Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
ROZHOVORY
5. července 2007

Svou kariéru bych chtěl zakončit ve Slavii, říká Jan Novák

Do pražské Slavie přišel Jan Novák ve svých osmnácti letech a stal se ikonou tohoto klubu. Jak by také ne, když v něm strávil plných devět let. „Málokterý tým v extralize se může pochlubit stejnými podmínkami,“ nedá na Slavii dopustit. Před začátkem loňské sezony si odešel vyzkoušet první zahraniční angažmá do ruské Kazaně, se kterou ztroskotal až ve finále na Magnitogorsku. „Rád bych ještě nějakou dobu zůstal venku, ale kariéru bych chtěl zakončit ve Slavii,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro klubové stránky Novák.

Skloubit školu s hokejem šlo v pohodě. Školu jsem totiž flákal

Jak jste se dostal k tomu, že začnete hrát hokej a bylo to, jako u většiny hokejistů, již v předškolním věku?
K hokeji mě dovedli rodiče. Začínal jsem, jak říkáte, okolo čtyř let, tedy v období, kdy začíná většina dětí. Na zimák mě vozil taťka nebo mamka. Strašně mě to bavilo, trénoval jsem co to šlo.

Pocházíte z Havlíčkova Brodu. Jaké tam panovaly podmínky pro lední hokej? Měl hokej v Brodě konkurenci v jiných sportech?
Moc jiných sportů se tam na nějaké solidní úrovni asi hrát nedalo. Ale nevím to přesně. Byl jsem zaměřený na hokej a jestli tam byl třeba fotbal? O to jsem se ani nezajímal. Podmínky byly stejné jako v každém malém městě před dvaceti lety. Samozřejmě, že teď už je to v Brodě lepší. Je tam hezký zimák a plavečák, takže děti mají lepší podmínky, než jsme měli my. Naše generace to sice měla těžší, ale myslím, že je to lepší. Člověk se pak musí víc snažit, aby se prosadil.

Nastupoval jste hned od začátku na postu pravého obránce?
Ano, hned od začátku jsem se motal vzadu. Už si ani nevzpomenu, jestli jsem se tak rozhodl sám, nebo mě tam postavili trenéři. Je to už hodně dlouhá doba.

Kam pak následovaly vaše další kroky z Havlíčkova Brodu?
V sedmnácti jsem se na rok stěhoval do Olomouce, kde jsem dělal školu a hlavně nastupoval za Olomouc, abych mohl jet na mistrovství světa osmnáctek, protože z Brodu by ta šance byla o mnoho menší. I oni chtěli, abych hrál v Olomouci dorosteneckou extraligu.Byl to ale hezkej rok. Bydlel jsem na pokoji s Honzou Markem, který tam hrál taky. Flákali jsme školu a věnovali se hokeji... To bylo super! (směje se) Skloubit školu s hokejem u nás nebyl problém! Vždycky jsme se totiž někam zašili... Sice nám ze začátku dělali problémy, ale pokaždé se nám nějakým způsobem podařilo sehnat omluvenku nebo se na něco vymluvit.

Přesun na post trenéra Vladimíra Růžičku moc nezměnil

Pak už se s nabídkou ozvala Slavia...
Ze Slavie mi volal Jarda Látal, který se mě ptal, jestli bych chtěl jít do toho a hrát za ně. Řekl jsem, že jo. Tak jsem tedy v létě po sezoně přišel do Prahy a začal trénovat s áčkem.

Neměl jste, než jste poprvé vstoupil do kabiny Slavie, kde seděla spousta výborných hráčů, trochu strach?
Samozřejmě že jsem strach měl. Asi jako každý mlaďas, který takhle přijde. Pokud to tedy není jo velký suverén, mezi které jsem určitě nepatřil. Byl jsem nervózní. Viděl jsem Vláďu Růžičku, kterému jsem začal vykat. Ale přišlo nás tam víc mladých, například Tomáš Divíšek a Petr Míka – ty oba jsem znal ze srazů mládežnických reprezentací. To byla také výhoda. Dost času jsme trávili spolu a snažili se prosadit.

