Byla to čistá improvizace, řekl Lukáš Krenželok o důležitém vyrovnávacím gólu

P r a h a - Lukáš Krenželok byl u všeho podstatného, co se v zápase proti Liberci událo, a za to mu náleží dva body. Co do kanadského bodování se tak stal nejproduktivnějším mužem zápasu, přihrál jak na vyrovnávací gól Michala Vondrky, tak i na vítěznou Jelínkovu trefu v prodloužení. „U vyrovnávacího gólu jsme měli štěstí; sice to bylo tečnuté, ale ta nahrávka prošla,“ řekl po zápase.

Lukáši, přes to všechno se ale pro Slavii zápas nevyvíjel vůbec dobře. Hned na začátku druhé minuty z hole Bartoviče Slavia inkasovala a musela si připadat jako ve zlém snu, nemýlím-li se?
Trénovali jsme celý týden s tím, že na ně vletíme, ale ze začátku nám nevycházelo vůbec nic, vůbec se nám nedařil ten systém, co jsme chtěli hrát. Oni naopak na nás ze začátku vletěli a přehrávali nás. Byli o hodně lepší. Kopr (brankář Miroslav Kopřiva) nás ale podržel, takže to po první třetině bylo jen jedna nula; tím pádem i hratelný výsledek, takže jsme si v kabině po první třetině řekli, že to musíme změnit a šli jsme do toho...

Já vás přeruším; nebýt ale konce první třetiny a první přestávky, kdo ví, jak by to s vámi dopadlo. Nejenže se vám v první třetině nedařilo, ale po první třetině to vůbec nemuselo skončit jen nula jedna a mohlo být vymalováno...
Ano, v desáté minutě mohlo být hotovo, třeba nula tři, a to je pak těžké otáčet.

Co se stalo s týmem, že ve druhé třetině hrál úplně jinak?
Viděli jsme, že je to hrozné, tak jsme to změnili (smích), a začali jsme hrát lépe.

To je tak jednoduché? Podívat se a začít hrát lépe?
Jo, někdy to stačí, ale někdy to nejde (úsměv).

Ale povedlo se! Ten první gól, který byl zároveň vyrovnávací, byl tak trochu i gólem do šatny. Padl necelé tři minuty před koncem druhé třetiny, z přesilovky.
Tam jsme měli štěstí; já jsem nahrával na Miroslava Třetinu, sice to bylo tečnuté, ale ta nahrávka prošla a Vondrs (Michal Vondrka) to dal do prázdné brány. Určitě to byl šťastný gól. Byli jsme ve hře, začali jsme si více věřit.

Ten přesilovkový gól, to byla nacvičená akce?
Ani ne... (úsměv), byla to čistá improvizace.

Když to tedy po dvou třetinách bylo jedna jedna, s jakými pokyny jste šli do třetí třetiny?
Hrát pořád stejně, pořád do nich chodit, nehrát ustrašeně, protože jak začneme bránit, tak to stojí za...(odmlčí se), prostě to nestojí za nic. Tak jsme šli do nich, i ve třech...

A to se vám vcelku dařilo, ale zase byl u toho vynikající Kopr, který vás podržel.
Určitě, na tom je to založeno. On to musí pochytat.

A ještě k tomu prodloužení; šli jste do něj s tím, že v něm chcete rozhodnout, nebo to necháte osudu, nebo zase nějaká improvizace, nebo jste rovnou čekali na nájezdy?
Myslím si, že člověk chce vždycky rozhodnout, za každé situace, a to platí i v tom prodloužení, co nejdříve - čím dřív, tím lépe.

A to se vám zhruba půlminutku před koncem prodloužení povedlo...
Dali jsme šťastný gól. Oni tam udělali chybu, tak jsem to přikopl a Jelen (Petr Jelínek) to tam dal.

I díky vašemu tlaku.
Třeba... Však už to bylo z posledních sil (úsměv), ale podařilo se a byly to moc důležité body.

Vida! I v leže lze přesně přihrát, takže lze říct: zlatá přihrávka?
Zlatá ne... Normální, viděl jsem, jak tam jede hráč, tak jsem mu to tam posunul a Jelen to dobře trefil..., dopadlo to dobře.

Byly to ale asi nervy, jak jste ten puk přiťuknul a teď jste viděl, jak se plazí k Petru Jelínkovi a on napřahuje a ten puk se tak nějak vrtí... Přece jen, ten puk nebyl zrovna v ideální poloze.
Tak jsme si říkal, buď to dopadne, nebo ne. Ještě tady jsou nájezdy. Ale vyšlo to, k hokeji štěstí patří. Určitě to byla velká úleva, protože to byla strašná dřina.