Když mohu, tak rád útok podpořím

P r a h a – Uběhlo jen několik minut od závěrečného hvizdu v nedělním utkání Slavie s Karlovými Vary. Zatímco ostatní hráči se pomalu trousili do sprch, obránce Karol Sloboda byl již oblečený a s velkou taškou mířil k východu z Areny. „Promiňte, ponáhlam sa,“ omlouval se. „V pondělí máme volno a tak jedu na skok domů na Slovensko.“ Přesto redakci hc-slavia.cz poskytl rozhovor.

Když jste hráli ve čtvrtek 22. ledna ve Vítkovicích, tak jste byl po srážce s protihráčem u mantinelu dost otřesený, v televizi to vypadalo dost nepříjemně. Co se tam stalo?
Já jsem tam šel po puku, který tam byl u mantinelu, a chtěl jsem ho stůj co stůj vyhodit z pásma. A prostě jak jsem to vyhazoval, uviděl jsem sice toho hráče, ale on měl ty lokty trochu výš a schytal jsem to přesně do hlavy. Ještě jsem se ale vzpamatoval, dohrál třetinu, ale jak jsem si sednul po třetině v šatně, tak jsem špatně viděl na oko, špatně jsem zaostřoval, začala mě strašně bolet hlava a oči. Ještě jsem pak šel vyzkoušet druhou třetinu na jedno střídání, ale bylo mně špatně, takže jsem toho raději nechal.

V neděli jste už žádné potíže neměl…?
Ne. vůbec. Dva dny jsem odpočíval, nešel jsem na jeden trénink, a už je to v pořádku.

V neděli proti Karlovým Varům se čekal dost náročný zápas, obě mužstva byla v laufu, takřka na špici tabulky, navíc Karlovy Vary hrají útočný hokej. Že z toho bude až taková přestřelka, se ale asi nečekalo…
Nečekalo, vlastně hned na začátku jsme dali tři rychlé góly. Jejich brankář si na puk prakticky ani nesáhnul, o to to měl těžší, naopak pro nás to bylo lehčí, protože jsme dali na začátku rychlé góly a pak už to šlo.

Na jednom z gólů jste se asistencí podílel i vy…
To bylo při přesilovce pět na tři, dal jsem to Růžovi, ten šel kolem brány a nahrál to Micounovi (Tomáši Mickovi) na střelu.

V tom zápase vám tam padaly góly jako na běžícím pásu, někdy se nadřete, ale v neděli to tam padalo téměř samo.
Jednou je to tak, jednou je to zase jinak… Byli jsme pochopitelně rádi, že tomu tak bylo, že nám to tam momentálně padá.

Zmiňuji to mimo jiné i proto, že do útoku jste se často dostal i vy, ač povoláním obránce, nebo se teď nenápadně zaučujete na útočníka? Zraněných útočníků je opravdu hodně: Marek Tomica, Milan Kraft, nově Roman Červenka a Jaroslav Bednář, takže útočníci chybějí jako sůl, a vy sám jste se minimálně jednou za zápas dostal do vynikající gólové příležitosti, co chybělo?
Měl jsem to trochu víc potáhnout k tyčce, brankář mi zůstal při první tyčce a neroztáhnul nohy, já jsem to chtěl dát mezi nohy, ale bohužel to nevyšlo. Snad to tam příště padne.

Co kdyby vás trenér Růžička teď poslal do útoku?
Asi ne… (směje se), bohužel, nejsem tak dobrý bruslař jako útočníci, takže asi do útoku nepůjdu. Ale jsem rád, když mohu podpořit útok, když mohu pomoci.

Vy jste s Pavlem Kolaříkem v posledních zápasech vytvořili docela spolehlivou dvojici: zatímco Pavel vás jistí zezadu, vy se poměrně často pouštíte do brejků, podporujete útok, a nebo jej alespoň zásobujete rychlými přihrávkami, takže v té dvojici jste tím, kdo to má za úkol?
Pavel je super obránce, je to jeden z nejlepších defenzivních obránců ligy, takže on mi tam pomáhá vzadu a já, když mohu, tak zase rád podpořím útok.

Čekají vás teď tři zápasy v řadě venku, nebude to nepříjemné?
Jdeme od zápasu k zápasu, momentálně vyhráváme, hrajeme dobře, hrajeme v psychické pohodě a doufám, že spoluhráči se dají dohromady a že budeme takhle hrát dál a vyhrávat.

Takže na druhou stranu, vzhledem k počtu zraněných, je možná dobře, že další utkání je na řadě až v pátek.
Určitě, můžeme se dát do pořádku a trochu si odpočinout. Určitě je to tak dobře.