Hrdinou večera nová posila

Až do prodloužení zápasu s Libercem čekali diváci v Edenu na gól. V 63. minutě se stal hrdinou večera Petr Sailer, který hrál první utkání ve slávistickém dresu v domácím prostředí po trejdu z Českých Budějovic. Jeho první trefa za Slavii byla zároveň jeho jubilejní stá v extralize. Další událostí ve světě čísel byla už sedmá vychytaná nula Romana Málka. A po dvou měsících slavil návrat na led Marek Tomica.

Nová posila z Českých Budějovicích odehrála ve slávistických barvách o víkendu dvě utkání venku, premiéru v Edenu si odbyla proti Liberci. “Já jsem rád hlavně za ty dva body, protože tabulka je hodně nabitá a jak jsme slyšeli, Třinec prohrál, což je dobře.“ První branka v novém působišti a zároveň jubilejní stá v extralize – to už je důvod k pořádné oslavě. “Tak určitě se to bude slavit, asi až bude reprezentační pauza, už jsem na to byl upozorněn :-), takže nějaké peníze do společné kasy půjdou. Já jsem rád, že to tam padlo, protože takové to čekání, kdy o tom stém gólu všichni mluvili, mohlo být hodně dlouhé.“ Šťastný střelec si do kabin odnesl cennou relikvii – puk, se kterým branky docílil. “Můj táta mi už od malinka, co jsem začal hrát hokej, pomáhá sbírat ty cennější trofeje, takže si ten puk určitě někde vystavím,“ prozradil, jak s ním naloží. Svou gólovou akci okomentoval slovy: “Tak v prodloužení jak v Českých Budějovicích tak tady na Slavii se nebrání, hraje se na zisk dalšího bodu. Vypadl tam puk, tři hráči se tam srazili a odrazilo se mi to k nohám. Zbývalo mi jedině vystřelit, nebyla to prudká střela, spíše taková náhodná. Žádné míření.“ Jeden zápas se stejným výsledkem už v letošní sezóně v Edenu zažil, to byl však v 10. kole ještě hráčem Českých Budějovic. “Určitě jsem si na to vzpomněl, hned jak začalo prodloužení. My jsme tady vlastně hráli také 0:0 a v prodloužení mám dojem dával góla Luboš Rob. Takže jsem tady vlastně hrál zatím dva zápasy, teď první jako domácí a oba pro mě skončily stejně,“ ukázal dobrou paměť Petr Sailer.

První dojmy z angažmá v Edenu má veskrze pozitivní. “Já si myslím, že atmosféra je ve Slavii dobrá, tým je na druhém místě. Je to tady všechno bez problémů, já jsem rád, že se ta moje situace rychle vyřešila a doufám, že do týmu dobře zapadnu,“ narážel ještě na události na jihu Čech, kde byl jednoho dne prostě z klubu “vyhozen“. Se seznamováním s novými spoluhráči si starosti nedělal. “Ligu hraji už docela dlouho, takže ty hráče znám, ač ne třeba nějak osobně, ale přechod sem nebyl myslím nijak hrozný.“ Do Slavie si ho vybral generální manažer a trenér v jedné osobě Vladimír Růžička, setkání s hokejovou legendou bylo pro Petra Sailera “jenom příjemné. Vlastně jsem nevěděl, jak to tady chodí. Je to osobnost, jak hokejová tak trenérská. Jak říkám, byl jsem mile překvapený.“ Slavia měla v utkání s Libercem velkou herní převahu, ve tři body se však přetavit nepodařila. Proč? Na to hledal odpověď i jediný střelec večera. “Liberec urputně bránil, vždyť vlastně druhou a třetí třetinu prakticky nevystřelil na bránu. A proti takovým mančaftům, které vyloženě jenom brání, se strašně těžko hraje. Tam byla škoda, že jsme nedali góla na začátku, protože pak by to asi museli otevřít. A určitě je také škoda té přesilovky pět na tři ve druhé třetině,“ narazil na jednu z příčin remízového stavu v normální hrací době. Liberec hrál hodně nečistě, často si pomáhal fauly, Slavii však velké množství přesilovek bylo k ničemu. “Já si myslím, že tam vázlo trošku to zavezení puku do útočné třetiny, jinak když jsme se tam dostali, tak jsme některé ty přesilovky hráli docela dobře. Bylo tam hodně střel, akorát byla trošku smůla v koncovce.“ Diváci v Edenu si už zápasů chudých na branky užili dost, proti Liberci to byl třetí výsledek 0:0 po šedesáti minutách hry. “Tady je základ Roman Málek, který je vynikající a Slavia má vlastně nejméně obdržených branek v extralize. Vychází se ze zabezpečené obrany a tím pádem je to vidět na výsledcích,“ myslí si Petr Sailer.

