Jiří Kalous: Ve Slavii jsem byl maximálně spokojen

Mise Jiřího Kalouse ve Slavii po 14 letech skončila. Pravá ruka Vladimíra Růžičky zamířila do Liberce, kde bude dlouholetý slavistický asistent řídit tým v roli hlavního trenéra. Jiří Kalous pro červenobílé vykonal mnoho práce, a proto jsme na něj samozřejmě nemohli zapomenout a přinášíme vám na rozloučenou rozsáhlý rozhovor, který symbolicky probíhal v Edenu.

Ve Slavii jste působil od roku 1995. Jak těžké bylo po 14 letech odejít?
Nebylo to jednoduché rozhodování. Strávil jsem tady kus život. Dělal jsem ve Slavii práci, která mě hrozně bavila a také vnitřně naplňovala. Ale na druhou stranu už jsem chvíli cítil, že pokud by přišla zajímavá nabídka na pozici hlavního kouče od dobrého klubu, tak bych ji přijal. Ve Slavii jsem byl maximálně spokojen i vytěžován.

Máta za sebou tituly s juniory, dva tituly u áčka, takže to asi pro vás byla úspěšná léta, je to tak?
Tady nejde o mé úspěšné působení, ale o to, že Slavia byla úspěšná. Slavia dnes patří ke špičkovým klubům, jak v mládežnickém hokeji, tak v kategorii mužů a já doufám, že jsem svým malým dílem přispěl ke všem těm úspěchům a že moje práce měla význam. Samozřejmě budu rád, když se Slavii bude dařit i nadále.

Je něco, co vám za těch 14 let leží tzv. v žaludku?
Myslím si, že každý člověk s odstupem času vzpomíná především na ty dobré věci. Špatných situací si moc nevybavuji. Samozřejmě, že po sportovní stránce zde byly období, kdy se týmu nedařilo a všichni jsme byli ve stresové situace, ale to k této práci patří. Jednou jste nahoře, jednou jste zase dole. Udržet výkonnost non-stop na špici snad ani nejde.

Jak vám vyhovovala trenérská kombinace zkušený hokejista bouřlivák a vystudovaný trenér, který si prošel mládežnickým hokejem?
Rozhodující je, aby se trenéři shodli názorově a myšlenkově v přípravě týmu a v herním stylu. Musí spolu umět i komunikovat a sednou si jako lidi. Nám se toto všechno podle mého názoru s Vláďou povedlo.

Konzultoval jste s novým asistentem Jiřím Čelanským letní přípravu?
Na přípravě jsme s Vláďou pracovali již před koncem sezóny. Ještě mě v té době Liberec ani neoslovil. Předběžně jsme zajišťovali program, takže jsem se na tom i trochu podílel. Když se rozhodlo, že půjdu pryč, tak Vláďa našel řešení.

Vaše trenérská kariéra začala hodně zhurta. Začal jste v Rakousku u A-týmu a hned v první sezóně jste vyhrál mistrovský titul. Bylo vám jen 26 let. Jsou mladí hokejoví trenéři v Rakousku obvyklí?
Myslím si, že to není moc obvyklé. Tenkrát se sešlo vše potřebné pro úspěch. Když vyhrajete titul, musí se vždy sejít dohromady plno okolností. Nám se tenkrát vše povedlo.

Proč jste u našich jižních sousedů nezůstal déle?
Vrátil jsem se z rodinných důvodů. Manželka měla práci v Čechách, chtěl jsem dodělat FTVS a samozřejmě jsem se chtěl dostat do českého hokeje, který se úrovní nedá s rakouským srovnávat.

Stěhujete se z metropole na sever Čech, nebude vám Praha chybět?
Budu pendlovat mezi Prahou a Libercem. V Liberci mam již vytvořené zázemí. Velká výhoda je malá vzdálenost od Prahy. Pracovně budu natolik vytížen, že mi moc věcí chybět ani nebude. Rodina však zůstává v Praze. Dcera se dostala do prvního ročníku osmiletého gymnázia a i z tohoto důvodu jsme ji nechtěli vytrhávat z domova. Liberec je v dojezdové vzdálenosti, takže se to všechno dá zvládnout.

Jdete do úplně nového prostředí, nebo jste měl u Tygrů již kontakty?
Hlubokou znalost tamějšího prostředí jsem neměl, ale lidi pohybující se kolem hokeje jsem tam samozřejmě znal. Nic mě nějak extra nepřekvapilo. Náplň práce je obdobná jako na Slavii a Liberec má také vynikající podmínky. Klub disponuje dobrým zázemím a má i vynikající tréninkové plochy.

Asistenta vám bude dělat Filip Pešán, který byl v minulé sezóně na pozici hlavního trenéra a se kterým jste nikdy nikde nepůsobil. Vy jste ho na tomto postu nahradil. Nemůže to dělat zlou krev?
S Filipem jsem dříve znal jen jako se soupeřem. Imponuje mi jeho pracovitost a spolupracuje se mi s ním velmi dobře. Nemám z této výměny strach. Podívejte se třeba na Spartu. Tam proběhla obdobná situace a také bez problémů.

