem asi v šestnácti letech jsem měl odejít do zámoří, ale nakonec jsem tu zůstal, hlavně kvůli škole. Byl jsem v té době v prvním ročníku. Před touto sezónou se naskytla možnost v prvoligovém Šumperku, kde jsem i celý srpen trénoval. Když řekli mi, že bych hrál až čtvrtou lajnu, tak jsem se raději vrátil do juniorů Slavie.

Je pro tebe škola opravdu tak důležitá?

Já nechci spoléhat jen na hokej. Člověk nikdy neví, co se může stát. Přijde zranění a bez vzdělání je v dnešní době člověk bez šancí. Taky samozřejmě rodiče, a hlavně máma chtěla, abych si dodělal školu. Vyučil jsem se obchodníkem a teď dálkově studuji management obchodu, což je i s maturitou.

Jak trávíš svůj volný čas a jaké jsou tvé záliby?

Ve volném čase hlavně odpočívám, ale věnuji se také škole a přítelkyni. Chodíme spolu do kina a poslední dobou i do divadla. Jinak mám rád sporty. Rád plavu, jezdím na kole a na chalupě chodím rybařit. V televizi se podívám na dobrý film nebo na sportovní přenosy. Jinak od malička bylo moje velké přání hrát tenis, což se mi nesplnilo, ale v létě si občas zahraji. Také mě láká motosport, ale ještě nikdy jsem se nebyl na žádný závod podívat na vlastní oči. Když mi zbude čas, tak se chodím dívat na Slavii na extraligu.

Máš mimo hokej nějaké dobré kamarády?

Na základní školu jsem chodil do sportovní třídy a tam jsme byli samí hokejisté. V učení jsem měl pár kamarádů, ale nejlepší kamarády mám mezi hokejisty. Tady v juniorech je celkem dobrá parta, možná jen chybí nějaký vyložený vůdce. Někdo, kdo když něco řekne, tak to opravdu platí. Máme poměrně mladý tým v porovnání s ostatními, ale jsme si tu všichni rovni.

Jakou máš povahu?

No jsem náladový kliďas. Teda v soukromí jsem kliďas, ale na ledě jsem nervák. Dřív jsem s tím měl problémy, ale snažím se s tím něco dělat. Občas jsem se neudržel a křičel jsem na rozhodčího, takže i proto bych nechtěl být kapitánem. Ale myslím, že každý hokejista by měl být spíš výbušnější a nenechat si nic líbit.

Vraťme se k hokeji, na čem zakládáš svoji hru?

Já vyznávám technický bruslařský hokej. Těžím především z rychlosti a umím umístit puk. Proto se mi líbí evropský styl hokeje. Třeba bych se tvrdé hře přizpůsobil, ale nepřijde mi to moc hokejové a snad ani pohledné pro diváky.

Co potřebuješ zlepšit?

Potřebuji hlavně nabrat na váze, protože moderní hokej je hodně o osobních soubojích. Takže hlavně zesílit, což znamená dávat si navíc, bez toho to prostě nejde.

Měl jsi někdy nějaký dlouhodobý výpadek?

V 5. nebo 6. třídě jsem měl natažené vazy v koleně, ale spravilo se mi to a už s tím naštěstí žádné problémy nemám. Jinak jsem nikdy dlouho nechyběl.

Byl jsi zván do mládežnických reprezentačních výběru? A jak by jsi hodnotil své účinkování?

