Vladimír Růžička ml.: Golfu propadlo spoustu kluků v kabině

Byl nádherný slunečný den, a tak jsme se usadili s mladým slávistickým forvardem Vladimírem Růžičkou do altánku nedaleko Edenu a vyptali se na jeho volný čas a zejména na “golfovou kariéru“. Sešívaný útočník se chodí na golf především uvolnit, pobavit se spoluhráči a odpočinout si. Se svým handicapem 27 patří k nejlepším v kabině.

V kolika letech jste začal s golfem a kdo vás k němu přivedl?
Začal jsem hrát asi v jedenácti, dostal jsem hole po tátovi a byl to on, kdo mne přivedl ke golfu. Zpočátku jsem si jenom pinkal v rohu, zatímco on hrál, ale postupem času mě začal golf bavit, a tak jsem se učil.

Učil jste se sám, nebo jste se svěřil do rukou nějakého golfového trenéra?
Zpočátku mne učil táta, teorii, základy. Já osobně bych měl hrát s holema doprava, vzal jsem si ale hole po tátovi nalevo a už mi to zůstalo.

Záludná otázka, kdo je lepší? Vy, nebo táta?
Stále asi táta. Osobně si myslím, že už ho trochu dotahuji, ale dlouho jsme spolu nebyli. Letos se nám to ještě bohužel nepovedlo. Už se mi podařilo ho párkrát porazit, ale technicky je stále lepší.

Proběhne tam nějaká sázka, hrajete spolu o něco?
(smích) Většinou o peníze. Žádné vysoké částky, například o padesát korun. Ten tlak musí být.

Nebyl oheň na střeše, když se vám ho podařilo porazit?
To ne, je to pořád jenom hra. Pronesl něco ve stylu, ať si ten pocit na chvíli užiju (smích). Nálada je vždy přátelská.

Chodíte někam trénovat pravidelně?
Moc ne, teprve letos chodím hrát více, byl jsem už devětkrát na hřišti. Ale nepatřím mezi ty nadšence, kteří jdou na golf v každé volné chvíli. Hokej pro mne znamená stále víc.

Takže se vaši fanoušci nemusí bát o ztrátu svého oblíbence z ledu?
To určitě ne. V golfu už asi nikdy moc nedokážu (smích).

Kam nejraději jezdíte za zeleným trávníkem?
Zatím jsem hrál jen v České republice, líbí se mi Karlovy Vary, to je moc pěkné a náročné hřiště. Trénovat jezdím občas do Hostivaře a pak samozřejmě Štiřín.

Když jsme u Štiřína, jak jste dopadl na posledním turnaji pořádaným Slavií?
S Jirkou Drtinou jsme skončili asi šestí. A já jsem za to rád! Ten turnaj jsem vyhrál třikrát po sobě, a kdybych ho vyhrál počtvrté, tak nevím, co by mi David Hruška udělal. Loni křičel, že už to hrát nebude, když budu pořád vyhrávat (smích).

Takže nějaká rivalita tam je. Kdo z kabiny je váš největší soupeř, kdo vám šlape na záda?
Takhle na krev to neberu, hraju podle sebe. Nedávno jsme byli se Sklendou (Jakub Sklenář), Ďolíkem (Jiří Doležal) a Jelenem (Petr Jelínek) v Hostivaři a tam to hecování určitě probíhá. Jeden má o ránu víc, ostatní se ho snaží dohnat, ale vše v klidu.

Takže vás nikdo nedotahuje, nikdo se nevěnuje golfu více než vy?
Kdo golfu naprosto propadl, a my si z něj děláme legraci, je Jirka Doležal. Je to psychopat, v každé volné chvíli je zakopanej na Štiříně a trénuje (smích). Na druhou stranu je pravda, že mu to jde a má výsledky. A na to, že hraje poměrně krátkou dobu, má dobrý styl.

Golf zažívá v poslední době velký boom, projevilo se to i ve slávistické kabině?
Propadlo mu spoustu kluků. Občas v létě zajdem třeba i na tenis a podobně, ale golf momentálně vládne.

Máte také v kabině nějaké odpůrce? Někoho, kdo si myslí, že jste blázni, když se honíte za malým gumovým míčem po louce?
Tak třeba Roman Červenka golf moc nemusí, on je spíš na ten tenis. David Hruška je také spíše víkendový hráč, loni byl na hřišti asi jen dvakrát.

A přesto vyhrál letos na Štiříně soutěž “ nearest to pin“ (nejblíže jamce prvním úderem) .
To jsem také nepochopil, asi musel podvádět (smích).

Máte nějaké osobní golfové úspěchy, o které byste se chtěl podělit se čtenáři?
Moc jich není. Ovšem jednou v Liberci, když jsme šli hřiště s tátou, jsem dal málem hole in one (jamka na jeden úder). Po odpalu to vypadalo, že míč letí do lesa, ale jakmile jsme došli na green, tak jsem zjistil, že je asi deset centimerů od jamky. Párkrát jsem mohl dát eagle, ale proputtoval jsem to. Nervy to neunesly.

Jste členem v nějakém golfovém klubu, popřípadě kde na vás mohou fanoušci nejčastěji narazit?
Členem jsem v Hodkovičkách a často jezdím trénovat také do Hostivaře.

Prozradíte na závěr, zda se vám povedlo zlákat na golf přítelkyni?
Byli jsme asi dvakrát, celkem ji to bavilo. Odpálila pár míčů na drivingu (cvičná louka). Podle mě to člověka stejně začne bavit, až když jde na hřiště. To je pak úplně o něčem jiném.