Vladimír Růžička: Více klidu v koncovce!

P r a h a - Trenér a generální manažer Vladimír Růžička si před pátečním střetnutím představoval jistě jiný výsledek, vědu z prohry ale nedělal. Klíčový okamžik ztraceného zápasu viděl v promarněné přesilovce pět na tři a spoustě neproměněných šancí. Na druhou stranu tak jeho tým alespoň pomohl k bodům rodnému Litvínovu, který vedle milované Slavie zůstane navždy v srdci zkušeného kouče. ,,Na Litvínov mám velké vzpomínky,“ přiznává červenobílý mág.

Dnes jste s Litvínovem prohráli 1:3, překvapil Vás soupeř něčím?
Nepřekvapil mě ničím. Pozorně bránil a čekal na rychlé protiútoky, to jsme čekali. Zápas se lámal za stavu 1:1, kdy jsme hráli dvě minuty přesilovku pět na tři. Nebyli jsme schopní pořádně zakončit, prakticky jsme si nevytvořili gólovou šanci. To nás trochu poznamenalo, ve třetí třetině jsme navíc udělali hrubou chybu a inkasovali. Pak jsme soupeře zatlačili, ale už si to pohlídal.

Litvínov patří k týmům, které bojují o play-off. Jsou zápasy s těmito celky čím dál těžší?
O play-off hraje většina týmů. My o něj nehrajeme, ale musíme se na něj připravit. Nejde pak začít najednou hrát jinak. Naše hra není špatná, i dnes jsme šance měli, nedokázali jsme se ale prosadit v koncovce. Chce to více klidu při zakončení.

Jaký máte nyní cíl do konce sezony? Je to udržet si druhé místo?
Asi ano, ale důležité bude až to play-off. Tam se rozhodne, zda bude sezona dobrá, nebo špatná.

Z Litvínova pocházíte, jak prožíváte takovéto zápasy?
K Litvínovu mám samozřejmě velké vzpomínky. Žije tam spousta mých kamarádů, se zdejšími trenéry Jardou Hüblem a Petrem Rosolem jsem za Litvínov i hrál. Je to malé město, kde se všichni znají. Když tam jednou za půl roku přijedu, s kýmkoliv prohodím pár slov nebo se alespoň pozdravím. Trochu specifické to pro mě je, vzájemné zápasy už ale beru normálně. Když jsem na Slavii kdysi podepisoval smlouvu, bylo to jiné.

Pojďme změnit téma. Svou premiéru si v této sezoně odbyl Jan Novák. I když se prohrálo, tak on určitě nezklamal. Třeba v přesilovkách by mohl být hodně platný…
Určitě nezklamal, on i Pavel Kolařík hráli velice slušně. Hraje se tu trochu jiný hokej než ve Finsku, ale kdykoliv se Honza do Čech vrátil, tak s námi trénoval. Ví, jakým způsobem hrajeme a co od něj očekáváme. Pro naše zadní řady to je veliká posila.

Jak složitý byl jeho přestup? Čekali jste na transfer kartu a čas běžel. Nastala chvíle, kdy jste se bál, že to nevyjde?
Tak chvíli jsme čekali, ale to nebyl problém. Dohadovali jsme se na určité ceně a domluvili se. Během dvou, tří hodin to ve čtvrtek bylo hotové.

V týmu Novák nahradil Romana Němečka, jenž odešel do Ústí nad Labem. Kdybyste měl zhodnotit jeho angažmá, čekalo se od něj asi víc…
Roman si zvykal na nové mužstvo i na Prahu, takový přechod není vždy jednoduchý. Co se týče jeho přístupu k tréninkům i v kabině, byl jsem maximálně spokojený. Roman makal a pracoval, některé zápasy mu vyšly, některé ne. To ale k hokeji patří. Teď je v Ústí a uvidíme, jak se mu tam bude dařit. Nám se teď vrátil Honza a máme dost beků, do příští sezony navíc zkusíme další mladé hráče.