Přes sto tisíc bych už nešel!

P r a h a - Vzpomínáte na neuvěřitený závěr aukce mistrovských dresů, ve kterém se dva muži neúnavně přetahovali o dres kapitána Josefa Beránka? Napínavý souboj skončil zhruba po dvou hodinách, kdy se výsledná suma zastavila na rovných 51 000 Kč! Vítězem se stal pan Jan Bubník, třicetiletý fanoušek červenobílých, jenž deset ligových sezon v řadě nevynechal jediný domácí zápas Slavie! „Jsem moc šťastný, že jsem Hugův dres získal právě já,“ říká nadšeně.

51 000 Kč – to musíte Beránka přímo zbožňovat….
Určitě jsem jeho velký fanoušek, stejně jako jsem fanoušek třeba Davida Hrušky. Hroudův dres jsem ale získal v aukci už před pěti lety, navíc letos jeho čtyřiačtyřicítka v nabídce chyběla. Zpočátku jsem tak šel po dresu Pavla Kolaříka. Chvíli jsem ho držel, nicméně potom jsem se rozhodl, že Hugo bude jasná volba! Chytnul jsem se ho a už nepustil (směje se)!

Takže vás jeho dres zaujal víceméně omylem? Původně jste měl zájem jen o Pavla Kolaříka?
To ne. Mě ta aukce nejprve nechávala úplně v klidu. Až po pár dnech jsem si řekl, že do toho půjdu a zkusím získat další dres. A když nešlo dostat Hrušku, napadl mě Kolařík. Pak se to ve mně ale nějak zlomilo a já se začal soustředit na Pepu Beránka. Dal jsem tam necelých dvacet tisíc a vypadalo to, že za tu cenu jeho dres skutečně získám. Jenže pak se to trochu zvrtlo…

Vaše nabídka 19 500 Kč se na špici držela opravdu dlouho – překonána byla až těsně před koncem…
Přesně tak. Přišel jsem domů hodinu před skončením aukce a koukám, že nějaký Heineken (nick soupeře) zvýšil částku na rovných dvacet tisíc. S tím jsem trochu počítal, tušil jsem, že se částka bude ještě hýbat. Postupem času se to ale začalo dost šponovat! Padla hranice třiceti tisíc, potom čtyřiceti tisíc… Začal jsem se ptát - kam až jsem ochoten dojít já, kam až je ochoten dojít on? Bylo to o tom, kdy už to zastavíme, kdo z nás to vzdá jako první a nechá to tomu druhému. Já už jsem však takovej, že když se do něčeho kousnu, nic mě nemůže zlomit. Nicméně kdyby se to vyšplhalo ke dvě stě tisícům, mluvil bych možná jinak…(usmívá se).

Představte si, kdyby váš soupeř pokračoval v dražbě dál. Jaká vysoká by byla hranice, přes kterou byste už nešel?
Tou nejšílenější hranicí by asi bylo sto tisíc. To bych do toho ještě dal, ale samozřejmě jsem doufal, že tak daleko to nedojde. Hokejových nadšenců, kteří by dali za dres takové peníze, zase tolik není. Na druhou stranu je to cenná památka, je to mistrovský dres kapitána týmu. Ten se nezískává každý rok.

Jaké byly vaše první dojmy, když jste nabyl jistoty, že jste dres skutečně získal? Byla to radost, nebo mrzutost z toho, že se vám to takhle prodražilo?
Převládala ve mně radost. Člověk si sice říká, co všechno mohl za padesát tisíc mít, ale takhle se na to nedá koukat. Ty peníze navíc přijdou na dobrou věc – část se daruje Nadaci v Motole a část půjde na podporu slávistické mládeže.

Šel byste s Heinekenem třeba někam na pivo?
S tím nemám žádný problém. Ihned po ukončení aukce mi Heineken napsal mail, kde mi pogratuloval a vzkázal, že už měl pro ten dres připravené místo na zdi… Já bych mu touto cestou ještě jednou rád vzdal hold za to, s jakou vervou o něj bojoval. Byl to krásný souboj.

Jak proběhlo předání dresu?
V pátek mě kontaktoval pan Kratochvíl, se kterým jsme se dohodli, že si dres převezmu osobně v pondělí v Edenu. Těch jedenapadesát tisíc jsem zaplatil v hotovosti, nesl jsem je v takové malé kapsičce u kalhot…

Co vám řekli pánové Kratochvíl s Blažkem?
Pan Kratochvíl s velkým obdivem poznamenal, že je rád, že může osobně poznat člověka jenž je ochoten dát za dres přes padesát tisíc. Ve podobném duchu hovořil i pan Blažek, který sledoval dražbu on-line a nemohl tomu zpočátku uvěřit. Řekl jsem jim, že jsem velký fanda Slavie a že je to o srdíčku! Oba mi pogratulovali a poděkovali.

Jak se k celé věci postavili u vás doma? Byli hodně překvapení?
No, on o tom ještě nikdo neví… Neví o tom ani rodina ani přítelkyně, neřekl jsem to ani svým kamarádům. Ti to zjistí, až půjdou k vám na stránky a přečtou si tenhle rozhovor. Na jejich reakce jsem zvědavej, možná budou trošku v šoku…

A co vaše přítelkyně? Co vám řekne ona, až to zjistí?
To bych taky rád věděl! Nadšená z toho asi nebude, ale ona ví, že jsem do Slavie blázen. Za tyhle suvenýry jsem schopen utratit dost peněz, takže ji to ani tolik nepřekvapí. Budu ovšem muset postupovat opatrně…(rozesměje se)

Jaké máte nyní s dresem vlastně plány? Necháte si ho zasklít?
Jestli ho nechám zasklít, to ještě nevím. Neříkám, že ho nikdy nikam nevytáhnu, ale určitě mu přidělím nějaké čestné místo u mě doma. Až bude příležitost, nechám si ho od Pepy Beránka podepsat a pověsím si ho na zeď. Kdyby však nastala nějaká sváteční situace, třeba když bychom obhájili titul, obléknu si ho na sebe a půjdu s ním na stadion!

Jan Bubník s cennou trofejí.