S reprezentační „16“ jsem absolvoval všechny akce. A vyvrcholení byl Turnaj čtyř ve Finsku. V reprezentační „17“ jsem myslím jednou chyběl, jinak jsem byl zván na všechny srazy. A když přišel čas na reprezentační „18“, tak mi nezačala dobře sezóna. V juniorech Slavie jsem hrál, pro mě z neznámých důvodů, ve čtvrté lajně. Od toho se odvíjí i moje pozdější neúčast na mistrovství světa do osmnácti let. Sice mě to mrzí, ale co se dá dělat. Byl jsem na turnaji s B reprezentací do osmnácti let, kde jsme vyhráli a já byl kapitánem. To byla pro mě velká čest, protože jsem dostal důvěru jak trenérů, tak i spoluhráčů. Ale já jsem radši, když na sebe neupozorňuji s „C“ a ani s „A“ na prsou a to platí i ve Slavii. Vyhovuje mi styl hokeje v reprezentaci, protože mezinárodní hokej je ještě víc technický než naše domácí soutěže. A taky do toho člověk dá úplně všechno.

Čeho si ve svém hokejovém životě nejvíce vážíš?

Tak určitě turnaj 4 s reprezentační „16“, kde jsem byl v All-Star týmu, a vyhrál jsem nejlepšího střelce. Ještě si vzpomínám, že v 7. třídě jsem na turnaji ve Strakonicích vyhrál ocenění pro nejlepšího útočníka v České republice. Nezapomenutelný zážitek byl, když jsme se Slavii vyhráli juniorský titul mistra republiky. To byl ten poslední titul, a ačkoliv jsem až tak moc nehrál, pořád bylo skvělé být u toho.

Jsi s někým opravdu dobře sehraný? Hraje se ti s někým lépe než s ostatními?

Tady ve Slavii se mi hodně měnili spoluhráči. Tuhle sezónu si dobře rozumím s Makaloušem. Je to velký bojovník, ale hlavně u toho umí přemýšlet. Minulý rok jsem hrál s Kopeckým a taky nám to spolu dobře klapalo. No a v „16“ a „17““ mě dávali trenéři hodně dohromady s Dominem a Hemským. Hodně jsme si rozuměli. Hemský je technik a Domin podržel puk a dělal dobře místo před bránou. Jinak mám rád chytré obránce, kteří umí podpořit útok, jako je například Aleš Pavlas.

Vzpomeneš si na nějakého trenéra, který ti byl velkým přínosem?

Je důležité vážit si každého trenéra, protože každý přinese něco dobrého. Ale pamatuji si, že v 8. třídě mě vytáhl pan Jaroš do 9. třídy. Měl jsem hodně rad trenéra Slížka, který mi toho také hodně dal a vzal mě mezi dorost. A trenéři Šindel a Kalous mě vytáhli zase mezi juniory. Ale nejvíce si vážím pana Růžičky, před kterým mají všichni hráči obrovský respekt.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Tuhle sezónu bych rád co nejvíce trénoval s „A“ týmem Slavii a případně bych si rád zahrál i nějaký zápas. Pro příští sezónu bych si přál hrát někde za chlapy. Myslím, že bych se rychle přizpůsobil. Trénování v Šumperku bylo pro mě velkým přínosem a věřím, že příští sezónu budu ještě lépe připraven. Chtěl bych hrát extraligu nebo 1.ČP ligu. A rád bych se popral o nominaci do reprezentační „20“. Spíš mi vyhovuje technický styl, takže bych do budoucnosti rád zůstal v Evropě. Ale nebráním se zkusit si i zámořský hokej. Samozřejmě velký sen je zahrát si v NHL.

Kdo je tvůj největší fanoušek?

Celá rodina, ale hlavně táta chodí na každý můj zápas. Tuhle sezónu ještě nevynechal. Když hrajeme venku, tak nejezdí pravidelně, ale někdy jede i na Moravu.

Co ti hodně vadí?

Nesnáším, když mi někdo lže a naopak oceňuji upřímnost. Nemám rád cestování v MHD, hlavně v létě. Raději jezdím autem, když mi ho rodiče půjčí. Já mám rád svůj klid. Třeba mám někdy náladu být jen sám, a tak se zavřu v pokoji a poslouchám Lennyho Krawitze, nebo prostě hudbu podle nálady a relaxuji.