Radek Duda: Byl by ze mě gauner

Jedni ho milují, druzí nenávidí. Žádného člověka nenechá chladným, v každém vyvolá nějaké emoce. Kladné, nebo záporné. Radek Duda je rebel, který mluví a jedná způsobem, jaký mu je vlastní - přímo a na rovinu. A právě proto ho slavisté tak milují. Na nic si nehraje a za každou cenu je sám sebou. To jsou důvody, proč je Radek miláčkem publika. A to hlavně u žen...

Čím myslíš, že jsi získal fanklub, že zvolil do finále ankety právě tebe?
To je otázka spíš pro ně. Lidé, kteří chodí na hokej, tak ví, že hraju hlavně pro ně. Vždy se snažím odvést maximum, tím jsem si je asi naklonil na svou stranu.

Kdybys sám mohl někoho ze svých spoluhráčů nominovat, kdo by to byl a proč?
Asi Mára Tomica. Velkej makáč, dříč a hodnej člověk.

Jak vzpomínáš na své hokejové začátky?
To nevím, ale začátky byly těžký. Svým způsobem na ně ale myslím rád. Je pár minut v životě, kdy člověk takhle zavzpomíná a je to krásný. Těžký, ale krásný vzpomínky.

Vzpomínáš na období, kdy jsi byl ještě žákem? Bylo těžké skloubit školu a hokej?
Ty jo, ani ne. Bydlel jsem v Chodově a od čtvrté třídy jezdil každý den 14 km do Sokolova. Chodil jsem do sportovní třídy, tam ten program byl dost nakombinovaný. Někdy to bylo těžký, ale byl jsem takovej ten žák, co si šel do školy sníst svačinu. Pak jsem šel domů a žil sportem a zábavou.

Jak vzpomínáš na období puberty? Jako na bouřlivé období?
Jéžišmarjá. V pubertě jsem dělal různé ptákoviny. S kamarády jsme si čuchli k alkoholu a hlavně k holkám. Navíc jsme všichni byli hokejisti a žili tím. Ve městě jsme měli ty největší bábovky, byly to krásný léta.

Vzpomeneš si na své první rande? A na to poslední?
Určitě, na první rande nezapomeneš nikdy. To ti z hlavy nevypadne. No a to poslední? To také ne…(smích).

Co pro tebe znamená ideální dovolená?
Pro mě je ideální dovolená ta sportovní, oddechová. Nejvíce si ji užiju někde na horách na lyžích nebo na Floridě.

Musíš se kvůli hokeji omezovat v jídle? Na čem si nejvíc pochutnáš?
Jak stárneš, kila přibývají. Pár let si ten jídelníček hodně hlídám, snažím se jíst zdravě. Ale samozřejmě někdy to tělo nezdravé jídlo chce. A mé nejoblíbenější? Nejsem vůbec vybíravej, pochutnám si na všem.

Máš nějakou přezdívku? Kdo ti ji dal a proč?
V Chodově mi od malinka říkali Dudlíku, podle táty. Teď mi hodně kluků říká třeba Dudáku. U fanklubů soupeřů mám asi horší přezdívky (úsměv).

Co ty a módní trendy, sleduješ hodně, co teď zrovna frčí?
Móda je můj koníček. My, Dudáci, jsme to po sobě zdědili, každý chceme vypadat dobře. Jsem rád, že i moji známí mají módu rádi. Naše nákupy v Praze, Miláně nebo třeba New Yorku jsou už docela proslulí.

Hraješ s číslem 69, má pro tebe nějakou speciální symboliku?
Mám 69, oblíbené číslo je určitě. Moje kariéra se s ním otočila v Rakousku na play-off, od té doby na něj nedám dopustit. Navíc jsme to probírali i se známým a ten říkal, že oba máme rádi polohu 69, tak ať si to vemu. Poslechl jsem ho (úsměv).

Čím myslíš, že bys asi byl, kdyby ses nedal na dráhu profesionálního hokejisty?
Jsem vyučenej kuchař, ale asi bych to nedělal. Jak se znám, byl bych nějakej gauner. Buď bych lítal někde u vody nebo na horách, ale možná by se ze mě stal třeba mafián a měl bych problémy se zákonem.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch a čeho by jsi chtěl v životě dosáhnout?
Titul se Slavií je nejvíc, co jsem v životě dokázal. Moje největší sportovní přání do budoucna je podepsat kontrakt a zažít trenéra, jakého jsem poznal u juniorech v Kanadě v Lethbridge. Byl na mě dost přísný, ale měl mě rád, nedal na mě dopustit. Strašně věcí mě naučil.