Setkání fanklubů

Již šestý ročník sjezdu hokejových fanklubů se konal ve dnech 4.-7.7. 2002 v obci Sezemice na Pardubicku. Poprvé se ho však „oficiálně“ účastnila také naše Slavia. Pořadatelský fanklub HC IPB Pardubice se řadí mezi naše nejobjemnější, což se u účastníků pochopitelně projevilo záplavou „domácích“ dresů, vše samozřejmě pod vedením známé postavy s číslem 20, Karlose! Avšak nutno pochválit i našince, po domácích se slávistická výprava řadila nejen mezi nejrozsáhlejší, ale také nejviditelnější !!!

Celý sraz započal drobnými zmatky v organizaci, neboť na poslední chvíli se muselo měnit místo konání. Namísto ohlášeného areálu plážových sportů v obci Veská u Sezemic se akce konala na fotbalovém hřišti přímo v Sezemicích. Například naši výpravu tato zpráva (ve formě SMS od spřáteleného člena fanklubu Havířova) zastihla asi deset minut před nástupem do BUSu směr Veská… Místo cesty tímto pohybovadlem jsme se tedy přesunuli (na radu téže osoby) do osvěžovny TAXIS přímo v Pardubicích. Zde se také hromadila většina přijíždějících výprav, a zde také začínaly první družby. Největší pozornost okolí na sebe strhával nejmladší člen našeho fanklubu, devítiměsíční Péťa řečený Ujčík-junior. Společně se svou maminkou Radkou se stal hlavní atrakcí celého srazu a asi bychom nenalezli lepší symbol pohodové a přátelské atmosféry, ve které celá akce probíhala. S malým Ujčíkem se tak neustále snažil někdo komunikovat, nejvytrvalejší byl však hned ten první, a to havířovský „Farník“. S nevídanou zarputilostí přednášel slogan „Á-Zet“ a snažil se tak z Péti vychovat fanouška svého klubu, ale samozřejmě neuspěl, stejně jako později jiní s hesly jako „Tesla“ apod. Klubová příslušnost Péti tak zůstala neotřesena…

Skropeni náhlou přeháňkou jsme se pak přesunuli podvečerním BUSem do místa děje. Na místě bylo teprve pár stanů, přijeli jsme mezi prvními. Během večera však v celkem rychlém sledu přijížděly další a další výpravy, až se areál celkem slušně zaplnil. To se projevilo i na spotřebě tekutin a bujarosti zábavy při tanci. Jednoznačně nejviditelnější postavou byla pardubická Verča, která by svojí aktivitou mohla kandidovat na označení „Králíček Duracell“…

Několik osob vydrželo oslavovat celou noc, což se však negativně projevilo na jejich aktivitě během dalšího dne. Ti rozumnější však dokázali rozložit „síly“ a byla jich naštěstí většina. Takže počet společensky unavených členů byl celkem minimální…

Opět se tak projevilo, že ve fanklubech se sdružují normální lidé. Během celého pobytu se neobjevila jediná roztržka a to ani v nejkřiklavějších případech. Za kritický považovali někteří místní moment příjezdu příznivců Sparty, především pak naši reakci. Veškerým polemikám jsme však zatnuli tipec hned zpočátku, když tento okamžik nastal. Sparťany jsme přivítali a jejich reakce byla stejně pohodová. Ba naopak, později nám bylo vyčítáno, že se Pražáci separují. Naše tábory na sebe totiž narazily v místní restauraci a k údivu místních to neskončilo bitkou, ale několikahodinovou společnou konzumací…

Později večer se tato, na naše poměry nezvyklá situace „vyhrotila“ natolik, že si naše hloučky začaly prohazovat dresy a fotit se navzájem v neskutečných kombinacích klubových příslušností a barev… Především se jednalo o trojlístek Slavia, Sparta a Havířov, přidali se však i jednotlivci z Pardubic a Třince. Tatam byla vzájemná nevraživost, či dokonce nenávist. Samozřejmě se objevily poznámky, jak tahle vzájemná tolerance bude vypadat po začátku ligy. Ale shodli jsme se, že není důvod, aby tomu tak nebylo! Je přece v silách každého dospělého jedince odlišovat emoce při zápase a osobní sympatie či antipatie po něm…Letošní sraz tak rozhodně nabídl možnost přinejmenším trochu zklidnit rozbouřené emoce, a můžeme jen doufat, že stejným způsobem uvažuje i zbytek extraligy a že se tento trend projeví i jejím průběhu…