Zlepšit se můžeme všichni a v každém věku, říká Jiří Doležal

Dynastii rodiny Doležalových ve Slavii rozšířil další člen této hokejové rodiny – Jiří Doležal starší. Ten se v sešívaném týmu bude denně potkávat se svými syny Jiřím a Tomášem. Zkušený trenér se ujal před začátkem přípravy trénování mladších dorostenců. „Jsem rád, tu můžu být. Moje priorita byla věnovat se trénování,“ uvádí Doležal.

Můžete přiblížit, jak se rodilo vaše angažmá tady ve Slavii?
Po angažmá v Litoměřicích jsem byl bez práce. Něco jsem sháněl a měl rozjednané, jednalo se víceméně o samá dospělá mužstva. Několikrát jsem se sešel také s Františkem Pomahačem a dohodli jsme se, že v následující sezoně budu trénovat mladší dorost.

Takže jste neměl vyloženě záměr věnovat se mládeži?
Bylo to východisko ze situace a jsem rád, že to takto dopadlo. Moje priorita byla věnovat se trénování, jaká kategorie to bude, mi bylo jedno.

V jakém duchu zatím probíhá letní příprava?
Je to předzávodní období. Mělo by je to připravit, je to na suchu, ale děláme herní věcí a krátké tratě rychlostního typu. Organismus si zvykne na to, co je bude čekat.

V poslední době jsou trenéři mládeže pod drobnohledem veřejnosti. Necítíte nějaký tlak, který by vás omezoval v práci?
Já to tak necítím, samozřejmě věci okolo hokeje sleduji, ale v práci mě nijak neomezují.

Teď máte na očích i své dva syny. Myslíte, že by to na ně mohlo mít pozitivní dopad, přesto že jsou již hotoví hokejisté?
Kluky jsem měl na očích vždy, snažil jsem se sledovat všechny jejich zápasy. Tomáš se se mnou potkal v Litoměřicích, takže to neměl v uvozovkách jednoduché. Otázka je, jestli berou ty moje rady, které jim dávám. Myslím, že snad ano. V jejich kariérách byly i etapy, kdy nebylo jisté, jestli ten hokej vůbec budou hrát. Nakonec to ale vždy zvládli a myslím, že se stále mohou zlepšovat, to může každý.

Slavia má jedno z nejlepších mládežnických zařízení u nás. Můžete ho srovnat se svými předchozími štacemi?
Litoměřice bych vynechal, mládež tam není na takové úrovni, i když junioři pravidelně hráli baráž o extraligu. Když to srovnám s Chomutovem, je to podobné v tom, že všichni trenéři absolvovali podobné semináře a trénují prakticky stejně. Zařízení je možná o trochu lepší v tom, že je vše nové. Hala a třeba atletický ovál, to vše je tu ale také, jen starší.

Jak spolupracujete s Jiřím Novákem? Máte nějak rozdělené, kdo co dělá?
Jirka je můj asistent, takže to prakticky funguje tak, že já trénink připravím a pak si to dělíme. Na počátku jsem chtěl být víc s klukama ve hře, abych je poznal. Teď, postupem času, si to rozebíráme tak, jak to zrovna vyjde. Jirka je trenér páté třídy, kde jsem pro změnu já asistent, takže tam se to zase otočí.

Je pro hráče velký skok, když postoupí z 8. třídy do mladšího dorostu? Je to přeci jen už jedna z hlavních mládežnických kategorií.
Nelíbí se mi brzké rozdělení dorostů, kdy k nám přicházejí děti z osmé třídy. Pak se musí rozhodnout, že nejméně deset dětí skončí a je brzy říkat, že ten nebo onen nebude hrát. Devátá třída měla zůstat a řešili bychom to až potom. Je to trochu nešťastné, ale takový je hokejový život.

Veřejnosti je známo, že tento věk je pro vyrůstajícího hokejistu rizikový. Co je nejdůležitější nezanedbat?
Je nechci říct bohužel, protože lidský vývoj je takový. Děti ale začínají zajímat jiné věci, než je učení a sport. Je to na nás a na rodičích, abychom je zaujali a dostali k tomu správnému a sport samozřejmě správný je. Děti pak zapomínají na špatné věci. Možná by se rodiče mohli zapojit ještě o malinko víc, aby se u toho děti udrželi.

Jak bude příprava pokračovat? Máte v plánu vydat se na soustředění?
Soustředění mít nebudeme, protože v kádru jsme měli čtyřicet dětí, bylo by to náročné. Jsme na to dva a do toho rizika jsme jít nechtěli. Zůstali jsme tady a myslím, že je to dobré rozhodnutí. Máme za sebou suchou část letní přípravy, znovu se sejdeme 22. července, kdy vyjedeme poprvé na led. Je to brzy, ale chceme udělat selekci, která musí přijít dostatečně brzy.