Roman Červenka: Kdo by v lednu řekl, že budeme nakonec třetí

Slavia podlehla v pátém semifinálovém duelu Vítkovicím 1:3 a sezóna pro ni končí. Pro špílmachra Romana Červenku to byl navíc na nějakou dobu poslední zápas v červenobílém dresu, protože během léta nejspíš zamíří zkusit své štěstí v zámořské NHL. Na nejproduktivnějším hráči play-off bylo znát zklamání, ale uznal, že třetí místo je úspěch: „Do posledního kola jsme bojovali o play-off a nakonec jsme třetí. Myslím, že se nemáme za co stydět.“

Váš gól na 1:2 ještě dával Slavii naději na otočení zápasu, přesto to dnes nevyšlo.
Já jsem byl za ten gól hrozně rád, protože kdybychom to otočili, tak to mohl být třeba zlomový moment celé série. Kdybychom snížili na 2:3, hrálo by se u nás a vše by bylo otevřené. Momentálně mě to hrozně mrzí, ale s ohledem na celou sezónu se nemáme za co stydět. Všichni mladí kluci, kteří přišli v průběhu sezóny, odvedli podle mě skvělou práci.

Kdy vám proběhlo hlavou, že pro vás vše ve Slavii nejspíš prozatím definitivně končí?
Asi když padnul gól na 3:1. Člověk chce, ale je to těžké. Vytvořit si velký tlak je tady na velkém hřišti složitější než v O2 areně. Předtím jsme ubránili přesilovku 5 na 3 a já pořád věřil, že můžeme vyhrát, ale potom jsme udělali chybu, dostali jsme gól na 3:1 a bylo po nadějích.

Řekl jste na konci zápasu něco od plic rozhodčímu Hribikovi?
Nelíbilo se mi jeho chování, a proto jsem mu k tomu řekl svoje. Když přijedu za rozhodčím, tak čekám, že se se mnou bude bavit normálně, ale on ze mě dělal blbce. Když je teď po sérii, tak jsem z určitých věcí zklamaný. Už jsem se o tom s novináři bavil hodně a asi nemá cenu to dál rozebírat. Musím, ale říct, že rozhodčí nám sérii neprohráli.

Jak se projevovalo jeho chování?
Když jsem za ním přijel, tak odpovídal, jako kdyby za ním přijelo pětileté dítě.

Měl jste v hlavě to, že souboj vás s Jakubem Štěpánkem, dvou klíčových postav obou celků, byl pro vývoj celé série klíčový?
Já to takhle nebral. Je to výborný gólman, držel je celou sérii a hlavně díky němu jdou dál. Tohle jsou všechno týmové věci a jeden hráč zápas nevyhraje.

Cítil jste nějakou zvýšenou pozornost na vaši osobu?
Částečně ano, ale nemyslím si, že by se mi věnovali nějak speciálně. Když se vám daří, tak si vás samozřejmě hlídají a člověk si na to časem zvykne.

Probíhaly vám hlavou vzpomínky na celé působení ve Slavii, protože nejspíš to byl váš na nějakou dobu poslední zápas za sešívané.
Tyhle věci přijdou asi až později. Momentálně mám v hlavě to, že je konec sezóny. Zároveň vím, že třetí místo je úspěch.

Co si myslíte, že bylo rozhodujícím faktorem celé série?
Byly to maličkosti, ale Vítkovice daly vždy gól v pravou chvíli a asi proto jdou dál. Nám naopak produktivita chyběla.

Mrzí vás to o to víc, že jste po většinu série byli více než vyrovnaným soupeřem?
Kdybychom každý zápas dostali výprask a věděli, že na ně nemáme, tak by se to snášelo asi lépe. Ale musíme to skousnout. Dvakrát za sebou jsme byli ve finále a letos máme bronz. Kdo by někdy v lednu řekl, že budeme třetí v extralize.

Při podávání rukou jste se u pár hráčů zastavil a něco jste si povídali. Byla to čistě přátelská konverzace?
Samozřejmě. Popřál jsem jim všechno nejlepší do dalších zápasů.