Slavia sehrála v dosavadní historii vzájemných duelů s Libercem před úterním soubojem dvě naprosto rozdílná utkání. Nejdřívě ve 2. kole doma v Edenu prohrála 1:3 a v odvětě na ledě Svijanské Arény deklasovala Bílé Tygry 9:0. Otázka by tak před zápasem zněla – jaký průběh bude mít duel třetí? “Dneska jsme odehráli s Libercem podobný zápas jako ten první, ale naštěstí jsme nedostali góla a pak jsme alespoň jeden v prodloužení dali,“ odpovídal Roman Málek. Většinu hry strávil v nečinnosti a tak mohl sledovat střelecké trápení svých spoluhráčů v poli. “Měli jsme strašně moc šancí, bohužel nám to tam nespadlo, máme i v tom trochu smůly, ale buďme rádi za ty dva body.“ Rád byl fantom slávistického brankoviště určitě i za další vychytanou nulu, v pořadí už sedmou. Do vyrovnání extraligového rekordu mu tak chybí už jen jedna. “Samozřejmě mě to těší, ale nějak moc na to nemyslím, protože to by tam už třeba žádná nebyla.“

Po dvou měsících, kdy byl mimo hru kvůli zranění, se objevil na ledě útočník Marek Tomica. Dlouhé doby bez hokeje už měl plné zuby. “Bylo to hrozné a hlavně deprimující, s každým zraněním je to těžké, ale držel jsme klukům palce. Když však člověk nemůže zasáhnout do hry, tak je to daleko horší než když může být na střídačce, je více nervózní.“ Smůla v podobě zranění ho potkala v osmém kole doma proti Třinci a od té doby musel vynechat osmnáct utkání. “Faul to nebyl, byla to spíše moje chyba, jsem tam nechal špatně nohu a protihráč mi pak do ní najel. Trošku mě v ní píchlo, výsledky pak ukázaly, že je meniskus prasklý,“ vrátil se k nepříjemné chvíli. Potkalo ho tak zatím nejvážnější zranění v jeho kariéře. “Bylo to určitě nejdéle co jsem byl mimo hru, vždycky jsme měl štěstí, ale tentokrát to přišlo.“ Nastoupit k zápasu už však zkusil před týdnem v Pardubicích, ale nebylo to ono. “Já jsem tam šel do dvou soubojů, jednou s Lubinou a jednou myslím s Mikeskou, ještě jsme to však cítil a tak jsem řekl, že to ještě radši necháme.“ Návrat do sestavy neměl vůbec lehký, ve Slavii je nyní obrovská konkurence v útočných řadách a třeba proti Liberci měl trenér Růžička čtrnáct forvardů do hry. “Tak nějaké obavy jsme měl, je nás tady hodně, ale o místo se musím poprat jako každý jiný.“ K samotnému utkání podotkl: “Měli jsme více ze hry, Liberec přijel jen bourat. Hodně drželi, hráli urputně, ale to je jejich styl a hrají ho dobře.“

Úplně opačné myšlenky než Marek Tomica měl Radek Duda. Utkání nedohrál, po kolizi s brankářem Faltou, kdy byl na něj spíše natlačen než že by do něj úmyslně najel, zůstal na začátku třetí třetiny chvíli ležet na ledě a v odchodu do kabin mu museli pomáhat masér s lékařem. “Už před zápasem s Vítkovicemi jsem měl rameno trošku pohmožděné, při té srážce s gólmanem jsme ho nechal za sebou a něco mě v něm píchlo.“ Nic vážného by to snad být nemělo. Zápas tak pro něj skončil zraněním a zároveň vyloučením. Rozhodčí Kolísek ho totiž poslal ven na dvě minuty, což samozřejmě vzedmulo bouři nevole v hledišti i na slávistické střídačce. Sám Radek Duda se k tomu nechtěl moc vyjadřovat a v den zápasu by vlastně ani nemohl!