Jak velká to byla změna, když se Vladimír Růžička přesunul z pozice hráče na post generálního manažera a trenéra zároveň?
Nějak moc ho to nezměnilo, je furt stejný, hokejem žije. Začal nový hokejový život, který mu zatím vychází. Pro Slavii dělá absolutní maximum.

Předpokládám, že hráči, kteří mu do té doby tykali, mu ze dne na den vykat nezačali.
Vláďa chce od každého hráče, aby mu tykal. Na vykání si nezakládá. Ale jiné to trošku bylo. Nejdříve byl jedním z nás, potom náš nadřízený.

Vláďovi jsem neoznamoval, že chodím s jeho dcerou

Promiňte mi tuto otázku ohledně vašeho soukromí. Jak reagoval, když jste mu oznámil, že chodíte s jeho dcerou Evou?
(smích) Já mu nic neoznamoval... To asi za mě udělala Eva. Víte, že já ani nevím, jak přesně se to mezi námi seběhlo? Prostě jsme se potkali na zimáku a šli do kina. Pak zase do kina, zase do kina...

Nevyzvídala pak Eva na svém tátovi nějaké podrobnosti o vás?
To nevím, ale něco malého asi jo (směje se). Nikdy jsem se jí na to neptal, ale určitě nějaké podrobnosti vědět chtěla. Tak mě asi táta pochválil, když to dopadlo tak, jak to dopadlo!

Eden versus Sazka Arena - všechno má své pro a proti

Ve Slavii jste strávil dlouhých devět let. Zažil jste jak několik sezon ve vršovickém Edenu, tak v libeňské Sazka Areně. Jak se v klubu, ať už po sportovní stránce nebo po stránce zázemí, v průběhu oněch devíti let měnily podmínky pro hráče?
Na Slavii byl vždy super servis. O hráče je perfektně postaráno. Už když jsem přišel jako mladík, mohl jsem si vybrat hokejku, s kterou chci hrát, obstaráno mi bylo vše, co by mohlo zlepšit můj výkon. To mají kluci i teď. Po tom, co začal Růža trénovat, Slavia začala mít velké úspěchy. Vyhráli jsme titul, rok poté skončili druzí. Pak jsme sice vypadli ve čtvrtfinále s Libercem, ale to se stane. A rok na to zase finále. Výsledky se začaly dostavovat a k tomu patřilo i to, že Eden najednou začal být malý. Tým potřeboval větší luxus, který by byl zároveň nabídnut i divákům. Takže se ani nedivím, že Slavia přistoupila k přestěhování se do Sazka Areny. Hrálo se mi v ní výborně, obzvlášť když přišel plný dům. Hráč samozřejmě pociťoval, když přišlo málo lidí, že je to takový mrtvý, ale tak to prostě bylo. Všechny haly nemůžou být plné. Tohle je bohužel hala pro sedmnáct tisíc lidí a když přijdou čtyři tisíce, není to moc vidět. Když přišel stejný počet do Edenu, byl plný dům a skvělá atmosféra. Všechno má své pro a proti. Doba je ale taková, že většina lidí chce mít určitý komfort.

Mnoho hráčů mi přiznalo, že teprve až po odchodu ze Slavie si uvědomili, jak skvělé podmínky jim klub po dobu angažmá nabízel. Jinými slovy, že perfektní servis docenili až po svém odchodu. Můžete to potvrdit?
Nemůžu to posuzovat podle sebe, protože jsem prošel jen Slavií, ale od ostatních kluků dobře vím, jak velké problémy jsou v jiných týmech. I v těch, které si hrají na hodně velké profíky. Jde o problémy s penězi, ale třeba i o pouhé obstarávání hokejek. Na Slavii jsem odehrál devět let a nikdy jsem neměl problém, všechno bylo tak, jak má být. Jak jsme se dohodli, tak se i stalo. Měli jsme i spoustu věcí, které jsme nevyžadovali. Veškerý servis byl tedy na úrovni. Málokterý tým v extralize se může pochlubit stejnými podmínkami jako Slavia.

