Velký rozhovor s Jaroslavem Bednářem

Několik dní před Vánocemi zastihla hokejovou extraligu reprezentační přestávka. Hráči a fanoušci si tedy mohou dopřát zasloužený odpočinek. Redakce HC Slavia Praha ovšem nelenila a vyzpovídala jednoho z nejlepší útočníku O2 extraligy Jaroslava Bednáře. Hovořili jsme s ním o jeho hokejovém životě, o Lize mistrů, o současné slávistické herní krizi, ale i o mnoho dalším.

Kdy jste začínal s hokejem a v jakém věků je podle vás ideální nazout brusle a vzít do ruky hokejku?
S tím začátkem je to individuální. Ale samozřejmě platí, že čím později, tím hůře. Bavme se o nějakém ideální věku, kdy mě můj táta přivedl k hokeji a to bylo zhruba v pěti letech. Je nesmysl, když chcete mít syna na vrcholové úrovni, dávat ho na hokej v deseti letech. To už je pozdě a de facto hráč už nemá šanci to dohnat. Ať už bruslení, či ostatní věci.

Vy jste hokejově vyrost ve Slavii. Měl už tehdy pojem „kvalitní slávistická mládež“ takovou hodnotu, jakou má například v současné době?
V té době to bylo o něčem jiném. Za posledních 10 let je ve Slavii tendence stahovat kluky z celé republiky, starat se o ně a vychovávat je tady. Tenkrát k tomu nebyly prostředky ani lidé, kteří by se tomu věnovali.

Extraligu jste poprvé okusil v 18letech. Jak jste se vyrovnal s atmosférou prvních velkých zápasů?
Byl to obrovský adrenalin. Člověk je na ten první zápas nadržený. Já jsem odehrál jenom poslední třetinu a i když se prohrálo, tak to byl pro mě veliký zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Ze Slavie jste poté odešel a oblékal mimo jiné i dres Sparty. Mezi oběma pražskými kluby panuje velká rivalita a hráči, kteří přestoupí z jednoho klubu do druhého nebývají u fanoušků příliš oblíbení. Nevyčítal jste si někdy tento krok?
Nikdy! V té době nebyla Slavii ještě tolik vyvinutá a já jsem chtěl jít nahoru. Potom, co jsem se nedohodl na smlouvě ve Slavii, tak přišla nabídka ze Sparty a pro mě to byl odrazový můstek do Evropy respektive do další kariéry.

V roce 1999 jste si pak vyzkoušel první zahraniční angažmá ve Finsku, kde jste prožil dva poměrně produktivní roky. Poté jste byl draftován týmem Los Angels Kings a odjel hrát nejkvalitnější soutěž na světě NHL. S jakými cíli jste za moře cestoval?
Já jsem měl ještě smlouvu ve Finsku, ale tam už jsem si, dá se říct, neměl co dokazovat. Vyhrál jsem maximum, což byl nejlepší střelec sezony. Potom jsem měl touhu dosáhnout další mety a šel jsem vyzkoušet štěstí do Ameriky.

Nicméně v NHL jste se moc neprosadil. Když se zpětně ohlédnete, berete odchod do Ameriky jako chybu nebo cennou zkušenost?
To je spekulativní. Možná kdybych ještě jeden rok počkal a povedla se mi sezona ve Finsku, tak bych mohl dostat lepší smlouvu a více možností se prosadit. Ale na to teď člověk nemůže myslet, protože do toho nevidí. Já bych ale své rozhodnutí neměnil.

V sezoně 2003-2004 jste přestoupil do ruského Omsku. Panují tam skutečně tak skvělé hokejové podmínky jak popisuje například Jaromír Jágr či Jakub Klepiš?
Podle mě je to teď úplně jinde. Omsk má novou halu a i podmínky jsou tam rozdílné. Já si ale nemůžu stěžovat. O nás bylo také skvěle postaráno. Ale teď je v Rusku úplně jiná situace. Ruská liga má svoji asociaci a chce se postupně vyrovnat NHL, takže ty podmínky a regule jsou teď o něčem jiném.

Před třemi lety jste se vrátil zpět do svého rodného klubu Slavie. Co vás přimělo k návratu do české extraligy?
Rodina a osobní život!

Ve Slavii platíte za jednoho z nejužitečnějších hráčů. Loni jste navíc získali titul. Dá se říci, že angažmá ve Slavii plní vaše očekávání?
Mně se hlavně loni splnil můj životní sen a tím byl titul se Slavií. Teď bych mohl v klidu ukončit kariéru a říct si, že jsem dosáhl jedné věci, kterou jsem si v životě přál asi nejvíce. Od malička jsem vyrůstal ve Slavii a i když jsem strávil rok a půl ve Spartě, tak srdcem jsem byl Slávista.

Mluvil jste o konci kariéry. Jak vidíte svá následující hokejová léta? Přeci jen, neláká vás ještě zahraniční angažmá?
Přemýšlím nad tím. Po sezoně mi konči smlouva a…(zamyslí se)…uvidíme. Nějaké nabídky tam byly, ale teď jsem vázán smlouvou, takže se uvidí po sezoně.

S tím souvisí i následující otázka. Během tohoto ročníku se v novinách objevily informace ohledně vašeho přestupu do Ruska, ale nic z toho nebylo. Můžete to uvést na pravou míru?
Byl tam zájem z několika ruských klubů, ale mužstva se nedohodla a já jsem to musel respektovat. Platí fakt, že do konce sezony zůstávám hráčem Slavie.

Nyní už k aktuální sezoně. V současnosti se váš tým pohybuje okolo šestého místa tabulky. V úvodu tohoto ročníku vám vyšlo, na co jste sáhli a okolo 17.kola přišla herní a výsledková krize. Čím to, že jste si nedokázali udržet stabilní formu?
Je hromada subjektů, které ovlivní hru mužstva během sezony. A dá se říct, že na každé mužstvo přijde krize. Někdo si tou krizí projde víckrát. Může to být zraněním, únavou nebo prostě padne forma a nedaří se tak, jako se dařilo. Těch věci, které hrají roli je mraky a záleží na tom, jak je ta krize dlouhá a jak se s tím to mužstvo popere. Nejdůležitější je zvládnout závěr sezony.

Mluvil jste o zranění. Vás také v poslední době zužuje určitý handicap. Co přesně vás trápí?
Mám prasklý mezižeberní sval.

Jak k tomu došlo?
Při souboji v zápase s Libercem. Odehrával jsem puk a když jsem se v té rotaci uvolnil, tak jsem dostal ránu.

Cítíte to stále při hře?
To budu cítit ještě dlouho. To není věc, která odchází ze dne na den.

A na závěr krátce k Lize mistrů. Nedávno jste z této soutěže poměrně nešťastně vypadli, ale asi se mnou budete souhlasit, že Slavia zanechala v Evropě dobrý dojem.
Souhlasím. Ale hokej se hraje na vítězství. My jsme to v té poslední fázi nedotáhli do vítězného konce a bohužel jsme se s Ligou mistrů museli rozloučit.

Jak hodnotíte teď s odstupem hokejovou Champions league jako celek? Myslíte si, že má tento projekt budoucnost a že se můžeme těšit na další ročníky?
Myslím si, že jo. Hlavně ruský hokej do toho stoprocentně bude cpát hodně peněz a už teď se to vyvíjí ve velice dobrém světle.