Pocity? Nic moc!

Mírně zastřený hlas (a určitě ne proto, že jsme spolu mluvili přes hands-free v autě), uvážlivě volená slova, těžko potlačované zklamání, po vtípcích ani památky. To byl Viktor Ujčík dnes odpoledne...

Jaký je ten první okamžik po přijetí podobné jobovky?
První okamžik je strašně nepříjemný. Sice jsem to trochu čekal, ale i tak je to vždycky šok. Já to navíc vnímám o to citlivěji, že tato změna se dotýká celé mé rodiny a přináší mi to komplikace i do osobního života.

Vidíš na trejdu pro sebe i něco pozitivního?
Důležité pro mě je, že mě Plzeň chtěla. Já neočekávám, že hned zítra ve Znojmě dám dva góly, ten můj útlum je dlouhodobější, ale věřím, že se mohu během dvou tří zápasů chytit a začít hrát svou hru.

Je takovou tvojí jiskřičkou naděje osoba trenéra Fardy na plzeňské lavičce?
To mě hned napadlo, že je tam alespoň někdo, kdo zná mě a koho znám já. Věřím, že se pod ním co nejdříve dostanu opět do pohody.

To samé ti z celého srdce jistě přejí i všichni slávističtí fanoušci. Viktore, děkujeme!