Slavia se od svého postupu do extraligy během několika málo let vypracovala mezi nejužší tuzemskou špičku. Pociťoval jste od svých soupeřů, že se na vás chtějí vybičovat ještě o něco více než na ostatní mužstva v soutěži?
Jasně že jo! Pamatuji se, že když jsme v mistrovské sezoně hráli finále s Pardubicemi, bylo to strašné, neskutečně vyhecované! V mé poslední sezoně ve Slavii mi naopak přišlo, že už se to trošku zklidnilo. Ale to se zase může rychle změnit. S tím, že nás někdo nemá rád, však já osobně problém nemám. Pražáky samozřejmě nemají rádi nikde, všude se na Prahu nadává. V tom to máme stejné se Spartou.

S kterým hráčem ve Slavii jste si za ta léta sedl nejvíce?
Nejvíce asi s Divochem (Tomášem Divíškem – pozn. aut.). Trávíme spolu hodně času i mimo sezonu, partnerky se navzájem také velmi dobře znají. Jezdíme společně na dovolenou, jsme spolu i na Silvestra. Ale pak je tady i spousta jiných. Je těžké vybrat jen několik lidí. Pak bych ještě na někoho zapomněl. Musím říct, že jsem nikdy neměl problém vyjít se spoluhráči.

Baza v Kazani? Nejlepší hotel, ve kterém jsem kdy byl

Poslední rok jste strávil v ruské Superlize v týmu Kazaně. Kdybyste měl tamní soutěž srovnat s tou domácí, co by vám vyšlo?
Když jsem do Ruska přišel, říkal jsem si, jak je možné, že se o téhle soutěži říká, že je hned po NHL druhá nejlepší na světě. Pak jsme přijeli do Petrohradu na turnaj Super Six a musel jsem se stydět za výsledky Sparty i ostatních týmů, protože jsme všem dali šest gólů a turnaj suverénně vyhráli. Svůj názor jsem tak musel přehodnotit. Ale musím říct, že Rusko je úplně jiná země, hraje se tu úplně odlišný hokej. Nevím, jestli to tak je jen v Kazani, ale tam se vůbec netrénuje. Skoro vůbec nic se nedělo, pořád se odpočívalo. Za celou tu dobu, nepočítám-li zápasy, jsem se zpotil snad jen jednou jedinkrát. A to když jsem zaspal a běžel na zimák. Potom ale přijde zápas a nasazení hráčů je obrovské. To se vůbec nedá srovnat s naší extraligou. Bavil jsem se o tom třeba i s Hejdičem (Janem Hejdou – pozn. aut.). Nevím, čím to je, že jak přijde zápas, Rusové sepnou a jedou na maximum... Do tohoto stádia se hráči v naší lize dostanou až v play-off, v základní části nikoliv. Možná to zní blbě, ale je to fakt.

Jaká je Kazaň pro běžné žití?
Kazaň je nádherné město! Mnoho lidí u nás má o Rusku zkreslené představy. Z vyprávění si myslí, že život v Rusku stojí za prd, ale alespoň o Kazani to neplatí. Obchody jsou vybaveny lépe než v Praze, žádný supermarket u nás nedosahuje kvalit těch v Kazani. Restaurace jsou taky pěkné. Byla tam navíc postavena krásná nová hala, město hokejem žije. Ale na druhou stranu musím uznat, že když jsme hráli v jiných městech, životní úroveň tam byla podstatně horší. Sto činžáků, jedny potraviny, jedna hala. To je hrozný. V takovém městě je pak těžké vydržet celý rok.

Jak jste v Kazani trávil svůj volný čas?
Jezdila za mnou přítelkyně, což mi hodně pomohlo. Byla tam asi čtyřikrát, vždy na tři týdny. Ale bylo to pro ni těžké, protože jsem většinou kvůli hokeji nebyl doma. Když jsme hráli doma, byli jsme na baze, při venkovních zápasech jsme byli mimo domov čtyři dny. V Kazani jsme byli tři cizinci, takže jsme dost času trávili spolu. Když skončil trénink, šli jsme si na hodinku lehnout a potom jsme zaskočili třeba na bowling, kulečník nebo golf. Večer pak na jídlo. Takhle to většinou chodilo každý den. Nemůžu ale říct, že bych se nějak nudil. Vždycky bylo co dělat. Navíc jsme si volali nebo komunikovali přes Skype s Honzou Markem, který hrál za Magnitogorsk.

