Sobotka: Konkurence v týmu Bruins se nebojím, záležet bude jen na mně

Již v průběhu loňské sezóny se vědělo, že v následujícím ročníku se pražská Slavia bude muset obejít bez služeb vycházející hvězdičky Vladimíra Sobotky, který se rozhodl zkusit štěstí za mořem v týmu Boston Bruins. Talentovaný mladík dostal od Medvědů nabídku smlouvy již před rokem, tehdy ji však s díky odmítl. „V té době jsem se ještě necítil na to, že bych se mohl v NHL prosadit,“ prohlašuje skromně útočník, kterému počátkem července bylo dvacet let. Letos však již vábení Bostonu vyslyšel a podepsal s klubem dvoucestnou smlouvu. Slavia tak ztrácí „obrovského srdcaře“, jak Sobotku nazval trenér a generální manažer pražského klubu Vladimír Růžička.

Vladimíre, do Ameriky vás lákali už několik let po sobě. Byl jste od mládí rozhodnutý, že zůstanete v české extralize, dokud se nerozhodnete odejít do NHL?
Ano, už od začátku jsem chtěl hrát jenom za Slavii. Byl jsem tak domluvený i s Růžou (Vladimírem Růžičkou – pozn. aut.). I když jsem před rokem dostal nabídku od Bostonu, dohodli jsme se, že tady ještě jednu sezónu zůstanu a za mořem to zkusím až za rok. Pokud by tedy opět přišla nabídka.

Byla důvodem, že jste na rozdíl od jiných zůstal v extralize, osoba Vladimíra Růžičky, který vám garantoval dostatek prostoru na ledě?
To zaprvé, navíc jsem se v té době ještě necítil na to, že bych se mohl v NHL nějak výrazněji prosadit. Ale určitě to bylo i tím, že jsem ve Slavii měl dostat více času na ledě.

Jak moc jste litoval zranění ramene, které jste utrpěl na začátku letošního roku? Neměl jste obavy, že by to mohlo zkomplikovat vaši cestu do zámoří?
To ne. Problémy s ramenem jsem měl už dřív, asi čtyřikrát jsem ho měl vykloubené, takže jednou to přijít muselo. Bohužel se to stalo zrovna před play-off. Ale s tím se nedá nic dělat. To je hokej.

I tak jste se ale ve čtvrtfinálové sérii s Českými Budějovicemi objevil na soupisce Slavie. Jak k tomu došlo?
To už jsem byl po operaci. Zkoušel jsem trénovat na ledě, zkoušel jsem si nájezdy. Poté, co mužstvo prohrálo v Budějovicích první čtvrtfinále právě na nájezdy, mi volal Růža, jestli jsem připravený případný nájezd odjet. Řekl jsem mu, že jo. Od té doby jsem trénoval s kluky.

Jednalo se tedy jen o výpomoc při nájezdech?
Přesně tak.

K vašemu zranění došlo krátce poté, co jste se podruhé za sebou stal nejlepším českým hráčem na mistrovství světa dvacetiletých. Nebylo zranění trochu ovlivněno tím, že jste si po šampionátu neodpočinul a hned naskočil do extraligového kolotoče?
Ne, to určitě ne. Odpočatý jsem byl, po šampionátu jsem pár dní volna měl. Růža mi po mém příletu volal a ptal se, jestli chci hrát. Že rozhodnutí je jen na mně. Řekl jsem, že jsem připravený. Stalo se, už se to nedá vrátit.

Údajně o vás před rokem mělo zájem též ruské Dynamo Moskva. Nepřemýšlel jste o tom, že byste - podobně jako třeba Jiří Hudler - před odchodem do zámoří vyzkoušel ještě ruskou ligu?
Vůbec ne. Jako první jsem měl vždy Slavii. Když budu chtít hrát v Čechách, Slavia pro mě bude jasnou volbou. V takto mladém věku jsem navíc o odchodu do Ruska vůbec nepřemýšlel. Peníze pro mě nejsou všechno, navíc Boston je prostě NHL. Ani jsem neznal podrobnosti ohledně případného přestupu do Dynama. Měl jsem smlouvu ve Slavii, ani Růža o tom nechtěl nic slyšet. Nemrzelo mě to.

V Bostonu na vás čekají dva krajané - bitkař David Krejčí a také vítkovický talent Petr Kalus, který jen kvůli zranění chyběl na mistrovství světa do 20 let ve Švédsku. Hovořil jste s nimi o týmu Bruins a co vám o mužstvu a organizaci říkali? (V době, kdy jsme s Vladimírem Sobotkou rozhovor pořizovali, byl Petr Kalus ještě hráčem Bostonu. Ten ho však hned druhý den poslal do Minnesoty výměnou za brankáře Fernandeze – pozn. aut.).
Jedeme spolu na první kemp týmu, takže by neměl být žádný problém. O Bostonu jsme spolu mluvili po internetu. Vyzvídal jsem věci ohledně hokeje. Jak tým funguje, co farma, jak se trénuje. Řeč ale přišla i na záležitosti ohledně bydlení.

Už plánujete, kde budete v Bostonu bydlet?
Až tak dopodrobna jsem to zatím neřešil. Uvidíme, jestli mi něco sežene agent, ale předpokládám, že se tím budu zabývat až na místě.

Jak jste na tom s angličtinou?
Dělal jsem ji od čtvrté třídy, takže nějaké základy mám. Uvidím, jak to s ní bude vypadat v Bostonu, přinejhorším mi tam s jazykem někdo pomůže. Plánuji, že se jí v Americe ještě budu muset trochu věnovat. Z angličtiny ale strach nemám.

Za Boston v minulosti hrál i Pavel Kolařík. Co vám o něm říkal on?
S Pavlem jsem se o Bostonu bavil, moc se mu tam líbilo. Prý je tam ale dost velká konkurence. Nebojím se toho, jsem připravený tvrdě makat. Jestli se prosadím do prvního týmu bude záležet jen na mně. Když mě pošlou na farmu, budu bojovat dál. Něco mi o NHL říkal i Tomáš Žižka, který hrál za Los Angeles.

Změnil jste oproti jiným rokům nějak vaši přípravu? V zámoří je způsob hokeje přeci jen náročnější na fyzickou připravenost.
Ani ne. Normálně jsem trénoval s kluky na Slavii. Myslím, že jsme toho udělali dost. Na Slavii jsou totiž letní přípravy výborné. Myslím, že bych měl být dobře připraven.

Na závěr ještě zkuste předpovědět, jak si v příští sezóně Slavia povede. Po dlouhé době na její výsledky už nebudete mít vliv…
Tým se celkem hodně změnil, přišlo několik nových hráčů. Jeho síla se ale pozná až na ledě. Letní příprava však proběhla dobře, rozjezd soutěže by tedy měl být lepší než v minulé sezóně. Sice odešel Petr Kadlec, ale Karol Sloboda s Romanem Němečkem by ho měli nahradit.