Liberec je velice ambiciózní, navíc budete poprvé v extralize jako hlavní trenér, takže budete pod velkým tlakem, ostatně jako ve Slavii. Jaký je váš recept na odpočinek od hokeje?
Zatím od hokeje moc odpočívat ani nechci, protože mě pořád nesmírně baví. Nejlépe si však odpočinu s rodinou.

Pocítil jste již nějaký zásadní rozdíl na trenérské pozici?
Zatím ani ne. V sezóně to samozřejmě bude jiné. Přibude koučing a určitá rozhodování budou jen na mně. Naplň práce a nasazení jsou zatím stejné. Když jsem byl ve Slavii, pracoval jsem s maximálním nasazením, nyní jsem v Liberci a pracuji s maximální nasazením. I kdybych byl u dětí, tak pracují s maximální nasazením. V tomto ohledu nedělám rozdíly.

Ponecháte v Liberci menší kluziště, ačkoliv se na něm sezona týmu nepodařila?
Úzké kluziště zůstane. Není to podle mne důvod neúspěchu Liberce v minulé sezóně. Někdy je sezóna dobrá, někdy špatná. To se nevyhne žádnému klubu. Úspěch můžete zopakovat, ale pak stejně přijde sezóna, která neuspokojuje vedení, sponzory, ani fanoušky. Stalo se to v podstatě všem extraligovým týmům. K hokeji to patří, proto je tak zajímavý.

Sledoval jste mistrovství světa?
Ano, sledoval.

Koukáte na zápasy mimo extraligu spíše jako trenér, nebo jako fanoušek?
Jako každého fanouška mě mrzí, že se nám nepodařilo přivést medaile. Fandím jako český fanoušek českému hokeji na mezinárodním poli. Samozřejmě, že jako trenér si člověk říká, proč, co a jak se zrovna právě udělalo. Konec konců máme v České republice deset milionů trenérů! Možná méně, když to podělíme dvě kvůli ženám. Ale každý samozřejmě ví, jak se to má hrát (úsměv). Jenže na ledě je to pak trošičku jiné. A hlavně mnohem těžší. Češi jsou bojovníci, a proto věřím, že se zvedneme. I když se úspěch nemusí dostavit ihned.

Trénoval jste i u mládežnických reprezentací. Jak koukáte na současnou krizi v juniorském hokeji?
Jsou to těžké časy, ale jsem optimista, protože si všichni začínají uvědomovat naše neúspěchy. Věřím, že se vrátíme na pozice, na které patříme. Důvodů, proč mládežnický hokej je tam, kde momentálně je, je více. To je na obsáhlý rozbor a nedá se to popsat v tomto rozhovoru.

Čerpáte tréninkové metody ze zahraničí? Vycházejí vůbec nějak pravidelně publikace pro trenéry ledního hokeje?
Vydávají se DVD, vychází odborné články a knihy. Dělají se také semináře. U nás nebyl zatím přísun informací podle mého gusta. Na mezinárodním poli se nám nedaří a díky tomu svaz radikálně změnil v této věci přístup. Osvěta pro trenéry je nyní dostupnější. Svítá na lepší časy. Každý si informace také shání sám, kde se dá. Například pomáhá kontakt s hráči v NHL.

Trenéři na sobě dnes musí také tvrdě pracovat. Může vůbec v dnešní době hráč ukončit kariéru a začít hned trénovat?
Ono to jde, ale druhá věc je, že k tomu samozřejmě také potřebujete náležité znalosti. Všechny obory jdou kupředu a u hokeje je to stejné. Například individuální příprava hráčů a materiální vybavení se posunulo strašně dopředu. Každý trenér, který je uzavřený novým trendům a metodám, je dle mého názoru sám proti sobě. Úspěšní trenéři se snaží vzdělávat a pracovat na sobě celý život.

Co byste chtěl v kariéře ještě dokázat? Umíte anglicky, německy a rusky, takže jste výborně jazykově vybaven. Láká vás třeba práce v zahraničí?
Neřekl bych, že jsme výborně jazykově vybaven, ale dokážu komunikovat v těchto třech jazycích. Do budoucna mám v hlavě jen a jen Liberec. Ten je pro mne prioritou a nepřemýšlím o jiné budoucnosti. Zajímá mě jen úspěch Liberce a ne to, co bych chtěl dokázat.

Jak se vám pojede na zápasy do O2 arény?
Samozřejmě, že se na ně budu těšit. S klukama se rád pozdravím. Uvidím, jaké to bude, nechci předbíhat.

Co byste vzkázal slávistickým fanouškům?
Chtěl bych všechny slavistické fandy pozdravit a poděkovat jim. Byl jsem tady hodně dlouho a myslím si, že díky tomu mohu posoudit, jak moc se fanoušci posunuli dopředu. Stejně jako se posunula Slavia na nejvyšší příčky v extralize, tak se s ní posunovali stále výše i její fanoušci. Jejich vystupování a fandění také patří k naší špičce. Přál bych si, aby jim hokej přinášel i nadále plno radosti.