Slavia na Litvínov umí

Slavia to na Litvínov umí. Z posledních osmi vzájemných zápasů vzešla osmkrát vítězně. Tentokrát to bylo sice "jen" v prodloužení, ale i dva body se počítají. Přitom dlouho to vypadlo, že Chemici si připíší plný bodový zisk. Ještě na konci druhé třetiny vedli 2:0. Pak však slávista, dočasně v litvínovských službách, Lukáš Hronek inkasoval laciný gól od Radka Dudy a bylo zaděláno na drama. Necelých pět minut před koncem rozesmutnil dobře zaplněný litvínovský stadion gólem z přesilovky kapitán hostů, Josef Beránek. Domácí měli v samotném závěru jedinečnou možnost strhnout vítězství na svou stranu v podobě přesilovky, jedenáct sekund dokonce dvojnásobné, jenže slávisté si již bod vzít nenechali. Naopak v prodloužení se dostal z trestné lavice do sólového nájezdu Petr Sailer a získal pro Slavii dokonce bod navíc.

Přitom mohl být naopak smutným hrdinou. 49 sekund před koncem první třetiny byl vyloučen za podražení a domácí mohli vstřelit rozhodující gól, zvláště poté, co za Sailerem putoval za dalších 33 sekund Krátoška. K inkriminovanému momentu budějovická posila dodává: "Mně tam protihráč chtěl sundat helmu a když jsem vstával, tak jsem držel hokejku v jedné ruce a on mi na tu hokejku šlápl a skočil. Já jsem nechtěl faulovat, podle mě to bylo nahrané." Ve třetí třetině zapnuli slávisté v útoku na plné obrátky. Pokyny byly jasné. "Snažili jsme se tam chodit se třema hráčema, abychom si vytvořili tlak a z toho tlaku vstřelili pak nějaké branky." Zápas se pro svěřence trenéra Vladimíra Růžičky nevyvíjel dobře, proto dva body jsou důvodem ke spokojenosti. To potvrzuje i Petr Sailer: "Prohrávali jsme dva nula, nakonec jsme vyhráli v prodloužení, takže tam spokojenost je. V prodloužení se hraje vabank, buď to vyjde nebo ne, nám to dneska vyšlo a jsme rádi za dva body." Sailerovi se podařilo za Slavii vstřelit již druhý gól prodloužení, ve 28. kole rozhodl o výhře 1:0 proti Liberci gólem ze 63. minuty. Tentokrát se trefil v čase 61:19 a to dokonce ve vlastním oslabení. "Já jsem se soustředil na čas, aby to co nejrychleji vypršelo, abych mohl pomoci obraně, protože se hrálo ve třech. V době, kdy jsem skákal na led, jsme získali puk a šla přihrávka na střed. Zrovna v tu chvíli jsem stál na tom pravém místě. Jak jsem se díval na brankáře, tak si myslím, že čekal, že to dám pod něho, protože šel do pokleku a nahoře nechal dost místa," dodává ke klíčové situaci utkání.

