Návratu do Slavie jsem ani na chvíli nezalitoval, říká Michal Vondrka

Působí dojmem, jako by z Edenu vlastně ani neodešel. Devětadvacetiletý útočník Michal Vondrka byl vůbec první posilou, kterou trenér Vladimír Růžička přivedl během aktuální sezony, což se ukázalo jako velmi prozíravý tah. Nesmlouvavý bojovník, jenž až na krátká intermezza působí ve Slavii od roku 2003, okamžitě zapadl zpět do týmu a nyní ho táhne za vidinou play-off. “Tušil jsem, že dostat se do desítky bude hrozně těžká práce,” přiznává v rozhovoru pro klubové stránky.

Michale, odrazila se nynější situace v tabulce nějak na tréninkových dávkách? Jsou třeba intenzivnější než dřív?
Jelikož je teď týden volna, tréninky jsou trochu jiného rázu než jindy. Především jsou koncipovány tak, abychom se připravili na soupeře a zvykli si na taktiku, kterou jsme před časem malinko změnili. Čím víc si ji osvojíme, tím lépe ji pak můžeme použít v samotném zápase.

A jste vůbec rádi, že ta týdenní přestávka přišla právě teď? Výkony mužstva šly před ní nahoru...
Na to je těžké odpovědět. Jestli nám pauza prospěla, nebo spíš uškodila, ukážou až nejbližší utkání. Já ale doufám, že odpočinek přijde vhod. Třeba v neděli jsme měli úplné volno, což mě osobně prospělo. Nejde jen o tu fyzickou stránku, i hlava si potřebuje občas orazit.

Čekal jste při návratu z Kärpätu Oulu takhle těžkou bitvu o play-off?
Abych řekl pravdu, tak ano. Bylo mi jasné, že to bude boj do posledního kola. Extraligu jsem pozorně sledoval i ve Finsku a dobře jsem věděl, jak je tahle soutěž vyrovnaná. Bodové rozdíly mezi jednotlivými týmy jsou strašně malé. Já se nikdy nestavěl do role nějakého spasitele, ale doufám, že se mi daří týmu pomáhat. A nejde jen o mě. Přišel Honza Alinč, proběhly nějaké výměny. Snažíme se jít směrem vzhůru.

Takže jste nikdy nezapochyboval o tom, zda bylo dobré se vrátit?
To absolutně ne. Tady mě hokej začal zase bavit. Růža mi dává hodně prostoru na ledě, což potřebuju. Určitě jsem ani na chvíli nezalitoval toho, že jsem zpátky.

Jak vnímáte fakt, že Slavia jedenáct let nechyběla v play-off?
Pro každého z nás je to jistý závazek. Ale na to se můžeme příliš ohlížet, prostě musíme jít zápas od zápasu a sbírat body. Dáme do toho všechno a po 52 kolech si můžeme říct, zda jsme na to měli, nebo ne.

I když jste ve Finsku moc prostoru nedostával, ve Slavii jste se dostal do tempa velmi rychle. Nebyl jste i vy sám trochu překvapený, jak hladce jste do toho rozjetého vlaku naskočil?
Věděl jsem, co mě čeká. Extraligu už hraji pár let, a i když je finská soutěž samozřejmě trochu jiná, ta adaptace tady mi trvala tak třetinu nebo dvě. Myslím, že jsem si zvyknul opravdu rychle.

V týmu patříte k těm nejzkušenějším. Musíte někdy okřiknout vaše mladší parťáky?
Občas jo, ale já spíš řeším věci v klidu. Když mám pocit, že mohl mladší hráč řešit něco jinak, normálně mu to řeknu a v příštím střídání se třeba kouknu, jestli něco změni. A většinou se tak děje. Já sám jsem neměl rád, když na mě někdo hulákal, tak to nedělám ani jiným. Touhle formou je to lepší. Samozřejmě že při zápase jsou emoce a já taky občas vylítnu, ale moc často se to nestává.

Fanoušky jistě hodně zajímá, zda zůstanete v týmu i po sezoně. Už jste se na toto téma bavil s generálním manažerem Vladimírem Růžičkou?
Mluvili jsme o tom. Variant je ale víc, mám nějaké nabídky i odjinud. Uvidíme. Na tohle ještě bude dost času.

A prozradíte, z jakých evropských soutěží se vám kluby ozvaly?
Zatím je to všechno v tak syrovém stádiu, že bych to teď nerad nějak řešil. Ovšem varianta, že zůstanu na Slavii, určitě existuje.