Jak vypadala vaše baza?
Já jsem již v životě objel mnoho hotelů, ale takhle krásný „hotel“ jsem ještě neviděl! To bylo lepší jak pět hvězdiček. Na pokoji jsem vždycky spal sám, protože mám rád svůj klid. Baza byla v centru města, pět minut autem od zimáku. Říká se, že Kazaň má nejvíce peněz ze všech ruských týmů, takže i když jsme vyjeli ven, spali jsme v nejlepším hotelu ve městě.

V Superlize jste obsadili druhé místo, když jste ve finále nestačili na Magnitogorsk. Jak vedení klubu sezonu hodnotilo? Bylo spokojeno, nebo přeci jen pomýšlelo na titul?
Sezonu v klubu zhodnotili dobře, ale na titul pomýšleli. Trošku jsme na to dali záplatu vítězstvím na Super Six. Ale stejně jako my hráči, i vedení bylo trochu zklamané, protože když už se do finále dostanete, chcete ho vyhrát. Bohužel to nevyšlo, ale musím na rovinu přiznat, že Magnitogorsk byl ve finále lepší. Vyhrál zaslouženě.

Nepříjemné zranění z finále Superligy

Vás při posledním finálovém utkání postihlo velmi nepříjemné zranění, když vás brusle Jaroslava Kudrny zasáhla do obličeje. Mohl byste tento incident čtenářům slávistických stránek přiblížit?
Doháněl jsem ujíždějícího Kudrnku, který vystřelil a jak jsem byl ohnutý, kopl mě bruslí pod oko. Rozhodně v tom nebyl úmysl, byla to nešťastná náhoda. Pak jsem měl na chvíli výpadek paměti. Když jsem se probudil, bylo na ledě spoustu krve. Nejdřív jsem si myslel, že mi jenom teče krev z nosu. Lidi okolo okamžitě zavolali sanitku, ta ale ani po půl hodině nepřijela, tak mě nakonec do nemocnice odvezl spoluhráč, který v zápase nenastoupil. Když jsem tu nemocnici ale viděl, nestíhal jsem valit oči. Pokoje, které byly velké asi 10 metrů na 10metrů, obývalo zhruba třicet lidí. V tu chvíli jsem si říkal, že jestli mě na takovýhle pokoj dají, normálně odejdu. Naštěstí mi ale pokoj udělali z nějaké kanceláře, do které dali postel a televizi. Jejich stravu jsem taky moc nemusel, sestřička ale měla povinnost zajít mi do města pro jídlo z restaurace nebo McDonaldu. To byla také výhoda. Strávil jsem tam tři dny a nějak jsem to skousnul. Jelikož jsem byl po otřesu mozku, musel jsem v Rusku ještě týden vydržet, teprve potom jsem mohl nasednout do letadla a vyrazit do Prahy. Tady už jsem šel jen na vyndání stehů.

Mluvil jste o svém zranění s Jaroslavem Kudrnou?
Vím, že mi ihned po zápase volal, ale to jsem u sebe neměl mobil. Mluvil jsem s ním, až když mi kluci mobil donesli do nemocnice. Omlouval se mi, ale neměl za co. Pogratuloval jsem mu k vítězství v Superlize, on mi popřál brzké uzdravení.

Ve Slavii bych chtěl zakončit svou kariéru

Zůstanete v Kazani i v příští sezoně?
To teď ještě nedokážu říct, o smlouvě se jedná. Kdyby to nevyšlo, uvidíme co a jak. Každopádně bych ale rád zůstal venku. Do Slavie se ještě vracet nechci, ale kariéru bych chtěl zakončit právě v ní. A osobní cíle do budoucna? Hlavně být zdravý, časem mít rodinu a hrát hokej na vrcholové úrovni, abych mohl sebe a svou rodinu na nějaký čas finančně zabezpečit. Pak si někde postavím hotel... (smích)
Autor Jan Škvor
Nepřehlédněte
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Ukázali jsme naši sílu, deset gólů je jen bonus, ví Polák

Pěti body (3+2) se výrazně podílel na první výhře juniorů v semifinále proti Šumperku. I díky Vojtěchu Polákovi slávisté vyhráli úvodní zápas v Edenu 10:2. „Jsem rád, že jsem to konečně protrhnul a ...

Číst více
ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

Číst více
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více
MLÁDEŽ 26.3.2024

Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

Číst více