Pro Romana Málka bylo střetnutí s Litvínovem hodně nepříjemné. Někteří diváci se ještě trousili do ochozů a už musel lovit puk ze sítě. "První gól byl hodně smolný. Sjelo mu to po hokejce a nějak mě to přelobovalo.", popisuje okamžik ze začátku 3. minuty. Ve 33. minutě to bylo po nechytatelné dělovce Hranáče již 2:0 a Slavia musela svou hru ještě více otevřít. Hodně jí pomohl kuriózní gól Radka Dudy. "Takové góly padají, myslím, že ten puk tam před ním skočil. To je prostě hokej," zastává se svého kolegy Lukáše Hronka. Hodně nepříjemné byly pro Málka poslední vteřiny. Celou třetí třetinu jeho spoluhráči bušili do litvínovské obrany, prakticky si nezachytal a v závěru musel čelit hned dvojnásobné přesilovce domácích, v níž mohla Slavia přijít o všechny body. "Určitě to bylo pro mě těžké. Já jsem tam prakticky celou tu třetí třetinu stál. Dneska tady byla ohromná zima, taková není ani na Slavii, takže jsem byl úplně prokřehlý. Takhle před koncem si člověk uvědomí, že je to strašně důležité a že je třeba mužstvo podržet. Naštěstí se to povedlo a ten gól jsme nedostali," pochvaluje si. I u Romana Málka vzhledem k vývoji zápasu panovala se dvěma body spokojenost. Pikantní příchuť dodával utkání souboj vlastně dvou slávistických gólmanů. Nebylo to však poprvé, co stáli proti sobě. "V přípravě chytal Hróňa za Chomutov, to jsme vyhráli 2:1," upřesňuje, ale zároveň dodává: "Já jsem to nebral jako souboj mezi mnou a ním. Hróňa se vrátí za čtrnáct dní do Slavie. Chtěl jsem vyhrát jako v každém zápase, takže jsem to nebral jako já proti němu, ale proti Litvínovu." Roman Málek je o pět let starší než jeho protějšek, přesto nějakou "učitelskou paralelu" Blažek - Málek, Málek - Hronek s úsměvem vyvrací: "Každý máme úplně jiný styl a určitě nejsem žádný učitel." Konfrontace Slavie s Litvínovem bývá často označována za derby, v dresu Litvínova působí hned osm hráčů, kteří působili ve Slavii. "Byly stanované prémie. Každý má vypsané nějaké mužstvo. Z Litvínova je hodně hráčů, Růža s panem Weissmannem, určitě všichni budou muset něco zaplatit do kasy," , potvrzuje prestižnost duelu.

Jedním z hráčů, který nyní působí v Litvínově (je zde do konce sezóny na hostování) a oblékal slávistický dres, je Ondřej Steiner. Utkání zhodnotil takto: "Smolný zápas, vedli jsme celou dobu 2:0, pak jsme si nechali dát takové hloupé góly. Ten první byl trošku neštastný, skočilo to před Lukášem, s tím nepočítal, to mu nemůžeme vyčítat, byla to trochu i chyba ledu. Ten druhý gól, to jste viděli, nevyhozený puk a bohužel nám to tam spadlo. V prodloužení už je to loterie. Měli jsme přesilovku pět na tři, takže možná jsme ten gól měli dát spíš my než ho dostat." I když Litvínov ztratil dobře rozehraný zápas, hledá sympatický útočník na celé věci i pozitivní stránky: "Dokázali jsme si, že umíme hrát proti silnému soupeři, Slavia je teď v laufu." Ve třetí třetině se hrálo prakticky jen na jednu bránu. "Měli jsme pokyny drobit hru, nepouštět Slavii do útoku, možná jsme se zatáhli až moc, měli jsme strach o výsledek," vysvětluje. I pro Ondřeje Steinera mělo utkání pochopitelně prestižní nádech. "Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, já chci každý zápas vyhrát, to že to bylo proti Slavii... Samozřejmě, kdybychom vyhráli a třeba jsem dal nějaký gól, byl bych daleko radši. Když je člověk moc vyhecovaný, tak to spíš škodí." Na nějaké hecování vlastně nebyl ani čas. "V Litvínově je hodně kluků, kteří hráli ve Slavii, vypsali jsme prémie, takže jenom takovým způsobem." S bodem panuje jen částečná spokojenost. "Řeknu vám to takhle, před zápasem bychom ho určitě brali, ale teď nás to mrzí, že jsme to nedokázali uhrát na tři body." Spravit chuť si mohli Chemici alespoň v prodloužení, v dvojnásobné přesilovce měli jedinečnou možnost zvítězit alespoň v prodloužení, ale při návratu Petra Sailera z trestné lavice naopak inkasovali. "To je prostě hokej, to se stane," uzavírá.

Trochu smutným dojmem působil po utkání Lukáš Hronek. Za 14 dní se vrací do Slavie, i on tedy neměl o motivaci rozhodně nouzi. "Pro mě to byl další zápas. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, i když to byli kamarádi." K nešťastnému prvnímu gólu dodává: "Puk se mi odrazil nad beton, bohužel smůla." Ve třetí části byl Lukáš Hronek nejzaměstnanějším mužem na ledě. "Báli jsme se o výsledek. Myslím si, že nemáme psychickou pohodu, místo abychom se soustředili dobře na obranu, tak uděláme chyby z toho, že se bojíme hrát," hledá příčinu zvratu.