Se Žejdlem a spol nám odchází silný ročník, ví trenér Beránek

ROZHOVOR - Má za sebou první rok od konce kariéry, premiérovou sezónu si odkroutil také jako trenér. Josef Beránek, hlavní kouč slávistických juniorů, svůj tým za uplynulý ročník chválí. Má radost i z toho, že mnoho jeho hráčů minimálně nakouklo do A-mužstva a reprezentace osmnáctiletých.

Na začátku května začala mužstvu suchá příprava, jakým probíhá stylem?
Určitě není oddychová, jak by si možná mnoho lidí mohlo myslet. Z 90% je to založené naopak na kondičních cvičeních s cílem nabrat fyzičku pro nadcházející sezonu.

A kdy se hráči dostanou poprvé opět na led?
Bez ledu trénujeme květen a červen, potom jsou v plánu dovolené. Do bruslí se jde kolem 20. července.

S týmem slávistických juniorů jste se dostal až do semifinále. Jak jste s tímto výsledkem spokojen?
Já myslím, že určitě jsme s tím spokojení. Ale na druhou stranu je to trošku škoda, protože ten tým měl v určitý fázi na to, aby to finále opravdu hrál. Když si ovšem vezmeme v potaz, že tyto mládežnické soutěže slouží především k tomu, aby vychovaly kvalitní hráče, tak můžeme být opravdu v šťastní.

Nejspíše narážíte na to, že v průběhu ročníku se několik juniorů podařilo zapojit i do A-mužstva…
Ano. A myslím si, že letos za áčko nastupovalo dost našich mladých hráčů.

Jak moc vám toto pendlování některých vašich opor mezi seniorským týmem a juniorkou nabouralo výsledky? Při pohledu do nich totiž můžeme vidět velké výkyvy – 5 výher v řadě, jedna prohra, jedna výhra, pět proher… Mělo to na to nějaký vliv?
K tomuhle docházelo především až v té druhé polovině základní části, když už bylo jasné, že se dostaneme do té postupové šestky. Ale víceméně si myslím, že je to dáno i ještě jistou nevyzrálostí těch hráčů. Zkušené mužstvo se totiž projevuje právě tím, že dokáže odehrát celý rok se stabilními výkony. V tom tady ta loňská sezona dopadla určitě lépe.

Kdybyste měl jmenovat některé prvky, které byly na tom mančaftu vyloženě pozitivní a naopak, co musíte změnit?
Já bych nechtěl jmenovat jednotlivce. Bylo tu hodně kluků, co hráli skvěle. A někdy se některým dařilo lépe, jiným hůře a pak zase naopak. Ovšem tady musím podotknout, že v mé pozici to úplně něco jiného, než koncepční práce trenérů u dospělých. Tady se totiž ročníkově vyměňuje a my vlastně čekáme, jak ten daný ročník bude silný.

A tento tedy byl?
Co se týká těch nejstarších - Žejdl, Mavrojanidis a spol, tedy ročníky 1991 – 92, tak tam si myslím, že těžko některého z nich kritizovat. Těm kluků, kterým se dařilo, tak si navíc zahráli právě za A-mužstvo. Jediný, kdo tam ale vlastně nastupoval pravidelně po celou sezónu byl Dima (Dmitrij Jaškin). Někteří se tam ke konci sezóny ještě udrželi, jiní to dohráli u nás. Ale bude teď na těch mladších, aby se teď stali lídry a vzali to za ně.

A jak výběr těchto hráčů probíhal? Vy, působící zároveň jako asistent Vladimíra Růžičky, jste mu doporučoval hokejisty, kteří mají momentálně formu nebo on si je stanovoval sám?
Určitě to nefungovalo tak, že by se šel kouknout na jedno utkání a udělal si z toho nějakou rozvahu. Záleželo to hodně taky na tom, koho zrovna potřeboval, tedy náhrada za zraněného hráče a podobně. Je to určitě dlouhodobá věc, ale ty „devadesát jedničky“ byly silný ročník a bylo jasné, že si jich zahraje hodně.

Vy sám jste se byl podívat i nedávno skončeném MS ’18 v Drážďanech, kde hrálo i několik slávistů. Jak podle vás obstáli?
Tohle je spíš otázka na reprezentačního trenéra, mě nepřísluší, abych se k jejich výkonům v národním dresu vyjadřoval. Ale z pohledu klubu je určitě dobře, že jsme tam měli hojné zastoupení.

Sdílíte názory hokejové veřejnosti, že zejména v mládežnických soutěžích nám pomalu se světovou špičkou ujíždí vlak?
Já si nemyslím, že by nás pomalu ujížděl. Podle mě už nám dávno ujel a my se ho jen snažíme dohonit. Ale hodnotit, co se teďka děje, je strašně jednoduchá věc. To že hraje „osmnáctka“ o záchranu a ne o medaile není žádná nová věc. Tam jde teď o to, jestli pro to budeme něco dělat nebo o tom jenom mluvíme.

A co tedy konkrétně by podle vás mohlo českou mládež spasit? Často se mluví vůbec o špatné koncepci trénování, že bychom si měli vzít příklad ze Skandinávie, zámoří…
Já…já nevím, ale řeknu k tomuhle jenom jedno. Až to začnou dělat pořádný lidi, tak to začne pořádně vypadat. Do té doby je to o ničem. Je to jenom diskuse, která nikam nevede…