1. část domácí úlohy splněna

V nervy drásajícím dramatu, který by rozhodně neměl být přístupný kardiakům a těhotným ženám, jehož rozuzlení přinesly až trestné střílení se blýskli ve slávistických dresech Milan Antoš, střelec dvou gólů, Viktor Ujčík, úspěšný exekutor rozhodující penalty a především brankář Roman Málek, který byl po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem domácích. Jeho zákroky musely chvílemi přivádět pardubické útočníky do stavu zoufalství. Vrchol svého umění pak předvedl při penaltovém rozstřelu.

Slavia ještě pár okamžiků před koncem třetí třetiny vedla 2:1 a domácí hráči se již těšili na konec zápasu, stejně jako diváci na dobrý mok, kterým oslaví v přilehlých restauračních zařízeních vítězství Slavie. Pardubičtí ovšem vytáhli 11 sekund před závěrečnou sirénou svůj druhý trumf a srovnali skóre na 2:2. "Powerplay sehráli obstojně. Nám chyběl při gólu jeden hráč před brankou ...," vracel se k nešťastnému závěru třetího dějství střelec obou branek Slavie Milan Antoš, který ze svých úspěšných tref, jež dokázal oslavit efektním skluzem po břiše po ledě, či skokem do plexi nad mantinelem, nedělá velkou vědu: "Jsem rád, že vyhráváme a góly nemusím dávat zrovna já, je jedno kdo se trefí."
"Byli jsme trošku utrápení z toho závěru, ale dokázali jsme se zvednout," dodává Viktor Ujčík k tématu třetí třetina.

Rozhodnutí nepadlo ani v desetiminutovém prodloužení a na řadu tak musely přijít penalty. Zde se nejvíce blýskli Roman Málek a Viktor Ujčík. Brankář Slavie dovolil soupeři jen jeden zásah do černého, naopak forvard červenobílých s jedenáctkou na dresu, a momentálně i na hlavě, rozvlnil síť za zády Salfického v šestém nájezdu a přivedl tak fanoušky Pražanů k euforii. Penaltu jel i Milan Antoš, ovšem nedal. Salfický stál a nehýbal se, proto jsem ho zkusil prostřelit golfákem, bohužel jsem netrefil branku ..."
"Ani nevím, jak tam ten první nájezd spadl, moc děr jsem tam myslím neměl," vypovídal Roman Málek. Další penalta šla mimo jeho branku. Ostatní nájezdy pochytal mazácky do lapačky. Až na tu, kterou prováděl Otakar Janecký a kterou Málek zlikvidoval nevídaným vytrčením pravého betonu rychlostí blesku k tyčce, čímž Janeckému uzavřel prostor pro vstřelení branky. "Původně jsem chtěl střílet přes vyrážečku, ale nakonec jsem provedl blafák do bekhendu. Salfa ještě škrtl o puk hranou lapačky, směr letu do branky ale naštěstí nezměnil. Ovšem není to tak, že jsem byl já lepší než Salfa, pouze šťastnější." Radost měl ale Viktor Ujčík nezměrnou. Na dotaz, zda si gólu váží dvojnásob, neboť Dušan Salfický je jeho kolega z reprezentace odpověděl se smíchem: "Ne, já bych z něho měl radost, i kdyby v brance stála uklízečka s betonama!"

Atmosféra na tribunách v Edenu odpovídala svou kvalitou důležitosti zápasu. Při každé penaltě, kterou šel Roman Málek likvidovat se jeho jméno ozývalo v hromovém skandování halou. "Soustředil jsem se na svůj výkon, takže jsem to moc neposlouchal ... ale přeci jen, po každé chycené penaltě jsem z toho měl dobrý pocit," říká muž s maskou v dresu s číslem 45. To naopak Viktor Ujčík vnímal skandování fanoušků jinak: "Kurňa, přeci je nemůžu zklamat, při týhle podpoře, říkal jsem si," dodalo slávistické křídlo k hromovému "Ujčík gól", které spustily tribuny před jeho rozhodujícím nájezdem.