Třinec je hratelný, burcuje střelec prvního gólu Jiří Vašíček

Třinec - Než se hosté rozkoukali, prohrávali dva nula. Slavia začala první utkání v Třinci hodně vlažně, nadšeně bojující domácí se na hosty vrhli jako vosy a hned od první vteřiny zápasu jim dávali jasně najevo, kdo je na ledě pánem. „Ze začátku jsme hráli hodně ustrašeně,“ hodnotil po zápase obránce Jiří Vašíček, který gólem „oslavil“ návrat z trestné lavice.

Jirko, jak sladký to byl v oné končící 45. minutě návrat z trestné lavice? Nebyla to tak trochu satisfakce?
Ani ne... Myslím si, že Adamský ten zákrok trošku přihrál, ale asi trochu z toho ta satisfakce byla cítit. Hlavně si myslím, že osud se vždycky přikloní k tomu, kdo má pravdu, ale stejně nám to nepomohlo - oni vyhráli, my prohráli...

Ale dotahovali jste mocně - ze stavu čtyři nula jste se vrátili do zápasu a dokázali snížit na rozdíl jednoho jediného gólu...
Tak tam už nebylo co ztratit, nám ten gól pomohl. Pak jsme přidali hned druhý a oni se trošku začali bát o výsledek. Po tom našem třetím gólu bylo vidět, že je to o štěstí, jestli tam ještě něco spadne, nebo ne. Bohužel jsme v oslabení dostali gól, který to celý rozhodl.

Nepřekvapilo vás, že jste se dokázali vrátit do zápasu, byť to už na to nevypadalo?
Myslím si, že tohle mužstvo je silné a jde za tím úspěchem. Víme, že se může stát cokoliv a hlavně je to i poučení do dalšího zápasu, že se s nimi dá hrát. Kdybychom prohráli pět nula, tak dáme hlavy dolů, ale takhle víme, že jsou hratelní. Příští zápas musíme hrát lépe než dneska.

Co tedy musíte zítra udělat jinak, protože dnes ten začátek byl hrozivý...?
Začátek? To byla katastrofa, začali jsme hrát pozdě a ono s takovýmto soupeřem se to pak špatně dotahuje. Ale viděli jsme, že to jde, ale musíme takhle hrát od začátku. Ze začátku jsme hráli ustrašeně a než jsme se rozkoukali, bylo to dva nula a to bylo špatně.

Neměli jste ze soupeře ze začátku až moc velký respekt?
Nevím, jestli to bylo respektem, nebo tou dlouhou cestou, nebo nevím čím, ale prostě jsme všichni věděli, že takhle to dál nejde. Něco jsme si tady k tomu řekli, protože bez srdíčka se to hrát nedá, tohle mužstvo nemůže hrát bez srdíčka. V první třetině tam to srdíčko nebylo. Jako hokejisté nejsme zase tak dobří, abychom tady mohli hrát na půl plynu, to nejde.

Na začátku druhé třetiny vám tam jednou puk odskočil, nemrzí vás to teď?
Mrzí, přesně tak! Já si myslím, že ten gól by byl strašně důležitý a mohlo to rozhodnout, protože v té době jsme byli na koni a čekali jsme jen na to, kdy ten gól dáme. Ale, bohužel, jsem to tam zkazil a oni se naopak poté dostali na tři nula a čtyři vteřiny před koncem druhé třetiny přidali při našem oslabení na čtyři nula. V ten moment už to bylo těžké.

Jak se vám třinečtí útočníci brání? Oni jsou asi hodně silní?
To jsme věděli, že mají vynikající útočníky, ale prostě musíme hrát, hlavně všichni, hlavně těch pět hráčů, co je na ledě, zodpovědně dozadu. Všichni tam na tom ledě musíme nechat všechno a pak jsou, myslím si, hratelní. Bohužel, dneska jsme prohráli, je to na zápasy jedna nula, ale hraje se na čtyři vítězné zápasy a dokud oni čtyřikrát nevyhrají, tak pořád ještě máme šanci...

Domácím také hodně pomohly přesilovky, ty oni umí...
Je pravda, že je ty přesilovky dostávají strašně na koně. Oni mají zkušené mužstvo, které hraje přesilovky výborně. Musíme hrát na hranici faulů, hrát do těla a řezat to, protože jedině tahle hra nás dovedla tam, kde teď jsme. Bez toho bychom teď tady asi nebyli.