Vladimír Růžička ml.: Nemůžeme vyhrávat jen tehdy, když to půjde Bedýnkovi

Pořádný kopec dřiny stále leží před slávistickými hokejisty, kteří pod vedením Lukáše Stránského nabírají kondici na nový ročník extraligy. V potu tváře trénuje také střelec Vladimír Růžička mladší. Ten klubovým stránkám nastínil, proč přešel z golfu na tenis či jak probíhala oslava padesátin jeho otce.

Vláďo, jak zatím probíhá náročný letní dril? Máte ještě dost sil?
No, my mladší jsme v Edenu už pátým týdnem a jak jsem viděl náš tréninkový plán do neděle, asi nás teď čeká takové vyústění celé letní přípravy. Myslím, že od příštího týdne už pojedeme spíš jen nějaké kratší vzdálenosti, ale teď to ještě bude pěkný záhul. Zvládnout se to samozřejmě dá, ovšem jsou to celkem makačky. Třeba pondělní trénink byl docela výživný.

Oproti minulým rokům jste měli delší volno po sezoně, ale o to kratší ho budete mít po přípravě na suchu. Vyhovuje vám tento model více než ten předchozí?
Mně osobně je to úplně jedno. Takhle si to určili trenéři a my se podle toho musíme zařídit. Aspoň půjdeme dřív na led a pořádně rozjezdíme výstroje. Navíc já jsem každý rok na tátově hokejovce (Hokejová škola Vladimíra Růžičky), takže stejně zůstávám v Praze a nikam ven už nejezdím.

A stihnete během léta i nějaké další aktivity? Co třeba váš oblíbený golf, najdete si na něj v těchto týdnech čas?
Já se z golfisty trochu změnil na tenistu (směje se). Je to hodně z časových důvodů, protože golf mi vždycky sebere tak tři čtyři hodiny, které radši věnuji něčemu úplně jinému. To tenis trvá včetně cesty i sprchy tak hodinku a půl, což je mnohem únosnější.

Chodíte si zahrát i s tátou nebo se spoluhráči?
Tak s taťkou občas chodíme, ale on to hraje déle než já a spíš mi poradí, co a jak mám dělat. Jinak si jdu zahrát s kamarády mimo hokej i těmi hokejovými. Byl jsem párkrát třeba s Lukášem Žejdlem, Kubou Sklenářem nebo naším novým masérem Frantou Moščicem. Je to jeden ze způsobů, jak tužit partu.

Během léta přišly do Slavie čtyři letní posily, tou nejzvučnější je útočník Jaroslav Bednář. Cítíte z mužstva, že je silnější než loni?
To teprve uvidíme. Ale zrovna Bedýnka je samozřejmě super hokejista, který nám hodně pomůže. On ví, kam si stoupnout, je schopný dát gól z jakéhokoliv úhlu. Určitě na něj budeme hodně spoléhat, ale v týmu je nás dvaadvacet a musíme mu taky trochu pomoci. Nemůžeme vyhrávat jen tehdy, když to půjde Jardovi. Hokej je kolektivní sport a ruku k dílu musí přidat každý.

Naopak ztrátou by byl určitě odchod Tomáše Hertla, pokud k němu tedy opravdu dojde. Jak jeho kauzu vnímáte vy, hráči? Snažil se ho někdo třeba přemluvit, ať o odchodu ani nepřemýšlí?
Podle mě se toho o něm napsalo už hodně. On si vybral tuhle cestu, je to jeho věc a jeho rozhodnutí. Možná se ho někdo z týmu zeptal, jak to s ním vypadá a tak, ale nějaké přemlouvání asi ne. Samozřejmě že něco jsme si o tom přečetli, ovšem jak říkám, je to jeho volba. Mně přijde, že se soustředíme hlavně na nás. Letní příprava není nikomu moc příjemná a každý ji chce mít co nejdřív za sebou. Tyhle věci okolo Tomáše jsme v kabině opravdu moc neřešili.

Pojďme ještě k něčemu jinému. Minulý týden bylo vašemu otci kulatých 50 let. Jak jste to oslavili a prozradíte, co jste mu dal za dárek?
Oslavili jsme to v sobotu v rodinném kruhu na zahradě. Bylo to celé moc fajn, táta dostal řadu hezkých dárků… Já s přítelkyní jsme mu nechali zarámovat všechny medaile a fotky ze světových šampionátů, na nichž hrál nebo pak i trénoval. Myslím, že se to celkem povedlo.

O tátovi se říká, že skoro vůbec nepije. Porušil to na oslavě, nebo se držel svých zvyklostí?
Držel se úplně v pohodě. My jsme celá rodina spíš takoví nepijáci, takže asi tak.